Boxer a smrť

Strhující příběh je působivou kombinací skvělého scénáře, nápadité režie, skvělých herců ve středoevropském rozměru (zejména vynikají v titulních úlohách Štefan Kvietik a Manfred Krug, jimž zdatně sekunduje dnes prakticky neznámá Valentina Thielová. Přes určité politizující momenty - v dané podobě pochopitelné - je BOXER i zajímavým vhledem do anatomie všednodennosti koncentráčnické komunity i jejích dozorců. Náznak lásky k polskému děvčeti splývá do otevřeného konce civilního hrdinství titulní postavy, pro kterou jsou životy nevinných spoluvězňů důležitější než vlastní přežití. Ilegální elity, jak víme z uveřejněných vzpomínek někdejších vězňů (např. ze strhující knihy Jiřího Beneše V NĚMECKÉM ZAJETÍ), se tak skutečně chovaly. Filmy ražení a kvality BOXERA se stávaly ve své době další známkou dovršující se slovenské národní emancipace v česko-slovenském soužití. Zakládaly se tu nové, na kultuře a vědě založené vzájemné tradice a přátelství, která přetrvávají i dnes, více než 20 let po politováníhodném ukončení existence československé státnosti. (16.01.2014)

Neuvěřitelně silné drama o odvaze být se za pravdu i za cenu ztráty vlastního života. Boxer Komínek si v táboře smrti získá jisté postavení jen díky tomu, že je „boxovacím pytlem“ pro velitele tábora. Ten si ho hýčká jako svého soupeře, nad kterým má převahu a jistotu, že vždy vyhraje. Komínek díky tomuto „milosrdenství“ stojí uprostřed rozpolceného světa – na jedné straně ho jeho spoluvězni nenávidí a vidí v něm špicla a kolaboranta, protože je mu mnoho prominuto; na druhé straně zase stojí obávaná nacistická moc. Když se nakonec ve velkém zápasu na deset kol rozhodne Komínek poslat jasně slabšího soupeře k zemi, sice se mu to nepodaří, ale ukazuje se, že důstojníkovy řeči o sportovním fair play neznamenají nic, protože jednoduše nestrpí porážku od „heftlinga“. Poměrně pozapomenutý představitel Nové vlny na Slovensku, Peter Solán, tu výborně pracuje s motivy člověka v mezní situaci, kdy každé jeho rozhodnutí může mít fatální následky. Stejně tak jsou do filmu nenásilně zakomponovány připomínky holocaust, které tvoří ještě dusivější atmosféru snímku. Ve srovnání s jinými filmy s podobným zaměřením (např. Vítězství) je tohle patrně to nejpůsobivější, co jsem kdy viděl. (28.12.2005)

Za normálních okolností by mě film plný boxu dost nudil. Ale toto nebyly a nejsou normální okolnosti... Od samotného počátku na člověka dýchne tísnivá atmosféra. Z některých scén mě šel přímo mráz po zádech (viz např.. pohled na kouřící komín po předchozí scéně s velkým zástupem nově příchozích vězňů do koncentračního tábora). A ty střihy mezi boxerským ringem, kde se hraje fair play, a prostředím koncentračního tábora, kde platí pravý opak, divácký prožitek ještě umocňují. Postavy ve filmu přitom nejsou nikterak černobílé. Jsme tak jednak svědky toho, jak mezi spoluvězni Komínka panuje závist, zbabělost, lež, a dokonce i udavačství a zároveň vidíme lidskost a životní moudrost na straně ženy nacistického velitele, když svého muže upozorňuje, že lidé jsou ještě horší, než si může pomyslet. Hodně silně na mě zapůsobil konec filmu, kde je hlavní hrdina opět konfrontován s životní realitou, kde se nehraje fair, odmítne jí však akceptovat. (23.03.2017)

Velmi silné drama z divácky atraktivního prostředí, kterému vévodí herecké výkony hlavních představitelů. Absurdita války je tady umocněna absurdní bezvýchodností hlavní postavy ze své složité situace - spoluvězni ho nenávidí kvůli jeho privilegiím a velitel Kraft má nad ním absolutní moc, protože zásady fair play v koncentračním táboře neplatí. Velmi silný příběh vyvolává otázky o síle lidskosti a solidarity. (10.07.2009)

Není to film o válce, o koncentračních táborech. Solanův snímek je především o lidské (ne)důstojnosti v nelidských podmínkách. Technicky brilantní film je podpořen famózními výkony tehdy neznámého Štefana Kvietika a Manfreda Kruga. Přidejte k tomu si kvalitní scénář, vynikající hudbu Willama Bukového a absenci jakéhokoliv patosu a máte tu jeden z nejlepších slovenských filmů všech dob. (09.05.2009)