Jupiter na vzostupe

Po skončení filmu se všude ozývalo nespokojené mručení. Nevím. Já měl po celou dobu nasazený úsměv od ucha k uchu a bavil se jak malej kluk. Ostatně právě jako film od malých kluků výsledek vypadá. Těžko říct, jestli schválně, nebo ne. Možná dokonce ne... a ta roztomilá přepjatost a přeplácanost byly míněny vážně. Pak ať, holt se nám tu rodí potenciální guilty pleasure. Mila Kunis coby královna vesmíru, která by hrozně ráda servala podprsenku, ale Channinga Tatuma to "vůbec nezajímá". Roubované antikorporátní poselství (opakující motiv z Matrixu a Atlasu Mraků o přeměně lidí na konkrétní komoditu). Spousta náhod v ději a šíleně přehrávající herci v čele s Eddiem Redmaynem, který by po celý film chtěl neustále plakat a my nevíme proč. Všechno je tu zkrátka tak over the top, že když to byť na okamžik začnete brát vážně, narazíte. Tak to doporučuju ani nezkoušet a prostě nasednout na tuhle space operu plnou okázale kýčovitých vizuálů a velkých gest větších než sám vesmír. Nakonec bude nepatřičné jen to, že chybí soundtrack od Queenů. (05.02.2015)

„ROD ABRASAXŮ MÁ TŘI DĚDICE. NEJSTARŠÍM JE BALEM. TAHLE PLANETA JE JEHO - A OČIVIDNĚ TI JDE PO KRKU…“ /// Takže prej nejsme ve vesmíru sami. Wachovští předváděj snad všechno, co může sci-fi nabídnout. Nejvíc asi nepravděpodobný nesmrtelnosti. Ale pro „NĚ“ je vlastně všechno hračka. Hlavně se v tom nepitvat. „ONI“ jsou o kus dál, takže diváku drž hubu a čum. Ovšem i „ONI“ můžou udělat chybu v úsudku. Třebas zařazení těch dvou neherců do hlavních rolí. Nudný hovory, co znamenaj lásku a u kterejch marně čekám na jiskru – mezi nima. Příběhová vomáčka bez nějaký hloubky, nebo-li duchem prázdný vyvoněný pozlátko. Dlouho jsem se snažil dát 3*. Nejde to. Tahle Mila není Pátej element! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Zjistím, jestli jsem (nebo nejsem) z rodu královskýho. 2.) Furt nevím, odkud se berou v obilí ty nádherný obrázky. 3.) Thx za titule ,,peri a ondrejlo86“. /// PŘÍBĚH ** HUMOR ne AKCE *** NAPĚTÍ ne (14.05.2015)

Po tom, co se ukázalo, jaký bordel má v hlavě Larry Wachowski, se dalo čekat, že tvorba obou bratrů půjde do kopru. Ovšem ten kvalitativní sešup je skutečně velmi prudký. Celou dobu jsem čekal na chytrý twist, který alespoň částečně vynahradí tu povrchnost, nestalo se. Pokud šlo skutečně pouze o dobití kin, tak chápu, že nikdo neměl potřebu vymýšlet nic převratného, ale otázkou zůstává, pro koho se točí tyto vesmírné pohádky plné barviček. Pro lidi jako Lana? (07.06.2015)

Lesk a prestiž Wachowski Starship po tomhle filmu bohužel padá k šedi hollywoodského středoproudu. Nechtělo se mi věřit, že scénář filmu mají na svědomí autoři Matrixu - pod honosně drahou (a místy skutečně úchvatnou) digitální formou se totiž krčí obsah uplácaný ze snůšky narativních klišé, vlažně načrtnutých postav, bolestně předvídatelných zvratů a pár řádně zkyslých vtípků. Přidejte si k tomu velice neinspirativní casting ústřední dvojice Kunis-Tatum a zbyde vám věru pramálo důvodů, proč byste si zrovna tuhle akci měli vybrat k návštěvě kina. 50% (05.02.2015)

Doporučuji od JUPITER VYCHÁZÍ neočekávat další formálně pozoruhodné dílo sourozenců Wachowských, protože se žádné stírání hranic mezi narativními mody anebo časoprostorovými rovinami nekoná, ani montáž není nikterak invenční a překvapivá je absence (?) jejich tolik oblíbené kompoziční návaznosti. Kdo ale doufal v pulpovou jízdu, která na rozdíl od JOHNA CARTERA a STRÁŽCŮ GALAXIE není rozpadlá, protože se drží svých vnitřních norem, bude spokojen/a. Jde o dvouhodinovku, u které není podstatný příběh, ale jednak budování světa, jednak příklon k braku projevující se výstavbou vyprávění po vzoru dobrodružných (sci-fi) seriálů. Poslední zmíněné vede navzdory brazilovské odbočce k určité únavnosti, protože cca půlhodinové epizody se liší leda antagonisty a prostředím, jinak vše v mírných variacích (zejména konvence dámy v nesnázích a záchrany na poslední chvíli) zůstává. Ovšem akce je v prvním a posledním aktu tak nápaditě organizována v prostoru, že zejména v nich to nevadí. A nevadí ani výrazné ideologické pojítko kritiky kapitalismu, který komodifikuje vše, protože jistá odvozenost - i z vlastních děl v případě Wachowských - k braku patří. Jenom je nutné přistoupit na to, že na nás snímek zasvěcenecky nepomrkává, ani se nesnaží svým stylem napodobovat díla, z nichž vychází, čímž je oproti dvěma výše zmíněným a dalším jim podobným dosti výlučnou produkcí. Slepou uličkou, kterou si lze užít jako provinilé potěšení. (05.02.2015)