Snehulienka a lovec

(Jakkoli se domnívám, že v tomto případě není moc o čem SPOILERovat, raději nečtěte před zhlédnutím filmu.) Ani víla, ani drak. Moderní zpracování archetypálního příběhu se epicky rozpíná na území Hry o trůny (rádoby drsné venkovské prostředí, incestní vztah mezi sourozenci), Pána prstenů (četné „putovací“ money shots), disneyovek (vílí les), Bessonovy Johanky z Arku (včetně nepatřičného spirituálního rozměru) a videoherních fantasy rubaček (efektní, nekrvavé sekání nepřátel, částečně i Sněhurčino oživení, přítomné ovšem zřejmě ve všech verzích). Modernost přitom, až na špatně čitelný feministický podtext, netkví v reinterpretaci nebo v přesazení známého příběhu do jiného kontextu, scenáristé jednoduchou vyprávěnku prostě roztáhli na celovečerní velkofilm, takže nám nezbývá, než si postupně odškrtávat známé situace. Okamžitá rozpoznatelnost předlohy a nijak neznejišťované vědomí, jak to celé dopadne, přirozeně odvádí pozornost od obsahu k rozmanitým pamlskům pro oko (většina scén s královnou) a ucho (z Anglie importovaní trpaslíci). Pohádkově černobílé rozdělení sil bohužel není nijak relativizováno a budete-li chtít namísto anemické princezně fandit emancipačnímu boji Charlize Theron proti patriarchálnímu řádu, film vás v tom nijak nepodpoří. ___ Královnino paranoidní hájení vydobyté pozice, doprovázené vsugerovanou potřebou být nejkrásnější, by se přitom krásně dalo využít k nadčasovému komentáři genderové nerovnoprávnosti, k níž tradiční (a filmem zvolený) závěr naopak přispívá. Za pozornost stojí, že zatímco poslušná Sněhurka dochází k pochopení „své“ pozice bez autoritativního usměrňování, ovšem obklopena macho muži, agresivnější královna byla dle letmých náznaků k pohrdání mužským pokolením vedena matčinou výchovou a poslušně doprovázena jen zženštilým bratrem. Vrcholný akt Sněhurčina vzdoru následuje po sérii útrap završených její klinickou smrtí, kdy si navlékne asexuální zbroj, sloužící k odrážení šípů stejně jako mužských pohledů (vzniká tak opozice Sněhurky jako "butch" a Královny jako "femme" ženy, čím se ještě víc zamotává již tak nejistá sexuální orientace postav). Svou výlučnou pozici mezi muži Sněhurka paradoxně získává tím, že se vzhledově sama jedním z nich stane (přesný opak královnina neustálého sebe-zkrášlování). Je ovšem možné, že právě tento typ hrdinek, které se ke svému vítězství, jež považují za zasloužené ze své princeznovské podstaty, musí „probolet“, dnešní dívky (ne nutně jenom fanynky Twilightu) vyhledávají. Muži Sněhurku věrně následují až poté, co její utrpení dosáhne maxima (ač ten, kdo viděl Mučedníky, by k jejímu líbeznému sesutí na zem mohl mít námitky). Topos trpící hrdinky zde oproti melodramatům nevyvolává primárně „neproduktivní“ dojetí, nýbrž podmiňuje aktivní boj. Paradoxně boj o opuštěný domov, kde jsou možnosti ženské emancipace z principu omezené. Otázku, nakolik závislé bude Sněhurčino vládnutí na mužích, ponechává film raději bez odpovědi. Nabízí se vícero možností, jak symptomy nové filmové Sněhurky interpretovat, obávám se ale, že bude málo těch, které by vyzněly jednoznačně ve prospěch žen. ___ Sněhurka a lovec je filmem navenek přitažlivým, leč s každou seškrábnutou vrstvou méně a méně přesvědčivým v tom, co a jak nám chce sdělit. 65% (30.05.2012) (menej) (viac)