Expendables: Nezničiteľní 2

Sorry, ale u jedničky jsem měl pocit větší plnosti. Tohle mi prostě přijde už příliš banální, nejhustěji popsané stránky scénáře musel sežrat Steven Seagal a to, co zbylo, se snad ani nedá nazvat scénářem, jako spíš na hromadu nakydaným hnojem. Né, fakt jsem nečekal košatý příběh, ale zároveň ani vzduchoprázdno. Je to jako televizní show, kdy jednotlivé postavy přichází na pódium, předvedou publiku nějaký svůj bonmot a zmizí ze scény, aby se za půl hodiny to samé opakovalo. Bez jakéhokoliv důvodu nebo začlenění do děje. A spousta scén trpí nelogickým "přemisťováním" se především vedlejších postav či pochybnou změnou lokací. Jako Slyova pěst na oko působí jednoduché, studené exteriéry a... prááásk, už jsem koupil jednu od Stathama, abych prej pořád nekritizoval. Ok, to stačilo, teď to dobrý: ve chvíli, kdy na vrata nepálské vesnice "zaťuká" Lundgren a kdy Sly slibuje, že "přijde už brzy", začíná neskutečná akční desetiminutovka, která musela spolknout snad půlku rozpočtu. Všechno vybuchuje, digitální krev cáká do všech stran a zásobníky sypou do hlavní jeden náboj za druhým. Stejně tak závěr, kdy se nepřátelé kosí ne po jednom, nýbrž po desítkách, vypadá jako z dob Jendů Matrixe a Ramba. Osobní souboje frčí v ukrutném tempu, choreografie podléhá tomu zlikvidovat soupeře co možná nejrychleji, nikoliv nejefektivněji, což především u fightů Adkins vs Statham trochu zamrzí. Scény jeden proti všem "kolemjdoucím" tu jsou snad jen dvě, Li i Statham se ale asi snaží překonat Čong-liho rekord, protože to všechno řežou strašlivě rychle. Neříkám, že je to špatně, ale občas by neškodilo netlačit tolik na pilu a předvést světu nějaký ten lahůdkový souboj v pomalejším duchu, prostřižený pěknou zpomalovačkou (než dvakrát mrknete, tak Adkins čtyřikrát kopne, žádný super high kick ve slow motion záběru). Van Damme fajn záporák, nadále věhlasný otočkátor, Norris vtipnej, Schwarzenegger je BACK, ale největší hovado budiž Dolph Lundgren, ten teda hlásí brutálně. Nejsem zklamán, jen mi takovéto panoptikum ke spokojenosti úplně nestačí. Film, byť s akčními hvězdami minulého století, prostě musí mít nějaké hranice... tady se hranic ani pravidel držet nešlo, protože jednoduše žádné nejsou... 100 miliónů dolarů(rozpočet)/300 miliónů dolarů(výdělek celosvětově) (07.09.2012)

Neuvěřitelně dlouhé čekání utnula až konečně návštěva kina. Jinak to nešlo. Postradatelní s pořadovým číslem dvě jsou totiž filmem, který se ve světě akčních filmů objeví jednou za život? No, vlastně teď už podruhý, ale teď pro změnu se seznamem herců, jejichž setkání je pro fanouška starých dobrých akčních filmů něco tak krásnýho, že jednotlivými slovy se to popsat nedá. Dlouho jsem se netěšil na film tak, jako na tenhle a dlouho jsem si ho neužil tak, jako tenhle. Moje mládí ovlivnily večerní soboty na Nově, kdy se tam každý týden objevil nějaký ten akční film. Díky Nově jsem si udělal neuvěřitelně blízký vztah k Arnoldovi Schwarzeneggrovi, Jean-Claude Van Dammovi, Bruce Willisovi a Chuck Norrisovi (i ten! :-D), později ke Stallonovi, Lundgrenovi, Stathamovi a Jet Li. Jejich setkání v jednom filmu byl pro mě obrovský zážitek. K tomu každá z postav byla ve filmu neuvěřitelně sympatická. Hlášek naprosto požehnaně. Chuck Norris a Arnold Schwarzenegger potěšili, že si ze sebe dokázali udělat legraci. Akce po dlouhé době opravdu akční a skvělá, příběh příjemně jednoduchý a do akčnícho filmu perfektně padnoucí. Co víc si přát? Co víc by fanoušek akčních filmů z mládí vůbec mohl chtít? Snad jenom míň debilů, kteří tady na databázi nechápou, že akční film je především o pocitech k jednotlivým hercům a ne o tom, zdali bude mít nějaký příběh, nějaký nápad, nějakou myšlenku. Upřímně mě u akčního filmu příběh vždycky zajímal nejméně, respektive mi byl u prdele. Pokaždé jsem se těšil na Arnolda, Jean-Clauda, nebo Bruce, kteří sypali jednu brutální hlášku za druhou...a vše ostatní byl jenom bonus. Ale to zřejmě jako Cervenak nikdy nedokáže pochopit. Stačí když si přečtu jeho komentář. Hledat v takovém filmu něco duchaplného může opravdu jenom člověk, který nikdy v životě neporozumí takovému filmu a hercům, kteří v něm hrají. Prej akční výplach, že potřebuje příběh? :-D Tos mě vážně rozesmál. Pro mě to byl obrovský zážitek a jsem rád, že jsem mohl být jeho součástí. Splnil se mi totiž jeden ze snů mého mládí a to se prostě počítá. Mimochodem Jean Claude Van Damme konečně těm panáčkům nejenom tady, ale v celém světě, konečně dokázal, že je skvělý herec. Jeho postava na straně nepřátel byla naprosto boží a závěrečná scéna prakticky už teď legendární (19.09.2012)

Objektivně, se stopáží pod dvě hodiny prostě nemůžete dát všem borcům prostor, který by si bezesporu zasloužili, jinak po všech čistá akční jízda, která funguje přesně tak, jak jsem si přál, protože tohle není podceňování fandovské inteligence, tohle je jediná cesta k tomu, jak rozjet ten akční nátěr, o který jde až na druhém místě, protože na tom prvním se veze vlna hlášek, které tepají do mumifikovaných ikon většiny zúčastněných, čímž vysílám směrem k filmu druhou výtku a tou jsou doslova zprasené titulky, které toho zabily docela dost; moment Chuckova nástupu a rozstřílené sklo, za nímž stojí ‚svatá trojice‘, boží, britská férovka Adkins vs. Statham zklamáním, byť je jasné, že nemohla být tak ikonická, jako ta Stalloneho proti van Dammovi. (12.09.2012)

Nepovažuji se za fanouška akčních filmů, ale The Expendables mě napodruhé velmi bavili. Akční scény nejsou překombinované a tím pádem jsou i velmi zábavné a ženský element v příběhu mě potěšil, protože nutí ostatní zúčastněné projevit i trochu citu a říct více než jednu holou větu za deset minut. Navíc většina hereckého obsazení je takovými legendami, že jim odpustíte i místy strnulé herecké výkony a naopak budete obdivovat, do jaké fyzické formy se ve svém věku dokázali vypracovat a s jakým nadhledem dokázali přijmout scénáristické vtípky, které si spíše než z děje dělají srandu z jejich kariéry a nejslavnějších rolí. (15.09.2012)

Kdyby mi před lety někdo řekl, že jednoho dne uvidím v jediném spektáklu, jak Rocky dává na piču Franku Duxovi, Dutch s McClanem se poplácávají po atrofovaných zádech a druhou rukou přetěžkým kulometem, který by normální smrtelník s funěním tak tak vláčel po zemi, kosí albánské hordy za hrdinného dohledu Ivana Draga a Texaského rangera, jenž jako jediný vydrží chlastat v nonstopu až do zavíračky, vysměju se mu do xichtu s tím, že se spíše dočkám toho, až někdo narve do jednoho filmu všechny marvelovské supergaye z poťouchlých omalovánek pro mentály. A vida. V roce Armagedonu si vyhoní jak "sečtělí" teenageři, tak my, co jsme už v osmdesátých letech dělali kozama TA-BLE-TY jako Bolo Yeung. Je to sice exhumační defilé a příšerná kravina, nicméně každý fanoušek ošoupaných videokazet v německém znění a skvělým, simultánním dabingem nějakého ožralého Slezana prostě nemůže jinak, než po skončení nitrákem zpomalit tep, podrbat se po bércových vředech, poposednutím ulehčit hemoroidům a roztřesenou, artritickou rukou tomu namrdat pět puntíků! (14.09.2012)