Rock of Ages

Na tomhle filmu se pozná, že byl adaptovaný z broadwayského muzikálu. A to bohužel v tom zlém slova smyslu. Proč? Protože trpí tím samým problémem, čím trpí většina herních adaptací - film je naprosto jiném médium, než hra či v tomto případě muzikál. A vy, jakožto tvůrce/režisér/scenárista, se tomu musíte přizpůsobit, protože co může fungovat na Broadwayi, nefunguje ve filmu, protože to zkrátka a dobře působí neskutečně blbě a lacině. Další chyba je spoléhat se na velká jména (Cruise, Zeta-Jones, Giamatti, Cranston) a na fakt, že zpívají známé písničky. Ano, je fajn je slyšet na plátně, ale člověk má raději originál, speciálně když to je od herců, kteří sice trénovali nějakou dobu a je to znát, ale přeci jen nejsou to zpěváci. Když to vezmu kolem a kolem, tak tohle bylo selhání režiséra, který, alespoň mi to tak přišlo, hodně spoléhal, že mu velké jména, která zpívají známé a oblíbení písničky, naženou diváky do kina a ti to kvůli těmhle věcem budou mít rádi. Tohle měl dostat do ruky někdo, kdo chápe muzikály a spektákly jako takové. Ano, mluvím o Luhrmannovi, který by z tohoto filmu udělal epickou podívanou, ne naředěnou limonádu, kterou navíc už někdo kdysi pil. Škoda. 40 %. (21.12.2014)

Víc by mi sedlo kdyby příběh nebyl polovičatou kopií Varieté (naivní bloncka přijíždí za slávou do podniku v Hollywoodu, kde se v cukuletu zabouchne do barmana, přičemž oba tak pěkně pějí, ach jaké klišé). Některé písničky ale nezestárly a dostaly tu osvěžující háv, ikdyž Heaven mi do More than words taky úplně nesedí (což neznamená, že se to časem nezmění). Hned po dokoukání filmu jsem si ale musela nějaká čísla zopáknout, včetně nemuzikálních scén, protože minimálně eskapády C.Z. Jones stojí za to, ostatně jako vždy (a v tom jejím tanečku cítím skoro parodii na Chicago). Všechno je tu s nadhledem, nic a nikdo se tu nebere vážně a já se prostě slušně bavila a málem mě i lákalo ty čtyři hvězdy vrazit, nebýt tolika klišé, znát z těch songů víc, ale jak bylo řečeno ve filmu, každá růže má své trny... Takže já ty čtyři přece jen dám. Za to, že to nakonec oproti Varieté zůstalo originálnější a vtipnější, za to, že jsou některé songy tak nabušené, nebo minimálně zábavné, za to, že jsem si na druhý den musela celý film pustit neprodleně znovu, abych sama se sebou vydržela a za Malin Akerman (Elektra Luxx je moje srdcovka). PS: Připomněl tu Cruise těmi postoji jenom mě svého moderátora z Magnolií? :) PS2: Nějak mi ta Julianne Hough připomíná mix Hayden Panettiere a Emmanuelle Chriqui (s případným blond přelivem samozřejmě.) 70% (28.11.2012)

Mělo se to spíš jmenovat Pop of Ages. Nejenže to naprosto degraduje a zesměšňuje veškeré rockové legendy svým popíkovým ztvárněním jako z High School Musical, má to i naprosto odfláknutou dějovou výstavbu, která spolehlivě zazdívá všechny postavy. Kdyby byla alespoň nosná klasická linka o holce z maloměsta, která si přijede splnit americký sen do LA a přitom se zamiluje do jednoho rockera, bylo by vše v pořádku. To by ale v hlavních rolích nesměly být dvě největší dřeva z Hollywoodu a děj na krátkometrážní snímek roztažený na nesmyslně neúnosnou stopáž. Zdá se, že se Adamovi Shankmanovi v Hairsprayi povedl husarský kousek, když dokázal vytvořit jedinečnou mozaiku osudů (byť velmi naivních), v níž měla každá i malá vedlejší role své místo. V Rock of Ages jsou postavy zcvrknuty na bezživotné figurky, jež jsou charakterizovány jednou holou větou a následně dovedeny k předvídatelné katarzi (většinou wtf muzikálové vystoupení). Navíc na ně ve filmu, kde asi 80% času zabírají songy, bohužel nezbývá místo. Tahle plochá disneyovka (řekl bych, že i plošší než proklínaný HSM) je zkrátka další obětí konzumerismu, která převrací vše, co patří k hudebnímu žánru rock, v povrchní a neuvěřitelně mainstreamové podání. Zároveň jde o další snímek, který kritizuje to, čím sám je (viz nenávist postav k popu a mainstreamu). Tohle bohužel nezachrání ani pár hezkých choreografických výstupů a Tom Cruise, jehož postava má jako jediná něco do sebe. Zklamání 4/10 (07.10.2012)

Filmový muzikál, který hraje na trošku tvrdší notu, než jsou slavná Pomáda nebo (bohužel) neméně známá hudební série Muzikálů se střední. Příběh dívky, protkaný hity osmdesátek, je jako z pohádky. Plná ideálů se z amerického venkova přestěhuje do velkého a divokého Los Angeles, kde si chce splnit své velké sny. Přiznávám, že do prvních minut snímku jsem netušila, že se jedná o muzikál. Bohudík za to. Protože jinak by to byla jedna velká hloupá romantická pohádka, která svou naivitou a tím, jak to hlavní hrdince všechno vychází, byla prostě nereálná blbost. Je to velká škoda, protože všichni herci podávají famózní výkony, co se týče zpěvu. Filmy z valné většiny dokoukávám až do konce, to znamená i se závěrečnými titulky. Zde jsem byla obzvlášť zvědavá, zda-li zpívali opravdu herci. Má poklona tedy patří především Tomovi Cruisovi, který se své role rockové hvězdy zhostil na výbornou. Jeho postava Stacee Jaxxe je natolik životem rockera otupělá, že přes alkoholový závoj naprosto nevnímá běžnou realitu. Překvapili i další zpívající herci, jako například Catherine Zeta-Jones, která bohužel nedostává ve filmu větší prostor a její jediné sólové vystoupení vypadá jak tanec zombíků. Nebo Alec Baldwin je jako majitel klubu se svým parťákem Russellem Brandem naprosto okouzlující a i zde je velká škoda, že se jim nedá víc prostoru. Místo toho hlavní prim hraje vcelku sympatická dvojice mladých lidí, která ale ovšem jede podle zavedeného scénáře - zamilování, blbá shoda náhod, nikdo si nic neřekne, rozejdou se, holka je na dně a tancuje ve strip klubu, kluk ze "zatvrdí" a na truc udělá to, co by nikdy neudělal; nakonec se znovu sejdou, konečně si řeknou, jak to bylo, láska jako trám, konec, happy end. Velká, převeliká škoda, že se právě do popředí dostává tahle dějová linie, místo abysme se víc dozvěděli více o výše zmiňovaných lidech. Souhrnem se jedná o parádní hudební rockový muzikál, kde zpívající herci podávají skvělý výkon. To, co film získal zpěvem, bohužel rychle ztrácí v příběhu, který je hloupý a chybí větší prostor pro "vedlejší" postavy. (03.10.2012)

Zasloužilí rockeři sobě. Zlatý věk rocku oslavuje režisér Adam Shankman ve dvouhodinové rockové operetě plné známých rockových vypalovaček především z let osmdesátých. A není na to sám. Do jeho rockové show přijal, mimo jiných, pozvání Tom Cruise, který se zcela oprostil od svých typických "cruiseovských" hereckých manýrů a jeho alkoholem věčně sjetá rock star Stacee Jaxx s početným zástupem nadržených fanynek padajících přímo k jeho poklopci, je další perlou v jeho postupně se rozrůstajícím hereckém rejstříku. Řečeno zprofanovaným výrazem osmdesátých let, který se sem hodí, byl zkrátka boží. A to platí i o ostatních hercích, kteří si ve svých dokonalých performance odzpívali a odtančili své. Vlivem zajímavě podaných cover verzí do jisté míry překonali i originály, které bych si až na několik málo výjimek nepustil, protože rock music moc neprožívám. Jenže tady, když Cruise zazpíval Bon Jovi nebo klasickou pecku od Journey, tak se nedalo odolat. Odolat se ovšem nedalo hlavně blond kočičce Sherrie, která přijíždí do L.A., aby tady nastartovala svoji pěveckou kariéru po které touží a skončila jako striptérka a přitom se zakoukala do cool rockera Drewa. Ve skutečnosti se však zamilovala a později zasnoubila se mnou, a já dal tak konečně vale všem svým fanynkám a nudným brunetám, a definitivně se s ní usadil. Pak jsem jí byl nevěrný s Malin Ackerman, která to ve spodním prádle coby usedlá reportérka prestižního hudebního časopisu, pořádně žhavě rozjela. Roztomile působila i (zřejmě) homosexuální dvojka Alec Baldwin s Russellem Brandem, dále nažhavená a pokrytecká žena starosty Catherine-Zeta Jones a vše uzavřel Paul Giamatti se svým hudebním nevkusem pro rapující chlapecké boybandy v roli vypočítavého manažera. Film měl náboj, byl sexy a měl vychytaná hudební čísla ve kterých se super zpívalo a Mary J.Blige možná všechny s přehledem přezpívala. Rock je mrtev, ale v tomhle hudebním filmu, žije dál. Mé hodnocení: 100% (24.04.2013)