Expendables: Nezničiteľní 2

Ratatata! Bouch! Práááásk! Chcípni ty belgická svině, ááááno:) Druzí Expendables se víceméně poučili z nedostatků jedničky, a i když údajně používají pro svou práci poněkud jiné postupy (aneb Douglasovy filmově vědecké rozbory mě nikdy nepřestanou fascinovat), zábava je to vlastně stejná, jen ještě o nějakou tu trošku lepší. Ovšem ne stále stoprocentní - na to jenom Chuck Norris a yipeekiyaující Arnold nestačí. A nestačí na to ani hustokvalitní záporák z bondovky JCVD, jehož fajnl šoudaun s černým baretem Stallonem mi ze všeho nejvíc připomínalo vypouštění páry v Komandu:) Jen škoda přeškoda toho upozadění Scotta Adkinse, od něj jsem čekal něco onačejšího než jednu krátkou bitku se Stathamem (ještě k tomu s předem jasným výsledkem s ohledem na to, v jaké fázi filmu na ni dojde, že:P). Navíc prostě nevím, doba, kdy si mohli akční hrdinové dovolit být takhle neprůstřelní, je podle mě nenávratně pryč, i když ji budete vzývat tak intenzivně jako Simon West a Stalloneho banda. Abych to uzavřel - nelituju ani jediné koruny, kterou mě stál lístek do kina. A rozhodně vám doporučuju se na to do kina vydat, protože jednak takovýhle druh filmu si kino žádá, a druhak nezaplacením za vidění podporujete Zlo jako je Tvajlajt, protože za něj si kvílící/vzdychající Emy vždycky rády zaplatí (aby viděly gaye jiskřit co nejdříve), a až příště někdo přijde za producentem s nápadem natočit poctivý akční výplach s potenciálem kultovosti, pokusí se je ti mamonářští šmejdi uvrtat aspoň do trpitelských pohledů a očních linek:P Vem to čert, generálně vzato jsem vcelku spokojený, i když závěrečná velkopřestřelka na letišti je podle mě trochu nudná, a je tam jen proto, aby byla možnost nahnat všechny hrdiny na jedno místo. Jo, kdyby vteřiňáci odlétávali v trošku Woovské choreografii, to by byl jinší kofeinový nápoj. A že jsem vůbec nezmínil ženský element? Nezmínil, na co taky - tohle jsou Expendables - a Nan Yu není Michelle Yeoh ani Maggie Cheung;) Hodnocení zní: trochu slabších 80%. (25.09.2012)

Není nad starou dobrou klasiku. Parta důchodců jezdí digitálně upraveným Bulharskem, střídá herní mapy, které reflektují nostalgicko-archetypální nádech žánru a sem tam zaúřaduje deus ex machina, uvítaný salvou insiderských vtipů. Banalita zápletky i parodický nádech prostoru a charakterů tomu dodává post-moderních kvalit, Simon West zase přehledný rukopis a solidní tempo. Naštěstí už Stallone pochopil, že nějaká vážnost či "realistická" motivace tady nemá místo, nostalgici chtějí svoje hlášky a více pomrkávání. Tupý válečnický macho sentiment tomu sice pořád přebývá, ale tentokrát je to vycpávka mezi královskými komediálním výstupy a říznou akcí s mnohem lepším timingem než v případě jedničky. Sice je to zase "jen" akční encyklopedie, ale tentokrát bohatě ilustrovaná a ještě naditější odkazy k mytologii dýchavičných dědoušků. Bavil jsem se královsky. (27.08.2012)

Ale tak jo. Jestliže se první Postradatelní vezli na vlně nostalgie, dvojka je taková menší tsunami. Parta snů je tentokrát opravdu celá a likviduje padouchy po desítkách, zatímco si Sly dělá srandu z Bruce, Bruce z Arnieho a Chuck Norris sám ze sebe. V těchhle chvílích jsou Postradatelní 2 tím ukrutně zábavným ohlédnutím za klasikami z osmdesátek, které slibovaly trailery. A mnoho bodů nabírají i co se týče akce, která vyměnila Slyovu moderní dravost za Westovu old-schoolovou přehlednost, aniž by přestala být příjemně rozmanitou přehlídkou střílení, mlácení, kuchání a vyhazování věcí do vzduchu. Hlavně úvod je v tomhle směru parádní. Trochu tedy zamrzí, že po něm film upadne do zhruba půlhodinové hibernace, z níž se probere až s nástupem zrzavé legendy. Ani ta sice není dostatečnou záplatou na tak tak fungující scénář, se kterým se Sly a spol. očividně moc nemazali. I přes slepencový syndrom je ale dvojka solidní komediální výhrou, v níž si svůj prostor v pohodě urvou i Lundgren s Crewsem. A vyloženě naštve maximálně natáhnutým prostředkem, nepříliš výrazným Van Dammem a finální bitkou, která měla být alespoň dvakrát nabušenější. Místa pro zlepšení je tak ještě dost. Než ale přiletí vyváženější trojka, rád vezmu za vděk tímhle připomenutím, že si režisér Con Airu ještě umí vybrat lepší chvilku. 7/10 (03.09.2012)

Casting se povedl. Simon West je však břídil, který netuší, jaké karty se mu dostaly do ruky a druhé kolo meetingu akčních stars v jeho podání působí, jako by jej točil za trest. Akce je statická a nenápaditá, ale to nás jako akční fanoušky nemusí trápit, protože ve filmu jí stejně moc není. Stejně jako hlášek a těch několik obvykle pěkně skřípe hostujícím hercům (vzhledem k rozdělenému prostoru na plátně se tak dají označit takřka všichni vyjma Slye) mezi zuby, protože zkrátka nehrají žádné postavy, prostě tu jen jsou. Obsah filmu je urážkou všech plochých akčních báchorek, obvykle označovaných tvůrci filmů za příběh. Po krotkém akčním intru popijem, mudrujem (Hemsworthův Billy je opravdu postava navíc), následuje bloudění lesem a pak dlouhé krčení rameny při setkání se záporáky. No a pak zastávka na kávu, pokec a jde se na finále. Druzí Postradatelní sami leccos postrádají – o nevyužitých schopnostech přítomných by toho šlo napsat hodně (Li, Van Damme, Adkins), stejně tak o lenivém tempu (zastávky slavnějších mj. přinášejí nestravitelné deus ex machiny a další stagnaci děje). (08.09.2012)

Objektivně, se stopáží pod dvě hodiny prostě nemůžete dát všem borcům prostor, který by si bezesporu zasloužili, jinak po všech čistá akční jízda, která funguje přesně tak, jak jsem si přál, protože tohle není podceňování fandovské inteligence, tohle je jediná cesta k tomu, jak rozjet ten akční nátěr, o který jde až na druhém místě, protože na tom prvním se veze vlna hlášek, které tepají do mumifikovaných ikon většiny zúčastněných, čímž vysílám směrem k filmu druhou výtku a tou jsou doslova zprasené titulky, které toho zabily docela dost; moment Chuckova nástupu a rozstřílené sklo, za nímž stojí ‚svatá trojice‘, boží, britská férovka Adkins vs. Statham zklamáním, byť je jasné, že nemohla být tak ikonická, jako ta Stalloneho proti van Dammovi. (12.09.2012)