Len Boh odpúšťa

Zrazu máme pocit, že Refn točí len preto, aby nám dal najavo o koľko je lepší ako my všetci ostatní. Na rozdiel od Drive, Bronsona alebo Valhaly mu to ale vôbec nežerieme. Ukazuje sa, že aj ten najväčší art potrebuje stále povrchné barličky ako motiváciu, zmysel a cieľ. Refn rád a celkom zámerne experimentuje s tým, že nám ani jedno nedopraje. Púšťa sa tak na tenkú hranicu, pretože riskuje, že sa tým úplne znemožní. Je možné sa vymaniť zo základného princípu výpravy? V Drive bol tajuplný hrdina obklopený zámermi a stimulmi iných postáv a my ako diváci sme sa potom mohli niečoho chytiť a hľadať tieto základné prvky aj v ňom. Ku koncu sa navyše odhalili aj niektoré jeho vlastné emócie. Len Boh odpúšťa však postráda akýkoľvek pevný bod, akúkoľvek základnú istotu. Nejde o nedopatrenie, ale o zámer. Vlastne vôbec nie je ľahké niečoho takého dosiahnuť. Skúste si natočiť celovečerný film, v ktorom nie je u jedinej postavy jasné, o čo jej ide, čo chce a o čom premýšľa. Máme tu teraz film, v ktorom postavy tvrdohlavo odmietajú hovoriť, pomaly chodia po Bangkoku a raz za čas niekto niekoho rozseká na kúsky, vypichne mu uši a rozreže oči. Ok. Vieme, že takýto film ide natočiť, ale čo s tým ako máme robiť? Možno na tom budete lepšie, ale vo mne taká snímka nedokáže vyvolať nič. Refnovo ego implodovalo a výsledku jeho aktuálnej snahy - byť lepší ako celý svet sa dá leda smiať. (26.05.2019)

Refn ujel. Goslingův zadumaný a mlčenlivý hrdina (už zase), který pronese pouhých 18 vět (slovy: osmnáct), je existenčně neukotvený (už zase). *Spoilery* Navíc trpí těžkým Oidipovým komplexem a na konci si sáhne mamince do lůna, aby to zhýčkaným divákům bylo zcela jasné. Do toho explicitní násilí (už zase) - u Refna už však zcela očekávané. Obzvlášť nechutná je scéna mučení - ušní bubínek vs. jehlice do vlasů. Kameraman Eyes Wide Shut nabízí dlouhé statické záběry a vizuální hrátky se světly, v nichž dominují červené a žluté stíny spolu s lampiony temného Bangkoku. To je však v kombinaci s vyprázdněnou narací těžkou diváckou výzvou a člověk má chuť nemožné, nekomunikativní, ba paralyzované postavy proplesknout. Jedinou "normální" postavou je matka v podání velmi charismatické Thomasové, kterou však jako kdyby Refn chtěl za její živost potrestat smrtí, což ostatně udělá, zatímco desperáta nechává žít.../// Nemám nic proti debutantům nebo neokoukaným tvářím, ale absolutně neznámý thajský herec Pansringarm v hlavní roli coby mačetový policista s poněkud nekonvenčním stylem výkonu povolání, neutáhne ani 90minutový film./// Skladatel Martinez vykrádá sám sebe. 50 %. [Kino] (30.05.2013)

Nicolas Winding Refn natolik miluje svůj osobitý styl, že se o něm rozhodl natočit film. A do hlavní role neobsadil nikoho jiného, než opět mlčenlivého Ryana Goslinga. Only God Forgives v podstatě ani nemá děj. Disponuje však několika prvky, které z něj svým způsobem dělají jakési egocentrické umělecké dílo. Má tichého Ryana, "dirty bitch" Kristin Scott Thomas, hýří barvami a vizuálními orgiemi a všechny postavy se chovají zcela apaticky, nezaujatě a lhostejně. Hudební stránka zase perfektně zapadá do celkového stylu snímku. A ještě bych zapomněla na "Stare Contest." Všichni se pořád jenom dívají:) Forma jednoznačně převážila nad obsahem. Jako nějaký módní, luxusní, sezónní kousek, nebo ti, co je nosí. Na pohled hezké a líbivé, pod povrchem však prázdné. Tak nějak jsem si představila, že by mohl vypadat Kill Bill, kdyby ho natočil pan Refn:) (19.10.2014)

35% podivné chůze od nikud nikam, 40% zamyšlených pohledů do prázdna, 10% dialogů, 5% dialogů bez zvuku, 5% karaoke a 5% násilí. Díky tomuhle filmu vím, že: 1) v Thajsku mají pouze jednu rasu psa (něco jako vyhublá borderkólie) a je velice těžké sehnat tam klasickou nebarevnou žárovku. 2) Policejní velitelé umí celkem dobře zpívat, jsou hrozně drsní a mají v zádech zabudované speciální pouzdro, ze kterého můžou vytáhnout dabb, pokud zrovna někomu potřebují neco useknout. 3) Pokud chcete natočit hodinu a půl dlouhé šibalské pomrknutí na Jodorowskyho a ještě si u toho zablbnout v Thajsku, nemusí to být takový problém, jak by se mohlo zdát. (06.06.2013)

Zvláštní film, nad nímž se dá dlouho přemýšlet. Přijde mi třeba zajímavé, že s odstupem druhého dne se mi ten film zdá lepší než při jeho sledování v kině, z něhož jsem vycházel vpravdě zmaten (a současně ohromen). Osobně se domnívám, že je to novátorsky natočená podívaná, jejíž specifické kvality docení jen určitý typ diváků. A asi bych se k nim opatrně počítal - nesmírně se mi líbila třeba kamera, obsazení (působivá herecká kreace Kristin Scott Thomas), scénář a hudba. Pokud někdo čekal druhý DRIVE, musí být logicky zklamán: tenhle film je zcela jiný, a vlastní názor na něj by si měl udělat každý sám, nezávisle na tom, co říkají ostatní. Za mě osobně nakonec 4 hvězdy a jistota, že v nejbližších dnech nebudu poslouchat nic jiného než Martinezův soundtrack. (06.06.2013)