Rock of Ages

Ak si odmyslím prehnanú gýčovitosť a naivitu, aj tak zostáva len nepodarený muzikál so scenárom ako z najhoršej červenej knižnice. To, čo fungovalo boli rockové songy a ich dramaturgia, primiešali sa však aj také, ktoré pílili uši a mali skôr popovú prímes. Ústredná zaláskovaná dvojica síce nič moc, no keď nastúpil Tom Cruise - to, čo bolo pred tým zle sa stalo ešte horším. Postavu drsného rockera skazil hlavne výrazovo, to, že pretiahne pár ženských, chlastá, nosí kožené spoďáre a zabučí si na pódiu z neho ešte nerobí charizmatickú megahviezdu. Baldwin s Russelom Brandom zahviezdili a pobavili suverénne najviac. (07.05.2013)

Pre mňa obrovský fail čo sa týka nevyužitého potenciálu a jasný dôkaz toho, že dobrý soundtrack film nezachráni. A soundtrack je vlastne to jediné, vďaka čomu je film stráviteľný. Shankman si ma ako tvorca získal cukrovým Hairspray. Preto, keď som sa dozvedel, že sa vrhol na ďalší muzikál a tentokrát rockový bol som neuveriteľne nadšený. Lenže okrem príšernej ústrednej dvojice je tu ešte Tom Cruise v najhoršej úlohe vôbec. Tak neznesiteľný a plytký prejav by som od neho nikdy nečakal, ale čo ma úplne odrovnalo bola dvojica Baldwin a Brand, ktorých homosexuálne výstupy boli neznesiteľné. Celé to moralizovanie, to hranie sa na drsnú rozprávku so skvelou hudbou, jednoducho nemôže fungovať, ak jediné čo nám príbeh ponúka sú archetypy postáv, vyvíjajúce sa podľa očakávaní a bez akéhokoľvek prekvapivého prvku. Pozerať sa dve hodiny na niečo čo sa vás ani nesnaží prekvapiť, je naozaj utrpenie. Pre mňa sklamanie roka. (18.11.2012)

Mamma mia! Audiovizuální terorismus dosáhl svého pomyslného vrcholu. Dvouhodinové ztrapňování charakterních herců, ošklivých neherců a jednoho sektářského fanatika (ten si to jako jediný zaslouží), doprovázené "hudbou" glamrockových transek a scénářem, za nějž by se nemusela stydět ani otylá autorka venezuelských telenovel, je bezesporu jedenáctým zářím americké kinematografie. A opravdu si přeji, aby jich po tomto útoku zařvalo co nejvíc a já se mohl smát těm hereckým mrtvolám, co vlezly do něčeho takového. Je mi trapně a na blití, až si musím pro spravení nálady pustit 138. díl Rozervaných srdcí a oroštovat u toho na tytrubko.com nějakou nesmrtelnou homoplíseň od Pretty maids. (30.09.2012)

Víc by mi sedlo kdyby příběh nebyl polovičatou kopií Varieté (naivní bloncka přijíždí za slávou do podniku v Hollywoodu, kde se v cukuletu zabouchne do barmana, přičemž oba tak pěkně pějí, ach jaké klišé). Některé písničky ale nezestárly a dostaly tu osvěžující háv, ikdyž Heaven mi do More than words taky úplně nesedí (což neznamená, že se to časem nezmění). Hned po dokoukání filmu jsem si ale musela nějaká čísla zopáknout, včetně nemuzikálních scén, protože minimálně eskapády C.Z. Jones stojí za to, ostatně jako vždy (a v tom jejím tanečku cítím skoro parodii na Chicago). Všechno je tu s nadhledem, nic a nikdo se tu nebere vážně a já se prostě slušně bavila a málem mě i lákalo ty čtyři hvězdy vrazit, nebýt tolika klišé, znát z těch songů víc, ale jak bylo řečeno ve filmu, každá růže má své trny... Takže já ty čtyři přece jen dám. Za to, že to nakonec oproti Varieté zůstalo originálnější a vtipnější, za to, že jsou některé songy tak nabušené, nebo minimálně zábavné, za to, že jsem si na druhý den musela celý film pustit neprodleně znovu, abych sama se sebou vydržela a za Malin Akerman (Elektra Luxx je moje srdcovka). PS: Připomněl tu Cruise těmi postoji jenom mě svého moderátora z Magnolií? :) PS2: Nějak mi ta Julianne Hough připomíná mix Hayden Panettiere a Emmanuelle Chriqui (s případným blond přelivem samozřejmě.) 70% (28.11.2012)

Filmově muzikálový teror, který má sice geniální obsazení a u dobré poloviny osazenstva i skvělé výkony, ale nemá jakoukoliv soudržnost, pokud jde o náladu a atmosféru. Na divadle asi šlo (legendární muzikál, remember?) nějak sesadit vtipně přepálené ožralecké zhýralé kecy karikaturně okostýmovaného Cruise s prudérní ligou na ochranu morálky, příběhem důležitosti vlastního stylu (a samozřejmě lásky), a kdo ví čeho ještě, tak, aby to po vzoru Blues Brothers vedlo k záchraně jednoho klubu v L.A. - anebo někdo do filmového scénáře dal jiné věci jinak;) Výsledkem v každém případě je něco, co by asi mělo být vtipné, ale krom občasného uchechtnutí nad extrémně přehnanou karikaturou jaksi není. A pokud nedáte starým známým písním zcela nový kabát a nečekané kulisy, jako to třeba udělalo Moulin Rouge, máte docela problém, i když se "Zí Gajíz" a jejich úlisný manažer můžou přetrhnout. A jestli měl Adam Shankman nějaké sofistikované režijní záměry, třeba ten s totálně prkenným tancem Catherine Zety-Jones a jejího spolku ctnostných snobek (což nedokážete nijak pochopit, zvlášť pokud jste viděli Chicago), tak se fatálně nevydařily. O gay story Aleca Baldwina (který je tu za nechutného rockového santusáka) s Russellem Brandem raději ani nemluvě. Naprostá ztráta času a mozkových buněk. 50% aspoň za školní uniformu Malin Åkerman;) (16.04.2020)