Eštebák

eŠteBák by si určitě zasloužil analyticky nosný rozbor z mnoha hledisek, například navázání na "filmově aktraktivní" zpracovaní přelomu zlatých šedesátých a normalizace, za další spolupráce Slovenska, Polska a Česka, pak téma odposlouchávání, mladého manželství v krizi atd. atd atd. Co je ale výsledkem? Formálně ucházející výsledek, který je bohužel ale pohádkovou statí s typizovanými gagy a scénkami. Reálie panelového bytu s umakartovým jádrem jsou hodně nosné, zvlášť, když jsou takové detaily jako tapety efektivně zapojeny do děje. Nicméně herecky je to hodně nevyvážené, a veškeré ty úlety na téma všechny partaje slyší všechno nebo mladá manželka v krizi jde s prvním, kdo jí pozve na kafe... na tom není co obdivovat. Sem tam mají pěkné chvilky tací, jako Vlado Hajdu nebo Marek Geišberg, ale to je asi tak všechno. Mádl uhrává hlavní roli za pomoci dvou výrazů a o Goldflamovi radši ani nemluvě. Marná vzpomínka na výrazně lepší Životy těch druhých (2006). (11.07.2012)

Celospolečensky tak důležité a citlivé téma a přitom tak prvoplánově sepsaný scénář a tak neumělá forma, že o nějaké reflexi bolavé komunistické minulosti tohoto (českého i slovenského) národa nemůže být ani řeči. Ono to spíš vypadá naopak, totiž že režisér Juraj Nvota natočil průhlednou propagandistickou antikomunistickou agitku, tak hloupě je naspaný scénář Konfidenta. Scenárista Lubomír Slivka chtěl patrně ukázat, že ani normalizace nebyla obdobím černobílým, scénář však sesmolil tak toporně, že mu z něj povstal obraz doby propagandisticky zabarvený, další z upocených příběhů o tom, jak mladý uvědomělý člověk vstoupil do systému s ideálem napravit ho zevnitř, když se mu to nepovedlo, tak celý systém ve stylu agenta Bonda přelstil, navíc Slivka zkombinoval osudy malého omezeného okruhu postav do neuvěřitelného propletence, takže dějiny slovenské StB se odehrávají na jednom patře jednoho paneláku. Uf. Žánrově jde pak o další připitomělou tragikomedii (nebo spíš pokus o ní), Konfident si ale spíše říkal o něco ve stylu Špačkových Pout, takhle je to neuvěřitelná selanka. Nepomohou ani osvědčení čeští herci (Vetchý, Budař), v podstatě nemají co hrát, Jiří Mádl v titulní roli pak neobstál vůbec, tohle byl herecký part do nějakého úplně jiného filmu... (04.02.2013)

„Kto súhlasí s hriechom, žije v hriechu.“ Veľmi dobré. Kvalitný scenár, plno dobrých hereckých výkonov (aj od hercov, ktorí obvykle zvyknú bývať dosť otravní, nudní, nezaujímaví a neoriginálni) a veľa silných momentov, scén a nápadov. Scenár mrazivo vystihuje tú temnú dobu, kedy vám vysoko postavení súdruhovia mohli zničiť život len preto, že sa im chcelo. A vy ste voči nim boli absolútne bezmocní. Len ten koniec je taký nejaký... čo ja viem. Časť filmu sa nakrúcala v Čachticiach. Juraj Nvota (Muzika) je veľmi dobrý režisér, ktorý ak má k dispozícii vydarený scenár, je schopný nakrúcať drámy v podstate na svetovej úrovni. „Keby něco... tak nic.“ (22.08.2017)

Bilbordu s J. Mádlom som asi 2 týždne nevenoval takmer žiadnu pozornosť. Hovorím si, zase jedna z jeho pubertálnych komédií, ale potom som zazrel malými písmenami napísané meno režiséra - Juraj Nvota. A v tom momente som bol rozhodnutý ísť do kina. Je to fajn pocit, byť pri tom, keď sa slovenská kinematografia postupne hrabe z hrobu von. Nvota na to má. Už Muzikou dokázal, že áno a dokázal to znova. Mádl na moje prekvapenie zapadol veľmi dobre a prekvapil ma. V ostatných úlohách i tých menších, je množstvo známych i neznámych hercov. Najviac priestoru dostáva rádioamatér Adam s manželkou, ale i eštebáci s Vetchým a Budařom na čele. Príbeh dokáže zaujať, dialógy mi nepripadali trápne, ako sa v poslednej dobe často stáva (iba sem-tam), hudba je skvelá a napríklad scény so stíhačkami sú úplne bombové. Krátke, ale účinné. Ich prelety v kine vytrhávali sedačky...Na filme je vidno i nemalý rozpočet a koprodukcia Slovensko, Česko, Poľsko sa vydarila a film dokáže uspokojiť diváka v každej z týchto krajín. Asi najviac ma pobavil záver s pointou, Hajdu s výťahom a farebným televízorom i jeho žena (Nvotová), ktorá od zlosti tresla z dverami. Aj súdruhovia eštebáci, chcú mať farebnú telku...60%. (02.05.2012)

Ono je to o vkuse a tom, čo vás nenudí. Mne sa naopak toto páčilo viac, než napríklad film Pouta. Bolo to troška bláznivé, no tie emócie si všetci predstavujeme asi inak. Všetci nie sme hysterickí alebo citovo labilní, no a o propagande by som radšej ani nehovoril, jedná sa tu totiž o tému ŠTB a nie nejakých pletiek profesorov, čo je správne vyučovať, či ako správne kresťansky žiť v neľudskom režime. Veľmi dobrá sebareflexia a možno budete prekvapení, ale pre mňa Nvota o stupienok stúpol od filmu Muzika. Kulisy zvládli, akurát tomu chýba atmosféra vtedajších čias, lebo sa to odohráva podľa mňa na malom priestore a s málo protagonistami. No a záver ma celkom pobavil. (06.09.2013)