Apollo 18

Footage filmy nemůžou fungovat bez reálného chování hrdinů, A posádka Apolla 18 vypadá, jako by NASA sebrala skupinu chlápků z hospody a poslala je náhodou do vesmíru. Je to přesně ten typ hororu, kde chodí blondýny v noci venčit psa do lesa, když kolem běhá maniakální vrah. Jen si to představte na Měsíci. (28.11.2011)

SPOILERY! Tak pockat, takhle bych taky dokazala tocit! Paneboze, támhle ten kamen... Nepohnul se náhodu? Boze muj, pohnul se? Kristepane, ten kamen me chce zabit! Pomoc! Found footage ve své nejhorsi formě, vzpomela jsem si hlavne na komické sestrihani Homera Simpsona v televizní show, kdyz ho narkli z osahavacky. Zaber na botu, zaber na podlahu, zaber vzhuru nohama, zaber preskakuje, strašlivý close-up na upocence, zvuky behajicich švábů, slus. Jako fakt jedno z nejhorších provedení, co jsem kdy videla. A pritom vse takovy klišé. A chování postav? Eeee... Na celou tuhle “vec” (film to neni) se clovek diva vlastne jen kvuli 2 věcem: super kratky zaber na mumifikovaneho Rusa a superkratky zaber na chvejici se kamínky. Tadadadadadadá... A dvakrat použity “mega cool tip top tricek” s osvetlovanim bleskem ve tmě, jenž byl viden jen asi milionkrát predtim? Juppi! Hvězda je za náznak lehce znepokojivé stísněné atmosféry izolace a hrozby, která se odehraje po dobu asi deseti sekund nekde u konce. Zbytek casu se deji nudne veci velice nepřehledne způsobem, ktery extremne nudí a vysira. (21.02.2021)

Tohle je o trochu inteligetnější  Moontrap, ale fakt jen o trochu, protože i zde postavy neoplívají inteligencí a nebo pudem sebezáchovy. A byť se první polovina fakt vleče, tak ta druhá to všechno, dost vynahrazuje a to hlavně atmosféricky. Potvory to má slušný, škoda že sou to jen takový krátký záběry na ně a místy to je lehce nechutný. Ale ve výsledku je to průměrnější film, který opět a zase má nějaký potenciál, ale ten nedokáže plně využít a tak spadne do klasických hloupých klišé. (02.03.2022)

Dobrej nápad, ale styl "autentickej záznam" bohužel v tomhle případě ubírá na budování napětí a atmosféře. Tísnivej pocit z malýho prostoru modulu Liberty i z neznámýho prostředí je sice navozenej dobře a kosmonauti jsou přesvědčiví, ale "dokumentární záznam" staví bariéru mezi diváka a kosmonauty. Škoda, že to neni klasickej film. Zaslouží si to spíš 3 *, ale za nápad a protože je to podstatně lepší než všechny ty abnormální aktivity a neviditelný čarodějky, budu tentokrát hodně přející a dám 4. Ad kritika kde se found footage našla. Představte si, že už tenkrát šlo z měsíce vysílat na zem :) (05.11.2011)

Pár slov o souvislosti mezi Pablem Picassem, Apollo 18 a Sofoklém. ____ Ač se to nezdá, představuje Apollo 18 nesmírně zajímavý experiment, kde je určitá monotónnost děje vyvážena různými způsoby, jak je tento děj vizuálně zaznamenán. Apollo 18 dodržuje jednotu místa času a děje, známou z antických her, kde se také o všech ostatních událostech dovídáme díky chóru nebo z úst poslů či účastníků hry, zde z úst velící základny na zemi. Dokonce i klíčoví astronauti jsou tři, podobně jako u Sofokla, který jako první zavedl v antickém dramatu tři herce. Tato jednota děje spolu s určitou jednotvárností a nedějovostí (v tom filmu se toho vážně moc nestane) je ovšem vykompenzována doslova a bez nadsázky desítkou různých vizuálních formátů, záznamů, tonalit, barevných podání - přesně po vzoru zákona zachování energie aneb když někde uberu (story), musím jinde přidat (styl). Takže tu máme pohyb po ose zrno-šum-vyžehlenost DNRkem, barevný záznam i černobílý, statický kamery v rohu po lehký 16mm do terénu, různý poměry stran od 1.33 po 1.85, trhání a chyby v obrazu, změny fpska, a do toho ještě průzory skafandrem nebo okénka v lodi (tematizace rámů obrazu, řekli by jistě nějací fajnšmekři přes vizuální studia)… a tohle se děje fakt po celý film, je to až neuvěřitelný, jako byste si neustále nasazovali jiné brýle s jinými skly. Důležitost tak ve filmu nemá to, co se odehrává před kamerou, nýbrž to, co se odehrává v kameře, z čehož je patrné, proč určitá dějová monotónnost filmu zas tak nevadí (velmi podobný princip různých záznamů využívala found footage duchařina Grave Encounters, kde to bylo obohacený ještě třeba o noktovizory – vidění ve tmě). Apollo 18 tím překlápí 3D dění do 2D záznamu, který je klíčový, podobně jako to udělal Picasso, který ovšem přidal o jeden rozměr víc, neboť překlopil 4D do 2D - Picassovy obrazy žen s dopředu hledícíma očima a nosem na stranu byly pokusem zobrazit čtyřrozměrnou perspektivu, protože ten, kdo na ženu hledí ze čtvrtého rozměru, vidí její tvář, nos i týl současně. Že se to Picassovi podařilo, zatímco filmaři nemají se čtvrtým rozměrem šanci moc hnout, je celkem logické, jelikož film má mnohem blíž k reprodukci skutečnosti než malba, která je expresivnější. (19.12.2011)