Boxer a smrť

hééj,,,zvlád sem to i bez titulků,,,trochu překvapení..... .. pro vás, co ste zaklíněný do soudobýho boxu to bude místy usměvná podívaná....žádnej majk tajson a jeho "..tak dlouho se chodí sdžbánem pro vodu.."...tohle je docela jinej styl ... stravenky na vobědy se tu nerozdávaj....kýdlu maximálně tak tvrdej chleba a špagetu z nosu.... bramboru tady neviděli roky.......proto vod toho žadnýho rokyho bramboru nečekejte....je to docela legrace, že se takle kdysi vopravdu boxovalo, zlatá ká jednička...jinak očekávejte obvyklou směs společenských událostí.. ráno rozcvička...ve dne práce, vnoci chrupka....mezitím ňákej ten sport... a sem tam kulka do hlavy....však to znáte, taky ste jezdívali na tábor (07.02.2009)

Ty jo, to byla nečekaná pecka a ukázka jak na tom tehdejší naše filmografie byla Triumf ducha s Dafoem je remakem tohoto filmu a musím říct, že originál je ve všech ohledech lepší. Kvietik kvůli roli přibral cca 20 kg a prošel si kompletním boxérským tréningem a je to vidět. Hlavně je to fakt zábavně natočený, žádné uchcané drama se nekoná. 10/10 (16.08.2020)

"Skončite to, doktore. Zabije ho!" - "Kto koho?" Skvělý, skvělý, skvělý film. Atmosféra koncentračního tábora působí nesmírně tísnivě a v pár scénách i dosti děsivě, herecké výkony Štefana Kvietika a Manfreda Kruga jsou dokonalé, scénář je jednoduše přímočarý, ale o to působivější. Doporučuji všem - zdaleka to není jen "válečný" nebo "sportovní" snímek, ale vypiplané nadčasové poselství o nezlomnosti ducha. Čistých pět hvězd. (15.06.2012)

Výborně zpracované téma. Při srovnání se starším snímkem Přežil jsem svou smrt dává Boxer a smrt k.o. na všech rovinách - Kvietik podává daleko soustředenější výkon než Peterka a má možnost vytvořit skutečně plnokrevnou postavu, oproti Jasného snímku Solan vytváří naprosto koncentrovanou dějovou linii, kde je box skutečně alfou a omegou a navíc získává i pozoruhodně symbolickou roli, po technické stránce navíc Boxer a smrt předbíhá soudobou kinematografii - především neustále pohyblivá a někdy až nepříjemně intimní kamera skutečně dvěma nohama vězí v modernismu šedesátých let. Je zajímavé sledovat, jaký pokrok znamenaly pouhé dva roky, které snímky od sebe dělí - zatímco Přežil jsem svou smrt patří mezi stěžejní díla obnoveného socialistického realismu v kinematografii a slibné téma záhy opouští pro oslavu komunistické solidarity a apriorně negativní vztah k nelidským Němcům, Boxer a smrt se zbavuje jakékoli ideologie a nahrazuje ji otázkou pragmatismu, obecným tématem fair play, který dokáže dosud znetvořené kategorie přesáhnout a relativizovat. Navíc nápad ponechat všechny jazyky v původním znění a vytvořit tak jakýsi babylon snímku výrazně dodává na věrohodnosti. Boxer a smrt jasně patří mezi špičku československých okupačních dramat, přesto ho od nejvyššího hodnocení dělí nepříliš vzrušivý děj, zvolnění v cílové rovince a dosti opomíjené vykreslení tábora a reakcí ostatních na hrdinovu pozici - ta by pro mě byla stejně zajímavá jako paradoxní vztah dvou soupeřů v ringu a mimo něj. (08.08.2012)

Neuvěřitelně silné drama o odvaze být se za pravdu i za cenu ztráty vlastního života. Boxer Komínek si v táboře smrti získá jisté postavení jen díky tomu, že je „boxovacím pytlem“ pro velitele tábora. Ten si ho hýčká jako svého soupeře, nad kterým má převahu a jistotu, že vždy vyhraje. Komínek díky tomuto „milosrdenství“ stojí uprostřed rozpolceného světa – na jedné straně ho jeho spoluvězni nenávidí a vidí v něm špicla a kolaboranta, protože je mu mnoho prominuto; na druhé straně zase stojí obávaná nacistická moc. Když se nakonec ve velkém zápasu na deset kol rozhodne Komínek poslat jasně slabšího soupeře k zemi, sice se mu to nepodaří, ale ukazuje se, že důstojníkovy řeči o sportovním fair play neznamenají nic, protože jednoduše nestrpí porážku od „heftlinga“. Poměrně pozapomenutý představitel Nové vlny na Slovensku, Peter Solán, tu výborně pracuje s motivy člověka v mezní situaci, kdy každé jeho rozhodnutí může mít fatální následky. Stejně tak jsou do filmu nenásilně zakomponovány připomínky holocaust, které tvoří ještě dusivější atmosféru snímku. Ve srovnání s jinými filmy s podobným zaměřením (např. Vítězství) je tohle patrně to nejpůsobivější, co jsem kdy viděl. (28.12.2005)