Eštebák

Smutně „přemotivovaný“ pokus vykreslit normalizaci ve více barvách než jenom v černé a bílé. Vinou přemíry nevyužitých motivů (uprchlík z úvodu, kompromitující fotografie) a postav (Goldflam, Stuhr) je Konfident nanejvýš slibným náběhem na seriál, nikoli dramaticky kompaktním filmem. Hodně se pracuje s náhodami, postavy jednají zkratkovitě a často není zřejmé, jestli jsou vážně tak neprozíravé, nebo jde jenom o důsledek nedůsledné distribuce informací. Zaplevelenost v zásadě thrillerového příběhu, který opatrně uždibuje z Ucha i Životů těch druhých, prvky snové poetiky, slovenského senzualismu a českého humoru typu „smějící se bestie“, odpovídá nejednoznačnosti lidských charakterů, což ale neomlouvá, že je toho na jeden film zkrátka moc. Kdyby se prolínal pouze pohraniční eastern s normalizační komedií (a s tím i veřejné se soukromým), mohlo by jít o pozoruhodné probádání zatím opomíjených „hraničních“ prostorů československé kinematografie. Jenže namísto rozličných sfér jsou, místy velmi sitkomově, zkoumány lidské povahy, do nichž náležitě okleštěné normalizační symptomy pochopitelně vměstnáte snáz (a s menší pravděpodobností tím naštvete toho, kdo v normalizaci zažil). Snaha relativizovat veškerá rozhodnutí a na každé postavě odhalit i něco obyčejně lidského (ať v dobrém či zlém) navíc ke konci působí poněkud mechanicky a nejasné je v důsledku také nesené sdělení – jsou blbci ti, kteří zůstali, nebo ti, kteří zkusili uniknout? Nebo jsme blbci všichni, čili – proč bychom se tím nepobavili? Přes všechny námitky ale vítám i takto nedůslednou snahu čelit ostalgickému moru a ukázat, že normalizace nebyla jenom o Michalu Davidovi a sbírání céček. 70% (22.06.2012)

Já sice oceňuju, každej snímek a snahu ukázat tehdejší dobu ve skutečným světle rudýho teroru pachanýho na vlastním národě, ale tohle přece nemůže projít a stavět se to na stejnou uroveň podobně založeným snímkům z let minulých. Jedná se mě především o nesmírnou dějovou naivitu, ta největší mně čekala při závěrečným objevu, vždyt to a nejen to (Míši ulet, chování "chartistů" na zahradě, atd, atd ) bylo až k smíchu, tohle by nedokázal vymyslet ani Baron prášil po láhvi vodky. Film měl naštěstí i svý silné momenty, především Budařova postava, byla přesně ta, na které rudej režim založil svou existenci. Vůbec, pokud bych měl něco z filmu pochválit, tak to byly herecké výkony, hrozně se mně krom páně Budaře, líbila Míša Majerníková a to jak jako holka, tak jako herečka, Ondru Vetchýho mám rád, on má takovej svůj hererckej styl kterej mě sedne ať hraje co hraje, ale třeba s Kaiserova majora ve filmu Pouta šel mnohem větší strach. Celkově jsem rád, že jsem tenhle film viděl, ale že bych ho doporučoval jako ukázku toho jak to tady kdysi fungovalo, tak to teda ani omylem, od toho tady máme jiný majstrštyky. (10.07.2012)

Jsem rád, že někdo natočil film z dob komunismu, který ho neidealizuje. Vadí mi ale danost a jednoduchost - každá postava tu má jednu jedinou vlastnost a jeden směr, kterým se musí ubírat. Chybí jim lidský rozměr a mnohoznačnost (každý tu jen proto, aby se nějak postavil vůči režimu). Nejvíc tomu láme vaz právě neexistence váhání a názorů, protože jiné možnosti konání se stejně nenabízejí. Pokud bylo cílem zlehčit nějakou "kolektivní vinu" za komunismus, je to asi v pořádku, protože film ze všeho nejvíc propaguje právě to, že se lidé nemohli chovat jinak, i kdyby chtěli. Obviňuje pouze ty, co rozkazy vydávali, ne ty, co je vykonávali. Vždyť samotného hrdinu nerozhodí několik vražd včetně malé holčičky, k finální akci ho dovede, že byl povýšen a musí vystoupit ze stínu anonymity. Já se s touhle myšlenkou nějak nemůžu ztotožnit... Ale vždycky můžete říct, že je o tím, že jsem tenkrát nežil. (Z životů těch druhých jsem neskákal nadšením, ale lepší zážitek než tohle poskytly určitě. A se stihomamem Ucha nelze ani srovnávat.) (20.06.2012)

Musím říct, že z čistě formálního hlediska bych klidně dal i 4 hvězdičky, jenže jsou tu ona ale. Líbí se mi snaha vykreslit dobu normalizace nejednoznačně, kdy prostě těžko říct, kdo je, a kdo není svině, někteří udělají hajzloviny, ale pak stopí důležitý materiál. Vadí mi však, že je tu opět ona hranice - zlí estébáci, hodný chartista (spisovatel), navíc paradoxně postavená mimo film absurdností situace a reálnou skutečností, že herec Goldflam s StB skutečně spolupracoval. Chybí mi jakékoliv podhoubí. Obyčejní lidé, kteří ani nechtěli zdrhat, ani nebyli dost zajímaví, aby udávali, prostě chtěli jen nějak žít a vychovat děti. Vadí mi, že StB je pojata vlastně jako maglajz, kdy šéf bezpečnosti působí spíše jako neschopná trubka, ačkoliv krvežíznivá. Vadí mi i postava kněze - kněz nesmí odmítnout zpověď kohokoliv, ani estébáka, který někoho odposlouchává. Vadila mi postava Evy, které jednou manžel nedá, a ona ho hned druhý den podvede. WTF? A pak najednou s manželem drží basu? Jaká je její charakterová výbava? A pak jsou zde nevyužité motivy, jen naznačené - tak pašoval ten spisovatel přes hranice nějak motáky, nebo ne? Je to tu nakousnuté, a mne jako diváka to zajímá. Bude šéf StB usvědčen z nějakého falšování důkazů, když záznam ze zastřelení na hranici existuje? A co ta Evina nevěra, to skutečně jen někdo přišel na vejšku jí zamávat fotkami před nosem? Proč to nepoužili na Mádla? Nebo mi nešlo do hlavy, jak v estébáckém paneláku (zde spíše bytovce, že ano?) může bydlet potenciální odpůrce režimu, učitel s kytarou? Ale jak říkám, formálně - kamera, výprava, vedení herců apod. - je to natočeno velice dobře, to klobouk dolů. Jen nad tím nesmí člověk moc přemýšlet a jít příběhu do hloubky. (05.10.2013)

Fízlovská a práskačská doba normalizace byla hnusná, to je snad jasný (sám jsem si svý užil), ale pokud se máme vyrovnávat s minulostí takovýmhle způsobem, to raději nic. Nepřirozené dialogy šustí papírem, jakoby je snad psal nějaký naivní mladý konzervativec, který si lepí na zeď plakáty s Václavem Klausem, či jako bych se díval na dvouhodinovou ´Přemluv bábu´. A Mádl je necharismatická herecká tragédie. Pokud téma ´estébák´, tak raději šahněte po Špačkových ´Poutech´, pokud téma ´odposlechy´, tak si neomylně vyberu působivé Kachyňovo ´Ucho´. (27.07.2012)