Tyranosaurus

Rozporuplný film s ohledem na hodnocení. TYRANOSAURUS je typ filmu, který lze ohodnotit odpadem stejně jako 5 hvězdami. Lze na něj totiž nahlížet z několika úhlů a díky jeho nefalšovanosti zažít několik různých emocí. Jde o geniálně zpracované dílo. Příběh, osoby, všechno doslova dýchá reálností, všechno je stejně skutečné, jako život za vašimi okny (ne, že by byl všude tak ponurý). Nejde o pochmurný život hlavních postav, ale o celkové pojetí. Herci tu nemusejí být krásní, prostředí nemusí být upravené světly a kamerovými filtry. Všechno je natočené hodně syrově a přirozeně. Všechny starosti i radosti jsou takové, jaké je může poznat každý. Každá scéna má punc opravdového života a tím tenhle film vyčnívá. I když se příběh odehrává v Anglii a celkově je nasáklý vším britským, najdete tu několik momentů, s kterými se naprosto bez problémů setkáte i u nás. Peter Mullan a Olivia Colman nemají chybu, oba hrají své role naprosto dokonale a neumím si představit jiné herce na jejich místě. Eddie Marsan i když k jeho smůle hrál nesympatického idiota, tyrana a úchyla zahrál taky perfektně. Film nahlíží do temných zákoutí lidských životů a lidských příbytků a nachází tajemství, která zůstávají mnohým skryta i když se podobné příběhy mohou odehrávat kousek od vás. Ale jak říkám, stejně tak lze ohodnotit film odpadem a chápu, jestli tak někdo udělá. Ne každý snese tu syrovou skutečnost, nefalšovanou zoufalost a zlobu....film je obrazem “nahoty“ života. (09.02.2012)

Pravá nefalšovaná depka, která stačí tak jednou za dva měsíce, víc bych asi neunesl. Takové příběhy bez východisek umí Britové točit jak na běžícím pásu a těžko je hodnotit hůř než čtyřmi hvězdami. Otázkou je, zda vůbec stojí za to koukat na tento typ filmů, jelikož na chuti do života fakt moc nepřidají...75% (22.06.2015)

My cup of tea. Kdybych si měla vybrat jeden typ filmů, které chci sledovat do konce života, byly by to snímky podobné Tyranosaurovi. A nejde tu ni tak o nepříjemné téma nebo těžký životní osud představitelů jako spíše o nesmírnou uvěřitelnost a lidskost hlavních postav. Pokud si toto dáte dohromady s faktem, že film jako takový nenudí člověka ani minutu (a to říkám z pozice člověka, kterého vlivem nedostatku spánku poslední dobou uspává každý druhý film) a že se nesnaží se těto autentičnosti dosáhnout amatérskou kamerou, svědčí to o nesmírně řemeslné zručnosti celého štábu. A Tyranosaurus jde vlastně ještě dál, dostává se až k hranicím podmanivého vizuálního a hudebního zpracování (tiché záběry nebo taneční scéna v baru jsou úžasné), přitom je ale dokáže servírovat tak, že v celém příběhu ani zdaleka nepůsobí rušivě a nestrhávají k sobě divákovu pozornost. Tu si totiž naprosto získává fakt, že kladní hrdinové tentokrát nejsou zdaleka tak dokonalí jak je pro filmovou běžné, že třeba Joseph dokáže v agresi ukopat k smrti nevinného psa nebo drsně ignorovat ženu, která ho několikrát prosí, aby ji objal. Podobně jako v reálném světě se zkrátka ani ti dobří nezachovají správně za všech situací a podobně jako ve skutečném světě se ani drsný chlap nepromění během několika dnů v neviňátko. A přesto možná trochu paradoxně zjistíte, že i přes všechny negativní části povahy vyznívaji hlavní postavy mnohem hrdinštějším dojmem než dokonalí klaďasové typu Supermana. Pro mě jeden z nejsilnějších zážitků letošního MFF Karlovy Vary a film, který chci časem určitě vidět znovu. [MFF Karlovy Vary 2011] (08.07.2011)

Majstrštyk z britských ostrovů, jehož největší devizou je uvěřitelnost a reálnost. Právě reálnost dělá z tohoto snímku nezapomenutelnou existenciální záležitost, z níž se nejeden a nejedna budou dlouho vzpamatovávat. Včetně mě. ~ Grobiánský neandrtálec a necita Joseph. I přes trpkou realitu stále v Boha věřící a domácím terorem zdeptaná Hannah. A i další okolo nich. Osamělí ztroskotanci potulující se bezmyšlenkovitě světem, nad jejichž osudem jakoby vybublávají na povrch ty nejniternější lidské touhy a potřeby, nedůvěra (a zároveň potřeba důvěry) k lidem okolo. Víra a dobrota upozaděná nahromaděnou agresí, jejich chováním, zpackaným životem. ~ Ze všeho nejvíc ční ta tragikomika veškerého našeho počínání / počínání postav, ta nespravedlnost, kterou ani Bůh nezastaví, ta nemohoucnost, s níž jdeš proti smrti, ta neschopnost se rozhodnout, udělat životní změnu. Rozmlácená kůlna mrtvého psa, mrtvý tyranosaurus. Vzpomínky. Minulost. Tmavý filtr kamery a neutěšená šeď britské reality i osobního života hlavních (i vedlejších) postav. Postav psychicky zdeptaných. Postav s rozdrásanou duší. Časté vulgarismy v jejich promluvách. ~ Výsledkem je katarzní drama s primárním posláním: být vykoupen. Moci se vydat na novou cestu oproštěnou od svých předchozích hříchů. Výsledkem je drama emocionálnější než Trier, zároveň však i skutečnější než zmíněný velikán evropského alternativního proudu. Drama mistrně zahrané, mistrně napsané. A tragicky přesvědčivé. 100 %. (01.03.2012)

Solidně natočený drama o domácim násilí na jedný straně a smutku ze ztráty blízkýho člověka na straně druhý. Témata se samozřejmě pravidelně objevujou v různorodejch snímcích. Předností Tyrannosaura jsou ale velmi dobrý herecký výkony, díky kterym vypadaj osudy dvou hlavních hrdinů opravdu realisticky. Jako vždycky se s tim Britové nepářou a atmosféra je místy dost depresivní a intenzivní. Znova to vidět nemusim, ale čtvrtou slabší hvězdu prostě musim přidat za ty herce v hlavních rolích. (08.02.2012)