Orol Eddie

Příjemný svižný začátek mě vskutku navnadil, ba až skoro dojal, opřel mě do sedačky a pln emocí a dojmů, vstřebával jsem tuto koprodukční životopisnou komedii s úplným nadšením a úžasem. Tohle zkrátka mému filmovému oku zcela lahodilo. Jak po stránce režijní i technické (střih, kamera), tak i po stránce hudební. Matthew Margeson si zaslouží velký palec nahoru, za krásný soundtrack, který si s radostí pustím ještě jednou. Na druhou stranu zde byla hodně cítit spíše negativní pachuť zpropadené americké produkce. Hlavně co se týče přehnaných emočních linek a přeslazených řečiček, kterými hlavně závěr filmu dominoval. Přesto všem vřele doporučuji tuto (trochu jinou) podobu Kokosů na sněhu. :-) ___ (Jiráskovo divadlo, Nový Bydžov) (21.04.2016)

Výkonnostní feel-good film, který do jisté míry naplňuje, ale zároveň i podvrací poetiku 90s klasik, které v dnešní době už nemůžou tak úplně fungovat, jako je např. Hříšný tanec...jenže ono to tentokrát opravdu funguje. A díky skvělým hercům to šlape fakt dost dobře. Z Orla Eddieho se klidně může vyklubat každoroční klasika. (28.04.2017)

Trpěl jsem celý film při pohledu na křečovitý obličej s výrazem "trpím životem, ale nevzdávám to." Ten člověk neměl talent na nic, vsadím boty, že i špatně dýchal a měl jaterní poruchu s dozvukem samovolných potratů. Film natočený jak reklama na emerické žvejkačky. Nevzdal to. Dvě hvězdičky za nevzdávání. V mém povolání je nezdávání alfa a omega a lidi dnes nechápou, co to je vydržet a nevzdat to. To ještě ocenit umím. (16.10.2016)

V kině mi bohužel Orel Eddie utekl, ale přijde mi, že tomu ta domácí "pohodička" nakonec slušela i víc. Tradiční "from-zero-to-hero" cajdák, i když zde jde spíše o "from-zero-to-not-so-much-zero". Vše je samozřejmě naprosto předvídatelné, dojde i na oblíbenou sportovní montáž, ale všechno je to tak rozkošně milé, že bych režisérovi a produkčnímu (Matthew Vaughn, btw) odpustil snad i vraždu. Hodně tomu pomáhá skvělý dobový soundtrack, švihácký Hugh Jackman a přesvědčivý Taron Egerton, který je od pravého Eddieho pomalu k nerozeznání. A u mě rozhodně hrál do plusu fakt, že jsem býval velkým fanouškem skoků na lyžích (až do té nedávné stupidní úpravy pravidel o měření větru apod.) a příběh britského showmana Eddieho jsem dobře znal. (13.06.2016)

Může za to Primož Ulaga. Na ZOH 88 v Calgary byl taky coby skokan na lyžích reprezentovat svoji zemi, stejně jako britská netalentovaná ponrava Michael Edwards, přezdívaný Orel Eddie. Ještě jeden takový přehrávaný výkon od Tarona Egertona a přestanu psát, že je to talentovaný herec. A latentní homokláda Huge Juggwoman, toho už ani hodnotit nebudu, jen očekávám, že takových podřadných rolí bude přibývat na jeho kontě více, budou-li po konci Wulvarina ještě vůbec nějaké. Film měl obrovské štěstí na produkci Matthewa Vaughna, jinak by skončil na smetišti filmové hanby. Ostatně jedná se o komerční propadák (není divu). Vizuálně i technicky není úplně marný, oku lahodící. Ovšem tvůrci si museli navymýšlet stovky úprav děje, aby bylo vůbec o čem vyprávět. A ono se na ty bezmála dvě hodiny ani toho moc nestane. I dítě ze školní družiny, které bylo počato neplánovaně, by hravě predikovalo, co přijde. Debil bude tak dlouho skákat, až skočí povedený skok, začne na malém můstku, kvalifikuje se na ZOH, jeho opatrovník, označení trenér bych vynechal, se vyhrabe z alkoholového bahna, tatík, který v retarda a jeho schopnosti retardace ani trochu nevěřil, se v závěru hrdě ke kreténovi hlásí i s nápisem na tričku aj. Retard postupně skočí všechny můstky, zláme všechny dosavadní britské rekordy, ty ostatně byly poněkud směšné, nedaly se brát vážně, kupodivu si ale nic nezláme. Fajn hudební doprovod, všudypřítomný esprit, neotřelé sportovní téma, ale prostě film nepřijde s ničím výjimečným, co by mě na něm uchvátilo. Skoky na lyžích zůstanou pro mě i nadále neatraktivními. 5/10 (03.07.2017)