Eštebák

Český alebo slovenský film odohrávajúci sa pred rokom 1989 spoznáte podľa toho, že ich tvorcovia sa vyhýbajú veľkým celkom miest a dávajú prednosť interiérom. Nemajú totiž prostriedky na to, aby vyvolali dobovú atmosféru inak, ako nábytkom a starým autom pred fasádou domu, ktorý skoro nikdy nie je zaberaný v celku. AK by kamera švenkla o 5 stupňov doľava alebo doprava, zbadali by sme dnešok. Ale ako píšem, ako výčitku to brať nemôžeme. Problém je v tom, že na rozdiel od nemeckých a východných tvorcov všeobecne nedokážeme (režiséri ani scenáristi) vyvolať podobné emócie, o katarzii nemôže byť ani reč. Je to škoda, pretože scenár Eštebáka je veľmi slušný, má zopár zvratov a výbornú pointu. Mádl hlavnú úlohu zvláda s prehľadom. (24.11.2014)

Film, který se určitě měl natočit i když Poutům se svoji atmosférou nevyrovná. Asi jsem měl velká očekávání. Ondřej Vetchý není zas tak nekompromisní a bezcitný náčelník STB, jak jsem čekal. Stále tam zůstává trošičku komické figurky z Okresního přeboru, takže občas to vyvolává v publiku smích, což asi Juraj Nvota neplánoval. Poněkud zmatená je tam i postava ztvárněná Arnoštem Goldflamem, o které se až na závěr dozvíme, že byl jakýmsi disidentem. Výborná kamera Jana Malíře. Výborné 3D modely MIGů pronásledujících emigranty v malých letadlech. (04.07.2012)

Námět slušný, ale tak pitomě napsaný film aby člověk pohledal. Režie se navíc většinou také drží v podprůměru a neumí z tohoto tématu vykřesat naprosto žádnou emoci či napínavou scénu. Aspoň, že ten Mádl potvrzuje pozici nehoráznýho talentu a i zbytek obsazení si uhraje svoje. I když z těch ostatních estébáků dělá snímek až nesmyslný karikatury. (17.02.2013)

Konfident se dá snad nejlépe charakterizovat spojením "další z řady". Další z řady filmů, které se snaží o reflexi naší komunistické minulosti. Česká polistopadová kinematografie v této reflexi dost selhala a jakoby se to snažila poslední roky nějak dohnat. Přitom paradoxní je, že zdaleka nejlepší filmy na toto téma vznikly v době, kdy jsme ještě byli sovětským protektorátem. Konfident patří spíš mezi průměrné; nedá se srovnávat se strašlivým Klíčkem, ale je viditelně slabší než nedávná Pouta. Jeho největší slabinou je scénář, který je plný šablon přejatých z učebnic dějepisu pro základní školy, nepřesvědčivých vztahů i motivací a komunisticko-reflexivních klíšé. Estébáci i disidenti jsou zde vykresleni tak, "jak se to má dělat" - tj. neoriginálně, tupě doslovně, edukativně (viz např. Goldflamovo doslovné vysvětlení zkratky RVHP). Ne že by film neukazoval, jak to doopravdy bylo; selhává ale v uměleckých měřítcích - ukazuje estébáky, disidenty i vpád sovětských vojsk učebnicově a bez kontextu, zato s přemírou snadno identifikovatelných symbolů (radio Luxembourg, prominentní disidentský spisovatel, vlasatý volnomyšlenkář - Bylo by také zajímavé udělat sestřih scén zobrazujících vpád vojsk v osmašedesátém, jak se objevily ve všech polistopadových filmech a seriálech... Tento moment našich dějin je natočen vždy jak přes kopírák a otázkou je, proč ho tam ti filmaři vlastně pořád cpou?) Naprosto nepřesvědčivý a nedostatečný je důvod, proč se Adam rozhodne tak, jak se rozhodne. Vůbec nevidíme, že by se snažil situaci řešit jiným způsobem - prostě hned jde a podepíše. Vzhledem k jeho povaze, soukromému životu a následným výčitkám působí tento automatismus poněkud nekonzistentně. Zajímavé je, že Adam s Evou vůbec nemluví o svých rodičích (zvlášť Eva o svém otci, který emigroval). Zvláštní je též scénáristovo nakládání s onou inkriminovanou nahrávkou velitele Dravce (objeví se pouze 2x a pokaždé s inženýrskou přesností tak, "jak by měla" - a pozorný divák od první minuty ví, kdy se objeví...). Pozoruhodné také je, že naprosto nikdo si nevšimne Adamových sabotážních pokusů. Naopak velmi dobře Konfident nakládá s detaily - zobrazení umakartové každodennosti je efektní a práce s jemnými technickými detaily i velmi efektivní; ale tíseň, kterou by divák zřejmě měl pociťovat, to nijak zvlášť nezvyšuje. Film určitě není nudný a není ani blbý, ale těžko se ubránit dojmu, že za např. tématicky podobnými Uchem a Životy těch druhých zaostává o několik kol... (12.07.2012)

Nebyť toho konca bolo by to za plný počet. Inak sa jedná o Nvotov najlepší film. Pracuje s témami aké poznáme všetci - dokonca aj tí, čo v tej dobe nežili. Predsa len sa podobných filmov natočilo neuveriteľne veľa. Nvota si na tom postavil svoj osobitý rukopis, ale tento film mi prišiel veľmi pekne vyvážený. Či už na poli drámy, alebo akéhosi morálneho posolstva. Vyhol sa naturalizmu a pritom ponúkal scény, pri ktorých musí človek krútiť hlavou. Duo Mádl a Majerníková výborný. Rovnako aj Budař a Vetchý ako figurky zla. Dobre obsadené vedlajšie postavy, krásna kamera a príjemná hudba. Síce je to zlepenec Poľsko/Česko/Slovenský, ale nerobí hanbu ani jednej so zúčastnených krajín. Možno mu chýba niečo údernejšie, čo by z neho spravilo originálne dielo, ale aj mimo to, nerobí vo svojom žánri hanbu a je iným pohľadom na nepríjemnú dobu, než na aký sme zvyknutý. Možno nie je nejako originálny, ale je svojský. Nvota každopádne vie. Škoda, že netočí viac. S hercami a s drámou vo vnútri konkrétnych situácií mu to ide tak, ako zatiaľ žiadnému inému Slovákovi za kamerou. (08.01.2015)