Je třeba zabít Bona

Jsem letitým majitelem závislosti na garážovém zvuku rockových kapel a navíc vždy nadšeně zastříhám ušima, když se v jakékoli spojitosti někde v blízkosti písmene U vyskytne zatoulané číslo 2. A ačkoli U2 v tomto snímku představují pouze porovnávací veličinu, kterou bratři McCormickové hodlají hladce zadupat do země již při svém startu na cestě do rockové síně slávy, tak já rozhodně zklamán nejsem. Muzika mne nadchla, naivní souboje nýmandů s papežem či Live Aid pobavily a ten zbytek by neměl pokazit náladu žádnému fandovi irského rocku. (04.11.2011)

Film natočený na motivy skutečných událostí o tom jak tenká je hrana mezi tím stát se globální hvězdou nebo tak trošku promrhat svůj život. Ve finále jsou z toho ale tak trošku promrhané téměř dvě hodiny života, protože kromě výborné hudební stránky nejde snad téměř nic výrazného vypíchnout. V negativním slova smyslu snad jen to, že jsem ještě asi neviděl nudnější a unylejší ksicht než je Ben Barnes v hlavní roli. Zní to velmi negativně, ale on to je spíše veskrze průměrný film, na který po nějaké době naprosto zapomenete. (26.11.2021)

The measure of a man is what's left when fame falls away. Killing Bono aneb o Bonovi víceméně bez Bona. Zábavný film s dobrou doprovodnou hudbou a skvělou atmosférou sedmdesátých let. Navíc v hlavní roli můj oblíbenec Robert Sheehan. Postava Neila (Barnes) neuvěřitelně štvala tou svojí hrdostí a zabedněností, ale tak to asi mělo být. Škoda, kdyby se párkrát rozhodl jinak, mohla tu být daleko lepší kapela než U2 (i když mně se písničky Shook up i tak líbily mnohem víc). Holt takový je showbusiness. Příjemná oddychovka na večer :) (28.06.2012)

No já nevím. Tohle zůstalo někde mezi snahou o autentické životopisné drama a bláznivou situační komedií. Jenže na komedii je to příliš ukecané a rozvláčné a na drama se to příliš okatě snaží o vtip. Takže ve výsledku tenhle film není ani zdaleka tak dobrý, jak sliboval trailer, premisa a herecké obsazení. Čekala jsem hodně, ale ve výsledku jsem se nudila a modlila se, aby to už skončilo... (14.05.2011)

Je na čase oprášit všechny klišé o originálnosti britské komediální produkce, protože ať chcete nebo ne, většina z nich je pravdivá a autobiografický příběh Neila McCormicka, jehož život byl vždy úzce svázaný s U2 to jenom dokazuje. Někomu se nemusí líbit fakt, že nakonec stejně neví co je úplná pravda a co si přibarvil sám autor a později scénáristé a autobiografická hodnota díla tím značně utrpěla, ale pokud si myslíte, že kazeťák nebo vinyly nepatří do šrotu a že sedmdesátkové garážové kapely měly něco do sebe (a nemusíte být zrovna skalní příznivec U2), užijete si vtipně vyprávěný příběh o dvou kapelách, jakých bylo v té době mraky, z nichž to nakonec vyšlo pouze jedné. A soundtrack nazpívaný samotnými hlavními představiteli je prostě... no podobně jako Arnoštek. (06.11.2012)