Brestská pevnost

Tento silně ufňukaný patos plující po krvavé řece hrůzy mi dnes opravdu nesedl. Místo očekávaného dojetí jsem polovinu filmu jen kroutil hlavou a koulel očima. Tvůrci měli celou dobu emoční pedál na podlaze, takže film i přes perfektní vizuál začal v tomto směru otravovat. Škoda, jako obdivovatel ruské válečné tvorby a tklivých příběhů jsem docela zklamán. (06.07.2022)

Válečný nášup, který je přímo nabit válečnými scénami. I když na druhé straně, nic na válce není zajisté hezké. Četné nové ruské filmy těžící z historie druhé světové války ať tak nebo tak, už nejsou to, co to bývaly, ale v tomto případě z tohoto stereotypu tento snímek určitě vybočuje. Nejenže se opírá o skutečné události operace Barbarossa, která právě při přepadení Ruska narazila u pevnosti Brest na překvapivý odpor, ale poměrně nepřehnaně zachycuje události, které se tak mohly přihodit a jeho smyslem bylo vylíčit události hrdinství obyčejných vojáků. A podle mého názoru se to podařilo natočit opravdu výtečně a s neobyčejnou citlivostí, kde je cítit opravdu drsnost války. (10.12.2011)

Výborná ruská vojnová dráma. Plná bolesti, smútku a nesplnených snov. Ako bolo vo filme spomenuté, všetci tušili, že sa blíži vojna, len ju nečakali tak skoro.... A potom sa už nedalo urobiť nič, len zomrieť. Je výborné, že podobne ako mnohé iné európske vojnové drámy, aj táto sa vyvarovala typických amerických kudrlinkových záležitostí a miesto toho sa bez príkras radšej zamerala na reálne hrôzy vojny, do trpkých dôsledkov a smutného konca. Ešte smutnejší koniec však čakal navrátivších zo zajatia, ktorí putovali rovno do ďalšieho lágru, tentoraz do vlastného. Holt, ľudské osudy sú niekedy veľmi smutné, bolestivé a nespravodlivé. 80/100 (23.12.2014)

Keď som pred niekoľkými mesiacmi prvýkrát zaregistroval existenciu i dobré recenzie na tento ruský vojnový film, nepochyboval som, že to bude bomba. Každý, čo i len trochu dostupný a kvalitný ruský film si nenechám újsť a rusi opäť potvrdzujú, že to vedia. Neviem aký rozpočet pomohol tomuto výbornému výsledku, ale lacný film to určite nebol. Nechýba množstvo komparzistov, obrovské bojové scény i tiché rozbombardované ulice plné mŕtvol. Množstvo postáv, i menších, vo filme režisér výborne obsadil a každá dejová linka či postava tu má svoje miesto. Ústrednou postavou je malý, ale smelý chlapec, ktorého spomínanie a rozprávanie už ako starého veterána súčastnosti sprevádza film. Ja osobne by som dal chlapcovi v tomto filme ešte viac priestoru. Určite mnohých napadne prirovnanie k výbornému filmu E. Klimova Idi i smotri , ale až takejto psychickej brutality sa tu nedočkáme. Spája ich hlavne detský hrdina, ktorý prejde vojnovým peklom. Nenudil som sa ani sekundu a aj kľudné pasáže sú nádherne natočené (chytanie rýb s Naďou) a podfarbené dojímavou hudbou. Úvodné bombardovanie je fantasticky natočené, výbuchy majú správnu šťavu a nie každý film ukáže ten pravý chaos a bezmocnosť pri náletoch. Film obsahuje množstvo skvelých i drsných scén, no najviac mi utkvela v hlave scéna v závere, kde jeden z posledných ruských vojakov hraje na harmoniku, no nie dlho. Nie som zástancom sťahovania filmov z internetu, ale ak je film nedostupný, musím voliť túto možnosť. Akonáhle výjde DVD či Blueray, neváham ani sekundu. Jeden z najlepších vojnových filmov, ruských určite. Distribútory, budíček! ... Ruský film žije ! 90%. (05.07.2011)

Jak hodnotit válečný film, těch možností je mnoho; třeba z hlediska vojenské techniky, tak to u mě vcelku nepřichází v úvahu, je to velký, růžový, jezdí to po lese a louce, je to tank, já jsem spokojená, v tomhle věřím všem kritikům, kteří poznají který podvozek, nástavec a bedna od banánů byla použita a zda je výsledek věrohodný (tady prý je). U letadel tedy ano, ta vypadala tak, jako v ruských válečných agitkách, ruská byla hezky přátelsky baculatá a německá byla podle ksichtu zlá. Další možnost jsou věrohodné osobní příběhy, ať už opravdové (tady velmi často), nebo smyšlené (podle principu, tohle se někdy stalo nebo se stát mohlo), v tomhle ohledu si divák nemá na co stěžovat. Těch epizod, ať ukázaných nebo aspoň odvyprávěných, je tu hodně. Fomin, vyznamenaný s velkou slávou šestnáct let po smrti, což si jistě jeho rodina, patnáct let po smrti (ano, postřílet zajatce, zejména jsou-li to ženy a děti ... co k tomu říct, jak se říká u nás v pohraničí, mrtfa Němec, topra Němec) užila náramně, stejně jako si to vychutnali všichni ostatní po smrti vyznamenaní. Pokud v tomhle filmu někdo vidí patos, koukám koukám, div si oči nevykoukám, ale fakt ne. V čem? Mrtvá milenecká dvojice? Patos by byl, kdyby se vzali (dobře, přiznávám, přesně v to jsem doufala, taková naděje v lepší příští). Je patos projev milosrdenství vůči umírajícímu koni, nebo v tom, že otec brečí, když se najde jeho dítě, které považoval za mrtvé? V tom, že člověk před smrtí vytáhne fotku rodiny? V tom, že děd, který nějakým nedopatřením přežil, vypráví veselé příběhy o tom, jak kolem něj umřeli postupně všichni, koho znal, svému vnukovi? Jsem zvědavá, zda se ukáže, že Alexej Kopašov je stejnou hvězdou, jako Nikolaj Burjlajev, který kdysi jako dětský voják zazářil v Ivanově dětství. (24.11.2013)