John na konci zemře

A co přesně tohle znamená v tvém malém vesmíru Done? :D Typická Coscarelliho halucinogení pecka, která má o proti jeho jiným filmům značnou výhodu, je perfektně herecky obsazená a je kurefsky vtipná.Začátek mě ohromně překvapil a je velká škoda, že Don nepokračoval v nasazené laťce příběhu dvou lovců, je to sice klišé, ale v jeho podaní by to bylo zatraceně legendární.I přesto, že potom se šetří akcí a stopáž tvoří z 85% dialogy, je to slet naprosto dokonalých, naprosto šílených, ale neskutečně zábavných scén.Je úžasný, jak Coscarelli natočí v roce 2012 film a divák má pocit, že sleduje béčko z roku 1980 :) Kdyby svým talentem neplýtval na té pitomé sérii Phantasm a točil tyhle pecky častěji, mohlo by se o něm trochu víc mluvit.Po Bubba Ho-tep jeho nejlepší film, který můžu jedině doporučit.Na nějaký párty s troškou sojový omáčky to bude asi ještě větší zážitek, v každym případě pes řídící auto je tou nejmenší šílenou věcí v tomhle dokonale ujetém filmu.Ohromné překvapení.75%. (04.03.2013)

Don Coscarelli zašel příliš daleko do hlouby své bujné fantasie. Z toho co se královsky povedlo v Bubba Ho-Tep jsou zde pouze střípky. Naprostá fantasmagorie při jejímž sledování vám nepomůže ani by jste měli slušně pod kůží. Příliš mnoho náznaků a vodítek aby se nakonec pointa ukázala jako něco sice bláznivého, v podstatě ale nesmírně jednoduchého a lacinného. Tohle se nepovedlo a v trikových sekvencích se mi navíc zdálo, že i docházeli finance. (24.01.2013)

Jasný důkaz toho, že by smažky neměly psát scénáře. A když už je napíšou, měly by tyto zůstat ležet na pochcané podlaze zaplivaného squatu. Přitom to při autorově nájezdu začínalo tak svižně a vtipně a prvních dvacet minut dávalo docela naději na originální kousek. Pak ale sníh zabral naplno a následovalo dalších osmdesát blábolivé pičózy Coscarelliho, patrně vydařeného, privátního výletu. Ale já to chápu a nedivím se, že se toužil podělit. Například takový já jsem jednou kdysi zkombinoval Kedlubnový Bolls s pikem, když zrovna probíhalo mistrovství světa v klasickém lyžování. Někdy uprostřed noci mě pak navštívil Ole Einar Bjørndalen! Nejdříve jen tak chvíli stál ve svých přiléhavých, rudých pitkáčích a s divným výrazem ve svém jinovatkou pokrytém, neholeném obličeji na mě s despektem zíral, jak schouleně ležím na podlaze. To bylo ještě v pohodě. Pak mě ale z ničeho nic začal píchat ostrým koncem hůlky do břicha a strašlivě na mě ječel, ať se, kurva, neválím jako pytel sraček, mažu se okamžitě vyblít a ihned táhnu do stopy. Norsky!!! Myslím, že se mě tenkrát dokonce snažil kopnout do hlavy, ale naštěstí si nesundal běžky, ty se mu šprajcly o noční stolek a svalil se vedle mě. Pak už nevím, probral jsem se s hlavou v míse, a když jsem konečně vytáhl z huby ten tenisák, oholil jazyk a dopotácel jsem se zpět do pokoje, Ole už tam nebyl. Asi vyběhl beze mě, protože chtěl být zase první, hajzl soutěživý. No řekněte sami, nestojí zato, sdílet takové esoterické zážitky s ostatními narkáči? (27.03.2013)

John Dies at The End začíná se skvělým vzrušením, horroru a komedie, ale postupem času se příběh rozvíjí mezi Dave & Paul Giammati a věci se začínají zhoršovat! Každopádně Tvůrcům se nemůže vytknout Kreativita a nápady! Jestliže Explodované hlavy, zvířata, bizární výklad interpretace, cestovaní v čase, měnící se Historie, nelineární scénář a vážná, bláznivá Komedie je to pravé pro tebe, tak Stahuj! Jestli ne Ignoruj to! (17.02.2013)

Ujetý mix Interstate 60 a Davida Lynche, buddy a teen komedií a nezávislého sci-fi. Těžko popisovat film, v kterém se každou vteřinu může stát úplně cokoliv - navzdory dada vyprávění a surrealistickým momentům se ale film pevně drží své story a především, dokáže si po celou stopáž udržet "feeling good" pocit, o což šlo asi především. (02.05.2013)