Brestská pevnost

Technicky dokonalý vojnový film, emočne veľmi vypätý. Podarilo sa vytvoriť vynikajúce dielo bez zbytočného hrdinského pátosu a heroizácie zúčastnených. Na začiatku sledujeme prolog nič netušiacich obyvateľov pevnosti, hoci kdesi vo vzduchu visí veľký otáznik, či nebudú napadnutí Nemcami. Napokon sa tak stane a začína zúfalý boj o obranu. Film má v sebe mnoho silných ľudských scén, súbojov muž proti mužovi či letecké útoky na mesto. Jednoznačne ide o jeden z najlepších ruských vojnových filmov, aké boli natočené. (21.02.2011)

Ach jo. Čtvrthodinky růžovoučkého života v pevnosti, častušky před portrétem milovaného Stalina, zamilované dvojice, a pak najednou všude Němci, nálet, bombardování. Přežije pár lidí, ale světě div se, do konce filmu ještě celou hodinu a půl mají Němci furt koho střílet a hromadně. Tam snad ani na začátku tolik lidí nežilo, jaké hromady mrtvol statečných Sovětů se válejí v každém záběru. A pak další výbuchy a další stateční Sověti padají mrtví. A to zde pořád jsou ti další Sověti, co se někde skryli a podnikají záškodnické akce! Celé to pak vypadá strašně nesmyslně. Možná podle dobových údajů jsou časové údaje přesné, ale přece jenom se Němci poté, co vtrhnou do pevnosti, chovají značně netakticky. Stejně tak Sověti vyrážejí na zteč se židlí v ruce, něco jako odstřelování nenapadne ani jednoho. A celou tu dobu přemýšlím, co to je kurnik za pevnost, že stačil jeden nálet a pár Němců s kvérama, že to div nesrovnali se zemí? Navíc mi furt nesedí velikost pevnosti (kluk říká, že je malá, celkový záběr ji nezobrazuje nijak velkou) a ten počet lidí, co Němci furt hromadně střílejí jak na střelnici na pouti. Kde se ti Sověti berou? Navíc mi chybějí skutečně historické informace a pozadí - třeba skutečnost, že milovaný Stalin měl s Němci uzavřený pakt o neútočení, že se Sověti žádného útoku neobávali a že sám Stalin nevěřil, že by Němci zaútočili, protože do té doby byli spojenci. Kde je ten šok, že nás napadl spojenec?! A to samozřejmě nemluvím o všech těch vyděračských záběrech statečných Sovětů, pomalu umírajících v dešti kulek, pomalu trhané granáty, ale statečné, ach báťuško Staline, tak statečné! Kdyby to aspoň mělo nějakou jednotnou bojovou linku - tady mám oddíl a jdeme Němce pomaličku nakopat kus od kusu, prosím. Ale tohle ne. (06.04.2013)

Překvapivě kvalitní válečný snímek ruské produkce, který se sice tváří jako klasická ruská válečná dramata 70. let (Němci jsou maximální zlo, ruský národ se nikdy nevzdá) ale díky vizuální stránce nové doby se na film kouká natolik dobře, (bojové scény a scény bombardování jsou vizuálně výborné a velice působivé) že otravný ruský patriotismus, tolik nevadí, stejně jako mírně přetažená délka. (28.09.2012)

Sovětský občan vydržel vše. Kromě smrti teda. V tomto postsovětském díle je však gerojská laťka naštelována snesitelně. Občas je tu dokonce kladen i důraz na člověka! Proč ne, trikově solidní, historicky opodstatněné, slušně zahrané. Jenom ty výpady z hrádku se tak nějak liší - buď je úspěšný a umírají pouze berlínští, nebo ne a potom padne tolko Ivan. Povinná záležitost pro všechny rusofily, pedofily (ten kluk je tak sladkej!) a militanty. (30.05.2012)

Úvod je jak od Honzy Svěráka (a to nemyslím nijak pejorativně), idylka je rázně ukončena scénou bombardování, která se právem může okamžitě zařadit do zlatého fondu těch vůbec nejlepších a nejpůsobivějších válečných scén... A poté již následuje "klasický" ruský přístup k látce z druhé světové; tedy ultra zlí a podlí Němci v roli bezejmenného cannon fodderu (ne, že bych od Rusů čekal něco jiného, ale překvapili by) a pro Rusko typická značná míra "gerojismu" a patosu. Oboje ovšem film celkem v pohodě ustojí a úspěšně balancuje na hraně ještě snesitelného a nesměšného; a že desítky a desítky scén ve stylu bosý neozbrojený rudoarmějec běží zpomaleně vstříc Wehrmachtu pouze s okenním rámem apod. není zrovna lehké režijně ustát se ctí. Problém je, že se tento styl po hodině přejí a spíše až otupí a to v té zbývající hodině je to stejné, akorát v ještě hojnější míře. Být navíc pokrácena i linie mladšího Akimova, která se neúspěšně snaží být něčím ve stylu Jdi a dívej se, jen na nezbytné minimum, tak je to o třídu lepší. I tak jde ovšem o dobrý film, kdyby to však bylo méně pro ruského člověka a více i pro zbytek světa ocenil bych to více. (05.06.2011)