Synové Norska

Z ukázek jsem se na Syny Norska těšil nejvíc z celého Severského filmového podzimu a jak moc jsem se na něj těšil, tak moc mě zklamal. Připadá mi, jako by film sám nevěděl jestli je komedie, nebo drama a celou dobu se rozhoduje zkoušením jednoho žánru a za chvilku zase druhého žánru, což podle mně nevypadá vůbec dobře. Rozhodně jsem se u toho nezasmál tolik jako u jiných filmů na festivalu a rozhodně to nebylo tak dramatické jako třeba Královské klenoty. Jinak teda jedná z mála špičkových postav je Otec Nikolaje, ten je fakt borec. [Severský filmový podzim 2012 - Kino Atlas - 17.11.2012] (19.11.2012)

,,CHAOS JE BLBOST. OSOBNOST JE BLBOST, VŠECHNO JE BLBOST, ALE JAKMILE TO POCHOPÍŠ, ZJISTÍŠ, ŽE V ŽIVOTĚ JE VŠECHNO MOŽNÉ. ACH ANO, SVOBODA JE HOVNO. HOVNO JE SVOBODA....“ /// To bylo tenkrát, když i v Norsku byla Coca cola černou krví kapitalismu, klukem z plakátu byl Johnny Rotten, fotřík jezdil (pravda už v jetým) hippie‑volkswagenu a malej Nikolaj začal poznávat, co je ta pravá známka punku. Film s trochou atmošky Občanskýho průkazu, ale s větší porcí rodinnýho dramatu o klukovi, hledající prostor pro osobní revoltu (nebo je v tom všem ztracenej?) a to všechno v rytmu (nejen) Sex Pistols. Film řešící závažnější věci než je punk. Dalo by se říct, že ze života. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Knihu ,,Teori og Praksis“, kterou napsal v roce 2004 Nikolaj Frobenius, jsem nečetl. 2.) Hledám návod, jak si doma vychovat (svýho) pankáče. 3.) Thx za titule ,,MaD“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * (02.08.2013)

"Podívej se na to. Podívej se na to všechno. Je to kurva bordel, ale líbí se mi to! Je to k popukání. To je svět, a ten se skládá z malinkatých kousků výkalů. Blbost. Chaos je blbost. osobnost je blbost, všechno je blbost, ale jakmile to pochopíš, zjistíš, že v životě je všechno možné. ACH ANO, SVOBODA JE HOVNO. HOVNO JE SVOBODA. JAKMILE TO POCHOPÍŠ, JE MOŽNÉ COKOLIV." (14.02.2016)

Príbeh jedného mladičkého punkáča, ktorý sa, tak ako mnoho jeho vrstovníkov nechal ovplyvniť albumom "Nevermind the Bollocks" od Sex Pistols a zažil svoju vlastnú punkovú revolúciu. Nórská spoločnosť však v 70. rokoch nebola moc naklonená punkovej subkultúre a už vôbec nie chuligánským činom. Herecké výkony sú fajn, chýba tu ale výraznejší dramatický oblúk a prim tu hrá ujetý humor. Ale úplne najviac mňa tu vytáčala postava, ktorú hrá Sven Nordin. Zahral tu totiž vymletého hipísáka so sympatiami ku komunizmu a jeho postava mňa totálne znechutila. Na druhú stranu som sa však dobre bavil u mnohých scén, kde hlavní hrdinovia robia bordel a ako soundtrack tu hrajú práve songy od "pištolí". Pripomenulo mi to moje vlastné punkové časy. (29.05.2016)

Rodina zložená z alternatívneho ľavičiarskeho architekta-nudistu a eko mamy šmrncnutej skôr tradičnou výchovou. Ich vzájomné žartíky a úlety preruší tragédia. Vyrovnávanie sa so smrťou priblíži syna k ostrejšiemu presadeniu revolty voči rodine aj škole v podobe zmeny imidžu, chuligánstiev a hrania v kapele. Otec má pochopenia pre všetky synove výčiny. Dokonca sa snaží malého chlapca priviesť k reliktom hippie typy štýlu. Rebelujúci potomok aj toto pokladá za nonsens, ktorý spoločne s Reichovými orgonovými truhlami odignoruje. A tak skúša čo to dá. K hraniu v pankovej kapele a drobným výtržnostiam priberie šnupanie amfetamínu. Schyľuje sa k ďalšej katastrofe, no pomôže zmätený prejav náhle sa zjavenej ikony punku v závere filmu. Hovorí okrem iného o tom, že všetko vôkol nás je zložené z malinkatých kúsočkov hovna a aj sloboda je hovno. Mimochodom čímsi mi práve tento Rottenov preslov pripomenul úryvok z textu refrénu piesne "Smrť v hovnách" kapely Lues de Funes (cit.: "Všade hovná hovná, samé hovná hovná", koniec citátu). Vcelku vydarený retro film o rodine zmietanej dobovými trendami, o napätí medzi otcom a synom, o vyrovnávaní sa s tragédiou, trochu nasilu importujúci množstvo politicko-rebelskej matérie do výsostne rodinného priestoru. (21.05.2014)