Expendables: Nezničiteľní 2

Neuvěřitelně dlouhé čekání utnula až konečně návštěva kina. Jinak to nešlo. Postradatelní s pořadovým číslem dvě jsou totiž filmem, který se ve světě akčních filmů objeví jednou za život? No, vlastně teď už podruhý, ale teď pro změnu se seznamem herců, jejichž setkání je pro fanouška starých dobrých akčních filmů něco tak krásnýho, že jednotlivými slovy se to popsat nedá. Dlouho jsem se netěšil na film tak, jako na tenhle a dlouho jsem si ho neužil tak, jako tenhle. Moje mládí ovlivnily večerní soboty na Nově, kdy se tam každý týden objevil nějaký ten akční film. Díky Nově jsem si udělal neuvěřitelně blízký vztah k Arnoldovi Schwarzeneggrovi, Jean-Claude Van Dammovi, Bruce Willisovi a Chuck Norrisovi (i ten! :-D), později ke Stallonovi, Lundgrenovi, Stathamovi a Jet Li. Jejich setkání v jednom filmu byl pro mě obrovský zážitek. K tomu každá z postav byla ve filmu neuvěřitelně sympatická. Hlášek naprosto požehnaně. Chuck Norris a Arnold Schwarzenegger potěšili, že si ze sebe dokázali udělat legraci. Akce po dlouhé době opravdu akční a skvělá, příběh příjemně jednoduchý a do akčnícho filmu perfektně padnoucí. Co víc si přát? Co víc by fanoušek akčních filmů z mládí vůbec mohl chtít? Snad jenom míň debilů, kteří tady na databázi nechápou, že akční film je především o pocitech k jednotlivým hercům a ne o tom, zdali bude mít nějaký příběh, nějaký nápad, nějakou myšlenku. Upřímně mě u akčního filmu příběh vždycky zajímal nejméně, respektive mi byl u prdele. Pokaždé jsem se těšil na Arnolda, Jean-Clauda, nebo Bruce, kteří sypali jednu brutální hlášku za druhou...a vše ostatní byl jenom bonus. Ale to zřejmě jako Cervenak nikdy nedokáže pochopit. Stačí když si přečtu jeho komentář. Hledat v takovém filmu něco duchaplného může opravdu jenom člověk, který nikdy v životě neporozumí takovému filmu a hercům, kteří v něm hrají. Prej akční výplach, že potřebuje příběh? :-D Tos mě vážně rozesmál. Pro mě to byl obrovský zážitek a jsem rád, že jsem mohl být jeho součástí. Splnil se mi totiž jeden ze snů mého mládí a to se prostě počítá. Mimochodem Jean Claude Van Damme konečně těm panáčkům nejenom tady, ale v celém světě, konečně dokázal, že je skvělý herec. Jeho postava na straně nepřátel byla naprosto boží a závěrečná scéna prakticky už teď legendární (19.09.2012)

Zhlédnuto v kině. Simon West je zpět a s ním prakticky většina legend let minulých. Ale začněme od začátku… Na The Expendables 2 jsem se těšil od té chvíle, co jsem viděl v kině první díl. Když jsem četl, že k postavám z prvního dílu přibude Chuck Norris, Jean-Claude a Scott Adkins, měl jsem neskutečnou radost a doufal jsem, že tohoto fakt Simon West využije. Pak přišla zpráva, že by tento film měl mít rating PG-13. Upřímně jsem se vyděsil - na co by pak měli takové obsazení, aby nemohli předvést správnou, tvrdou a krvavou akci? Naštěstí to Sylvester (který tu zprávu předtím potvrdil, mimochodem) vyvrátil s tím, že se bude jednat o ryzí eRko. A když jsem poprvé uviděl trailer, bylo mi jasné, že na tenhle film musím do kina. A vyplatilo se. Začátek parádní, pak se snímek soustředí spíše na příběh, což mi vůbec nevadilo, protože poté přišel na scénu Chuck Norris. A jak je jeho dobrým zvykem, všechny zabil. Jenže tady si udělal srandu i sám ze sebe (vtípek s kobrou královskou) a já v tu chvíli věděl, že s hodnocením níž jít nemůžu. Takhle nějak jsem si totiž tento film představoval - postavy se neberou nijak vážně a dělají si legraci jedna z druhé (Bruce řekne Arnoldovi: "Ty ses vrátil mnohokrát, teď JÁ SE VRÁTÍM!" načež mu Arnold odpoví "Yippee ki yay.") střílejí vše, co se hne a je na nich vidět, jak si to užívají. Pokud se vám splnil dětský sen, když jste v jedničce viděli trio Sly + Bruce + Arnold spolu v kostele, tak v tomto díle budete plakat štěstím, když… ne, nebudu vám kazit překvapení, běžte se na film podívat do kina, myslím, že v roce 2012 lepší nářezovou akci nedostanete. Málokdy se stane, že dvojka překoná první díl. Tady se to povedlo. 100 %. (24.08.2012)

Špatnej vtip. Nedoufal jsem, že budu z Expendables II nějak zvlášť nadšený, přecijen nejsem úplně cílovkou pro žánr bezduchého staromódního akčního filmu, ale že mě to neuspokojilo ani jako řemeslně pěkně udělaná nenáročná oddechovka, z toho jsem - zvlášť po velmi pozitivních ohlasech - docela překvapený. Hlavní kámen úrazu je v akci. Za prvé je jí málo ... a za druhé není dobrá. Spousta lidí si libuje v tom, že kamera zde není epileptická a střih není klipovitý, jenže k čemu jsou dlouhé (přehledné) záběry, když celek prostě přehledný není. West lemplovsky pracuje s prostorem, není jasné, kdo kam kudy utíká, kdo ho pronásleduje, jakým směrem střílí ... Veškerá akce (s výjimkou úvodní scény, kde to neplatí úplně storpocentně) je v podstatě unavujícím sestřihem toho, jak někdo někam utíká/střílí, ale naprosto tomu chybí nějaká dynamika, která by mě jako diváka vtáhla do děje. No a pak ten scénář ... dá-li se tomu tak říkat ... katastrofa. Jako mně je jasný, že od takto koncipovaného filmu může čekat něco sofistikovaného ledatak blázen, ale tohle je fakt moc! Postavy se zcela nekoncepčně pohybují kdesi v obrovském prostoru bývalého sovětského svazu, legračně na sebe neustále narážejí ... a když jsou hrdinové v hodně velkým srabu, NĚKDO přijde, všechny zachrání ... a zase odejde. A rámují to kecy typu "Tyjo, díky že ses stavil." Jako what the fuck? Vtípků a hlášek je povedených zhruba tak šest, přičemž půlku z nich si uzmul Lundgren. Expendables II jsou produktem s krátkou dobou trvanlivosti (tohle fakt kult nebude), který od fanboyů sbírá pozitivní hodnocení jen díky tomu samému modelu, díky němuž puberťačky vlhnou u Twilightu a potterofilové u posledních Potterfilmů. Totiž že mohou na plátně vidět své oblíbené herce ... jak něco dělají. Bez ohledu na to co, jak, proč a jakým způsobem je to celé zpracováno. Dobrý film to jenom kvůli tomuto ovšem vskutku není, ba naopak. Dvě hvězdy ani nevím za co, asi za profesionální look a sem tam sympatickou míru odlehčení. Jinak paskvil. (07.09.2012)

,,TA VĚC PATŘÍ SPÍŠ DO MUZEA.“ … ,,TO MY VŠICHNI“.... /// Voteklej Stallone, nesympatickej Damme, tuny po zemi válícího se plutonia (že by Timofeje Berezina šlehlo závistí…) - neurážím, jen konstatuju, páč předpokládám, že TAHLE zábava byla určená člověku jako jsem JÁ! Mrzí mě, že kromě vzkazu – takhle to vy cucáci dělaj staří mazáci – tady není nic navíc. (Nekecej…a co Chuck Norris? … Fajn, takže…) …úvodní akce paráda a pak mě z klimbu probral až jako zjevení objevivší se Chuck Norris. Soráč, JÁ čekal víc než hrabání se v nostalgii. Napoprvý to byla paráda. Ale omýlat furt dokola to stejný – kurva chlapi, já za to platím! Sázka na jistotu, rutinní akci a příběh, kterej místy dokonce nudí. Béčko, který se rychle vypaří z palice. Přece nejde jen vo to, abych si pamatoval, že tady hrál po ,,X“ letech zase Arnie, že Chuck ještě nenatáhl bačkory, a že Van Damme nemluví jen bulharsky. Souhlasím, - padouch má bejt trefenej do lebky (a ta zajebat půlku plátna), ale Sly by si měl tyhle kousky režírovat sám! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Několik let bažím po smrti Van Damma. 2.) Páč mrtvej Bulhar, dobrej Bulhar. 3.) Protože mám přezdívku Osamělej vlk. /// PŘÍBĚH *** HUMOR * AKCE *** NAPĚTÍ * (15.09.2012)

Ale tak jo. Jestliže se první Postradatelní vezli na vlně nostalgie, dvojka je taková menší tsunami. Parta snů je tentokrát opravdu celá a likviduje padouchy po desítkách, zatímco si Sly dělá srandu z Bruce, Bruce z Arnieho a Chuck Norris sám ze sebe. V těchhle chvílích jsou Postradatelní 2 tím ukrutně zábavným ohlédnutím za klasikami z osmdesátek, které slibovaly trailery. A mnoho bodů nabírají i co se týče akce, která vyměnila Slyovu moderní dravost za Westovu old-schoolovou přehlednost, aniž by přestala být příjemně rozmanitou přehlídkou střílení, mlácení, kuchání a vyhazování věcí do vzduchu. Hlavně úvod je v tomhle směru parádní. Trochu tedy zamrzí, že po něm film upadne do zhruba půlhodinové hibernace, z níž se probere až s nástupem zrzavé legendy. Ani ta sice není dostatečnou záplatou na tak tak fungující scénář, se kterým se Sly a spol. očividně moc nemazali. I přes slepencový syndrom je ale dvojka solidní komediální výhrou, v níž si svůj prostor v pohodě urvou i Lundgren s Crewsem. A vyloženě naštve maximálně natáhnutým prostředkem, nepříliš výrazným Van Dammem a finální bitkou, která měla být alespoň dvakrát nabušenější. Místa pro zlepšení je tak ještě dost. Než ale přiletí vyváženější trojka, rád vezmu za vděk tímhle připomenutím, že si režisér Con Airu ještě umí vybrat lepší chvilku. 7/10 (03.09.2012)