Brestská pevnost

Tak něco takového jsem od ruských soudruhů nečekal. Poslední dobou se totiž snaží navázat na úspěšné válečné filmy z dob ještě Sovětského svazu a tak natáčí všelijaké pokusy. A ve většině (zdůrazňuji, ne všechny) případů je to průser. Ale snímkem Brestská pevnost dokázali, že v tomto případě jim to vyšlo nadmíru dobře. Začíná invaze do SSSR a v Brestu na hranicích s Německem se ruští vojáci brání v místní pevnosti. Jsou už dávno v týlu, ale nepřestávají bojovat a doufají, že příjde pomoc. Ta ale nepříjde, protože Němci už jsou desítky kilometrů za nimi. Po technické stránce úžasné, skvěle natočené bojové scény, výbuchy a skvělá kamera. Jako z amerických velkofilmů. A dokonce jsem se za ty dvě hodiny vůbec nenudil, což je u takovýchto ruských filmů na denním pořádku. I když ke konci tempo trošku upadlo, jako celek je to veliké překvapení a jeden z nejlepších novodobých ruských válečných filmů. (28.12.2010)

Jak hodnotit válečný film, těch možností je mnoho; třeba z hlediska vojenské techniky, tak to u mě vcelku nepřichází v úvahu, je to velký, růžový, jezdí to po lese a louce, je to tank, já jsem spokojená, v tomhle věřím všem kritikům, kteří poznají který podvozek, nástavec a bedna od banánů byla použita a zda je výsledek věrohodný (tady prý je). U letadel tedy ano, ta vypadala tak, jako v ruských válečných agitkách, ruská byla hezky přátelsky baculatá a německá byla podle ksichtu zlá. Další možnost jsou věrohodné osobní příběhy, ať už opravdové (tady velmi často), nebo smyšlené (podle principu, tohle se někdy stalo nebo se stát mohlo), v tomhle ohledu si divák nemá na co stěžovat. Těch epizod, ať ukázaných nebo aspoň odvyprávěných, je tu hodně. Fomin, vyznamenaný s velkou slávou šestnáct let po smrti, což si jistě jeho rodina, patnáct let po smrti (ano, postřílet zajatce, zejména jsou-li to ženy a děti ... co k tomu říct, jak se říká u nás v pohraničí, mrtfa Němec, topra Němec) užila náramně, stejně jako si to vychutnali všichni ostatní po smrti vyznamenaní. Pokud v tomhle filmu někdo vidí patos, koukám koukám, div si oči nevykoukám, ale fakt ne. V čem? Mrtvá milenecká dvojice? Patos by byl, kdyby se vzali (dobře, přiznávám, přesně v to jsem doufala, taková naděje v lepší příští). Je patos projev milosrdenství vůči umírajícímu koni, nebo v tom, že otec brečí, když se najde jeho dítě, které považoval za mrtvé? V tom, že člověk před smrtí vytáhne fotku rodiny? V tom, že děd, který nějakým nedopatřením přežil, vypráví veselé příběhy o tom, jak kolem něj umřeli postupně všichni, koho znal, svému vnukovi? Jsem zvědavá, zda se ukáže, že Alexej Kopašov je stejnou hvězdou, jako Nikolaj Burjlajev, který kdysi jako dětský voják zazářil v Ivanově dětství. (24.11.2013)

Ach jo. Čtvrthodinky růžovoučkého života v pevnosti, častušky před portrétem milovaného Stalina, zamilované dvojice, a pak najednou všude Němci, nálet, bombardování. Přežije pár lidí, ale světě div se, do konce filmu ještě celou hodinu a půl mají Němci furt koho střílet a hromadně. Tam snad ani na začátku tolik lidí nežilo, jaké hromady mrtvol statečných Sovětů se válejí v každém záběru. A pak další výbuchy a další stateční Sověti padají mrtví. A to zde pořád jsou ti další Sověti, co se někde skryli a podnikají záškodnické akce! Celé to pak vypadá strašně nesmyslně. Možná podle dobových údajů jsou časové údaje přesné, ale přece jenom se Němci poté, co vtrhnou do pevnosti, chovají značně netakticky. Stejně tak Sověti vyrážejí na zteč se židlí v ruce, něco jako odstřelování nenapadne ani jednoho. A celou tu dobu přemýšlím, co to je kurnik za pevnost, že stačil jeden nálet a pár Němců s kvérama, že to div nesrovnali se zemí? Navíc mi furt nesedí velikost pevnosti (kluk říká, že je malá, celkový záběr ji nezobrazuje nijak velkou) a ten počet lidí, co Němci furt hromadně střílejí jak na střelnici na pouti. Kde se ti Sověti berou? Navíc mi chybějí skutečně historické informace a pozadí - třeba skutečnost, že milovaný Stalin měl s Němci uzavřený pakt o neútočení, že se Sověti žádného útoku neobávali a že sám Stalin nevěřil, že by Němci zaútočili, protože do té doby byli spojenci. Kde je ten šok, že nás napadl spojenec?! A to samozřejmě nemluvím o všech těch vyděračských záběrech statečných Sovětů, pomalu umírajících v dešti kulek, pomalu trhané granáty, ale statečné, ach báťuško Staline, tak statečné! Kdyby to aspoň mělo nějakou jednotnou bojovou linku - tady mám oddíl a jdeme Němce pomaličku nakopat kus od kusu, prosím. Ale tohle ne. (06.04.2013)

Tomuto vojenskému filmu priam niet čo vytknúť. Drsnosť a útrapy bez príkras, samozrejme zabitie protivníka za každú cenu, chýbajúce náboženské myšlienky to treba brať ako príznak doby, no celé je to veľmi silné, no nemôžem súhlasiť s nezmyslami o ultra zlých nacistoch a priam nemožne hrdinských sovietoch, ten film vôbec tak nepôsobil, sú to nezmysly, čo tomu niektorí vyčítajú, taktiež to nekopíruje iné filmy. Ak sa ľudia oprostia od hlúpej nenávisti, možno dokážu pochopiť históriu a aj to, aká bola niekedy priam neuveriteľná. Ja viem, pokrytectvo dnešných ľudí siaha až tak, že nad narodením decka nejakého britského princa dokážu plakať, no keď sa povie, že umreli nejaké desiatky deti komunistov, či Arabov, to akoby bolo každému jedno a niektorí sa z toho priam tešia, v každom prípade to nie je neznesiteľné ani dĺžkou, rozhodne odporúčam, podľa mňa pecka, ktorá vzdáva hold hrdinsky sa brániacim ľuďom. (28.07.2013)

Film nemá český název, jako obvykle ho česká distribuce opomíjí, tedy volný překlad zní Brestská pevnost. Což už možná leckomu napoví, hlavně těm, co mají v oblibě druhou světovou válku. Roku 1941 se Němci rozhodli zaútočit na Stalinovo Rusko a jedna z prvních bitev se odehraje u města Brest. Obyvatelé tohoto města hrdinně odolávají, jak dlouho však vydrží, toť otázka. O filmu jsem se dozvěděl náhodou, čehož mi je celkem líto, protože se jedná o výborný film a mohl jsem na něj tedy být natěšen. Vyzdvihl bych tudíž práce kamery, celková atmosféra je velmi povedená, film vás prostě vtáhne do děje. Vše je natočeno velmi naturalisticky a vy se snažíte zjistit, co se stane v dalších minutách - možná si říkaté, co se o jedné bitvě dá natočit ve více než dvou hodinách - to se ale budete celkem divit, film uběhne rychle, nikde se nezadrhává, vše je protknuto několika lidskými příběhy obyvatel, s postavami se proste lehce sžijete. Do toho správná nevtíravá hudba, slušné herecké výkony (film totiž nemá žádné ústřední herce, jedná se o obyvatele města, avšak nikdo nijak nevyčnívá nebo nehraje úplně špatně), dobová hutná atmosféra, nalěžitě uspokojivé efekty. Co se Rusům nedá upřít, to jsou jejich válečné filmy, ty opravdu umějí a málokdy narazíte na dobrý válečný film jiného státu (myslím samozřejmě v současné době). Nejedná se o žádný filmový skvost, v současné době jde však o vysoký nadprůměr, který rozhodně stojí za shlednutí. (31.01.2011)