47 roninov

Pro mě osobně asi nejzbytečnější film letošního roku - už krátce po zhlédnutí jsem skoro vytěsnil, že jsem to kdy viděl. První zděšení přišlo ve chvíli, kdy jsem zjistil, že se v tomto filmu mluví anglicky - u takto bytostně japonské látky bych automaticky čekal komplet japonské znění. Žel, u těchle postmoderních žánrových slátanin se komerční hledisko klade na první místo, a tak se přítomnosti Keanu Reevese i angličtině všech herců nelze divit - a kdyby někdo náhodou zatoužil po autentické podívané podobného ražení, vždycky si může pustit třeba Sedm samurajů, žeano. Srovnávat ovšem tyto dva filmy je hodně nemístné, 47 Róninů mnohem spíše připomene filmy jako Statečné srdce nebo Gladiátor, které podobně pracují s motivem pomsty, zakomponovaným do filmařsky rozmáchlého podání historie, přežvejkané do podoby snesitelné pro současného intelektuálně nekomplikovaného diváka. Osobně mi ovšem není moc jasné, na jakou cílovku tento film míří - já jsem se k němu dostal jen díky ČSFD projekci, a kromě pár skalních fanynek Keanu netuším, kdo by na tento film měl chodit do kina. Z žánrového hlediska je to jeden velký bizar a z celého děje mi neutkvěl v paměti jediný moment, který by ze mě skutečně dostal nějaké emoce nebo mě přiměl pocítit závan dobře odvedené filmařiny. Přesto nemohu říct, že by se mi film vyloženě nelíbil - potěšily mě třeba krásné lokace, ve kterých se film odehrával, nádherné kostýmy většiny postav, slušné trikové záběry, pěkná hudba, a především pak ta nádherná Japonečka Kó Šibasaki, na kterou je vážně radost koukat. Vzato kolem a kolem, jistě to není špatný film, a do kin jdou denně mnohem horší blbosti, ale za sebe nemám problém napsat, že kdybych tento film neviděl, o nic bych nepřišel. (27.12.2013)

Vpodstatě hlavní důvod, proč kroutit hlavou "co to proboha udělali se 47 róniny" je to, že se tento film jmenuje 47 róninů :) ... s původním přesně doloženým historickým příběhem ani literárními, divadelními, filmovými dramatizacemi nemá totiž skoro nic společného. Nicméně, vyčítat by se dalo leccos jiného. Dost špatně snáším filmy s prakticky 100% japonským ansámblem, mluvícím makaronskou angličtinou, aby proboha nemuselo americké obecenstvo číst. Co je ale horší: Ta zoufalá politická, rasová, genderová a všeliká další korektnost -- a připoměkkost, aby náhodou při všech mečových soubojích a seppuku neukápla kapka krve, která by znemožnila v USA na film jít kojencům... Venkoncem, po cca hodině jsem otřepal námitky a začal se docela zvrhle bavit, ale stejně jsem rád, že film skončil ekonomicky trapně. Už mi tenhle trend předstírání japonské příchuti od lidí, co byli už 2x v sushi baru, tak se cítí experty na Japonsko, u Posledního samuraje, Goemona, Sucker Punche a podobně dost lezl krkem. Tak snad příště střízlivěji a čestněji... (11.08.2014)

Nikdy se mi nestalo, že bych v kině usnul něco přes 5 minut, abych navíc v zápětí zjistil, že se za tu dobu na plátně absolutně nic nestalo. Totálně odfláklá práce po všech stránkách, která i přes svůj nesmyslně nabubřelý rozpočet vypadá jak pilot k seriálu na HBO a v němž je navíc postava Keanu Reevese vlastně naprosto zbytečná. Akce diváka většinou spíše uspává, přestříhávání je na filmu až bolestivě vidět a kromě závěrečné akce a jako vždy charismatického Hirojuki Sanady nemá film vůbec co nabídnout. Aspoň, že tento japonský řízek dostává minimálně stejně prostoru jako Reeves. Jeden z nejzbytečnějších filmů roku. (05.01.2014)

Můj zcela nejoblíbenější filmový subžánr (japonskésamurajské řežby) dostal v dnešní době, kdy se tyto filmy již moc netočí, dalšího bratříčka. Film mne velice mile překvapil, příliš jsem od něj neočekával. Zasazení do fantasy světa kouzel, magie a až "pohádkové" atmosféry zpočátku trochu vadí,ale později jsem si zvykl a bylo to příjemné. Můj obrovský japonský oblíbenec, kterého jsem poprvé viděl porcovat ninje za socialismu ve filmu Šógunovy ninjové (1980) Hirojuki "Henry" Sanada, mistr řady bojových umění a boje s mečem kendo, se dokáže stále ohánět mečem rychle jako za mlada a k tomu mu sekunduje nevýrazný, ale ani ničím nevadící Keanu Reeves. Tihle dva si film evidentně "rozdělili" na pasáže,kde vždy jeden vystupuje do popředí a pak zase ten druhý. Atmosféra úžasná, hudba také. Co mi ale vadilo, tak příšerné digitální efekty, které jsou opravdu špatné a připomínají nějakou videohru. Tak moc mi to vadilo, že tomu nemohu dát proto plný počet .. Ale jinak řežba od začátku do konce, film byl "odkrven" pro možnost přístupnosti mladším divákům, holt těm 70.kovým řezničinám, kde krev stříkala téměř na diváka v kinosále je pryč ... Ale jinak prostě za mne super!! (18.03.2014)

Chybou bylo dát na hate-hype který 47 Roninů s Reevesem koupilo od větišny lidí při svém uvedení do kin, velkou chybou. Film je přitom dost uctivým a přitom pořád velice zábavným zpracováním původní legendy, s fantasy prvky jen ve velmi decentní podobě, a nejaponcem Reevesem jen ve víceméně vedlejší roli. Respekt k japonské kultuře mě tu překvapuje nejvíc, nečekal bych že někdy uvidím Hollywoodský film končit tak brutálně a "špatně" ve smyslu jak tohle chápe západní mentalita. 8/10 (11.06.2021)