Hrozná hnevu

Knihu jsem nečetla a upřímně řečeno, vůbec se mi do ní nechtělo. Nemám čas a je to pořádná bichle. Sice jiné knihy Steinbecka mám ráda, ale přesto jsem raději dala přednost filmu. Do soupisu povinné četby se to k maturitě taky dá napsat, navíc je to mnohem rychlejší. Docela mě překvapilo, že byl film tak oceňován, a taky jsem se těšila na hvězdu takového formátu, jako je Henry Fonda. Příběh je to lidský, ale veskrze hodně smutný. Zaujalo mě to, ale bohužel mi film připadal trochu rozvleklý a neměl podle mě takový spád a tempo, které by vás strhlo. (17.06.2013)

Hrozny hněvu jistě mají své neporné kvality, ale to zřejmě nestačí... Že se jedná o adaptaci takhle slavného románu dle mého názoru spíš filmu ubližuje. O čem vlastně je? Musím koukat dvě hodiny na film, abych pochopil, jak bylo všechno špatně? Ty základní myšlenky člověk pochopí velmi rychle a pak už jen sleduje, jak se jezdí z místa na místo a to je vlastně nuda, která nepřináší nic, co by mě srazilo do kolen. Román měl zřejmě zůstat románem. (13.07.2010)

Z dnešního pohledu, zejména středoevropského, ideově mimořádně komplikovaný film, jehož problematičnost samozřejmě tkví už v předloze samotné. Narážím samozřejmě na přimykání se ke komunistické vizi uspořádání světa, jež je symbolizovaná státním táborem, který si "spravují sami jeho obyvatelé". Tato základna se stává jediným světlým bodem pro rodinu Joadových v moři událostí od počátečního vyhnání z rodné hroudy. Je však vhodné upozornit, že je třeba vnímat fabuli v dobovém kontextu. V letech po Velké krizi nebyl socialismus sprosté slovo. Přimykali se k němu západní intelektuálové, protože jim nebyl lhostejný osud obyčejného člověka a kapitalismus, jehož byla Amerika symbolem, jim nutně přišel jako odcizený systém, který vytrhává lidi z kontinuity přirozeného života a rodinné pospolitosti. Byla to doba dávno před spuštěním železné opony a o marxismu v praxi neexistovaly na západě takřka žádné nebo silně zkreslené informace. Koneckonců v Československu po válce krom katolíků prakticky nevládla žádná nesocialistická strana. Steinbeckovo dílo je esencí dobového humanismu. Nabízí silný osobní příběh, který se v důsledku proměňuje v nadosobní kritický osten namířený proti kapitalistickému zřízení, odhalující jeho nedostatky. Ford k tomu přidává standardně dobrou a přehlednou režii ve stylu klasického studiového Hollywoodu. Není divu, že byl McCarthyho komisí vyšetřován, což jen dokládá, jak nadčasové dílo natočil. Po shlédnutí Hroznů hněvu by snad i Venca Klaus musel začít o socialismu alespoň přemýšlet... (15.04.2011)

Velká klasika si mě získala jen částečně. Na jednu stranu film výborně zachycuje tragické osudy chudých farmářů postižených ekonomickou krizí a jejich strastiplnou odyseu za pracovním uplatněním, přičemž mu výrazně pomáhají skvělé herecké výkony a naprosto věrohodné ztvárnění tehdejšího společenského chaosu a nedůvěry. Naproti tomu ho ale zbržďuje dost jednotvárné schéma scénáře, kdy se s hlavními hrdiny stále přesouváme z místa na místo, a hlavně poněkud nevýrazné emoce, které režisér Ford i ve vypjatých momentech odflákl a nedopřál jednotlivým scénám ani celému příběhu téměř žádnou gradaci. Ovšem pořád se jedná o mimořádný snímek, už jen tím, jaké téma a v jaké době se odvážil zpracovat, nemluvě o citlivém a precizním přístupu k dané látce z hlediska historie. USA na počátku 30. let minulého století rozhodně není místo a čas, kam bych se chtěl jednou podívat- minimálně tohle mi Ford svým vyprávěním celkem jasně zdělil. (08.08.2013)

Bez mučení přiznám, že knihu jsem ještě nečetla (do důchodu mám ale daleko a co není, může být), tak jsem zatím vlítla aspoň na filmovou adaptaci a dostala jsem své. Je mi upřímně líto těch, kterým se ty dvě hodiny vlečou (někteří tu uvádějí slovo 'nuda' :-o) a černobílá hmota je do sebe nepohltila tak, jako mě. Děj je celkem přímočarý, farmářskou rodinu Joadů jsem hned soukromě překřtila na joudy, ale hned po tom křtu mi přirostli k srdci a už se ho nepustili. Velká hospodářská krize je zde vylíčena tak, že si co pět minut říkáte- a tohle je Amerika?? Země nekonečných možností s nekonečným obzorem? Co se mi líbilo asi nejvíc, byl rozhovor syna (Henry Fonda) s matkou (Jane Darwell) v závěru snímku, někdo by mohl namítnout, že tu dýchla červená knihovna (nebo šed..ehm), ale pozor, vážení, za tohle dílo dostal Steinbeck nobelovku, takže vsadím boty, že rozhovor je převzat doslovně. (12.02.2015)