Hrozná hnevu

S knihou se podle mě film nedá vůbec srovnat, oproti ní je to slabota, slabota, slabota. Nevyzněl by mnohem lépe konec podle knihy a ne jen těžko uvěřitelný patetický proslov Ma Joadové? Není právě naturalistický konec Steinbeckova románu lepším a věrohodnějším důkazem toho, že lidské pokolení se nevzdá a je schopno a ochotno dál bojovat i za těch nejnelidštějších podmínek? (26.06.2007)

Hrozny hněvu jistě mají své neporné kvality, ale to zřejmě nestačí... Že se jedná o adaptaci takhle slavného románu dle mého názoru spíš filmu ubližuje. O čem vlastně je? Musím koukat dvě hodiny na film, abych pochopil, jak bylo všechno špatně? Ty základní myšlenky člověk pochopí velmi rychle a pak už jen sleduje, jak se jezdí z místa na místo a to je vlastně nuda, která nepřináší nic, co by mě srazilo do kolen. Román měl zřejmě zůstat románem. (13.07.2010)

„A koho máme zastřelit?“ Tendle biják mi už ňákej pátek nedal dospat. Neumím napsat proč, dyť jsem ani neměl šajnu, vo čem je, kdo ho režíroval a že vůbec vznikl podle ňáký jakože prý slavný knížky. Když sem před pár tejdny číhnul, kdo byl ten Steinbeck, že teda jako hroznej tencto… kabrňák, a jaký farky napsal, celý natěšený sem číhal až budou Hrozny v telině. Tož byly. A byly dobrý. Až na ňáký to dramatický zaškobrtnutí, jak říkaj ti inteligenti. Když třebas jeden chlapík majzne jinýho po palici dřevěnou palicí, tak sem sebou neškub a asi sem škubnout měl, ale páč to bylo takový ospalý, neškub sem. Co ještě nejni dobrý na tomdle filmu, co mi nešlo přes nos, ač si jinač – prauda – moc nevymejšlím, byl ten scénář, kerej furt opakoval to samý: rodinka si sebere svých pět švestek a kamsi se odkodrcá na starý zrezivělý šunce a pak musej pro nepřízeň vosudu znovu sbalit fidlátka a alou jinam a tahkle porád a porád až do konce. No já se stejně nenudil, byly tam pěkně napsaný postavy, takoví milí, vobyčejní lidi, šak víte. Žádný složitosti nevykládali, žádný fajnový řečičky, mluvili jak jim zobák narost. Každej jeden jako druhej. A pak ten dojemnej konec, jak ta stará paní říká „..řeka plyne porád dál“, to bylo takový pěkný, skoro až dojemný. Prostě vobyčejnej příběh vobyčejnejch lidí a každej ho pochopí, v tom se snad nemejlím, když to píšu. 80% Zajímavý komentář: sportovec (24.10.2008)

„My jsme ti, který žijou. Nemůžou nás zničit. Nemůžou nad náma zvítězit...“ Studiovou iluzi přírody hlavně skrze statické mraky na obloze v tom nelze přehlédnout a naivitu levicově podbarveného závěrečného poselství úplně také ne, ačkoliv tady je určitě velký rozdíl dívat se z pohledu doby vzniku a z pohledu dnešního diváka. Přestože se jedná o nadčasové sociální drama, které se asi dost vymyká tehdejší hollywodské produkci, ze samotného zpracování jakoby navzdory tématu na mě dýchala mnohdy i více příjemná až nostalgická atmosféra jako ze soudobých filmů pro pamětníky, než že by Fordovy Hrozny hněvu vyvolaly trpce tísnivý prožitek. To však vůbec nemusí být bráno jako výtka, přeci nemusí být všechny filmy s drsnými a trpkými příběhy zpracovány drsným způsobem se sklony k naturalismu či frustrující depresi. Tady vnímám mnohem podnětnější myšlenku s ukázkou velké lidské odhodlanosti, která uvnitř rodiny Joadových i všech jejích členů pevně panuje navzdory situaci kolem. Je to exkurs do jiné doby, probíhající v nezáviděníhodných podmínkách farmářské chudiny během velké hospodařské krize. Příběh z doby, kdy nejen věřit v levicové ideály bylo mnohem snažší a v daných podmínkách pochopitelné, ale kdy během konfrontrace putujících chudáků s vesnicí jsme také svědky dnes již možná hůře představitelné hromadné pomoci ze strany kolektivu obyčejných lidí. Silné téma, silná lidskost a silné herecké výkony vytvářejí z tohoto filmu dle slavné knihy patřičný zážitek. Navzdory stáří filmu mě to oslovilo a upoutalo mj. též atraktivním road-movie prvkem a v druhé polovině napínavým útěkem před hrozícím krutým trestem v souvislosti s postavou Toma. Rozhodně stojí za zhlédnutí. [85%] (12.05.2022)

Název díla je odkazem na biblickou část  Zjevení 14:19-20 : "Tehdy ten anděl vrhl svůj srp na zem, sklidil víno země a vhodil je do velikého lisu Božího hněvu."  Další uváděnou inspirací autora k názvu je  „The Battle Hymn of the Republic“, napsané v roce 1861 Julií Ward Howe a poprvé publikované v „The Atlantic Monthly“ v roce 1862: "Moje oči viděly slávu příchodu Páně: Pošlapává vinobraní, kde jsou uloženy hrozny hněvu; uvolnil osudný blesk Svého strašlivého rychlého meče: Jeho pravda kráčí dál." Tato slova mají v americké kultuře důležitou rezonanci. Například Martin Luther King Jr. ve svém  projevu na závěr pochodu za občanská práva Selma-to-Montgomery v Alabamě v roce 1965 citoval právě tato slova z hymny. Synonymem v češtině je k tomuto úsloví "přetečení poháru". (14.08.2020)