Réžia:
Woody AllenScenár:
Woody AllenKamera:
Gordon WillisHrajú:
Woody Allen, Mia Farrow, Nick Apollo Forte, Sandy Baron, Corbett Monica, Jackie Gayle, Morty Gunty, Will Jordan, Howard Storm, Jack Rollins, Milton Berle (viac)Obsahy(1)
V newyorské restauraci sedí šest komiků, kteří si vypráví zábavné historky ze svého profesionálního života a soustředí se na známou postavu agenta show businessu. Danny Rose v sobě jaksi ztělesňuje neúspěchy a prohry doby. Dobrosrdečný, obětavý a ve své klienty neúnavně věřící manažer totiž prožívá stále stejná zklamání. Pravidelně jej opouštějí všichni, kterým nějak napomohl k úspěchu a sebevědomí. Danny nakonec zastupuje jen beznadějná "čísla" varieté, jako je jednonohý stepař, slepý xylofonista, mizerný břichomluvec a virtuoska ve hře na skleničky. Nejvíce o něm vypovídá historka, v níž se nechtěně zapletá do vztahu ztroskotajícího zpěváka Lou Canovy k dekoratérce Tině Vitaleové...
Smutkem a nostalgií prodchnutou komedii podle vlastního scénáře natočil režisér Woody Allen. Přesvědčivosti příběhu napomáhá černobílý filmový materiál, na nějž byl nasnímán známým kameramanem Gordonem Willisem. Titulní roli si s chutí zahrál Woody Allen, úlohu Tiny Vitaleové ztvárnila Mia Farrowová. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (86)
Scénář: Woody Allen .. Dospělost je ochota ke kompromisu. Vlídná sentimentální vzpomínka na nevděčnou práci manažera showbusinessových hvězd. Woody Allen je typický, roztěkaný, hubu nezavře co je v záběru a čím jsou dialogy méně vtipné, tím jsou prosáklejší pestrými životními moudry. Mia Farrow je tak nenápadná (pouze obličejem, nikoliv hereckým výkonem), že pokud bych nečetl úvodní titulky, nepoznám ji. Kdo se chce zasmát, ať sáhne po jiném snímku, kdo si chce zadumat, bude “Danny Rose klasik“ tím vhodným pokrmem. 75%. ()
Tentoraz nebudem písať o konkrétnom filme, skôr o myšlienkach po jeho skončení. Kedysi som mal allenovky rád, no teraz s výnimkou "Hollywood endingu" - vtipnej sebakritike vlastných neurotických obžerstiev a "Všetko, čo ste chceli vedieť o sexe (ale báli ste sa opýtať)" – humorným poviedkam na spôsob Monty Pythona - mi väčšina ostatných pripadá až zúfale rovnakých. Nemyslím dej, hercov, či prostredie . Naopak, plodný režisér a scenárista ich vcelku variabilne vkladá do režisérsky slušných kúskov založených na šľahoch slovného humoru, vzťahového podpichnutia, či nostalgického roznežnenia. Skôr ide o celkový pocit z videného: drvivá väčšina všetkých tých obratne vymyslených dialógov a hlášiek mi ostane v pamäti tak deň, dva. Trvalejšie si zapamätám len trieštivú zmes rozpadajúcich sa a novo utváraných vzťahov s množstvom ohybných slov a so zmierlivo frustrujúcim ukončením, so smiešnym, neprakticko-roztomilým intelektuálom v hlavnej úlohe, často stíhaným neuveriteľnou smolou, hypochondriou alebo neurotickou poruchou. Veru, až s odstupom času doceňujem slová Timothy Learyho, ktorý o Woody Allenovi napísal (parafrázujem), že celá jeho tvorba je len odrazom zacyklenej egoisticko-neurotickej fázy životného cyklu, venujúcej sa výhradne svojim problémom, neprinášajúcej veľa objavných a nových myšlienok a v podstate povrchnej a plytkej. Môj rezultát však tak ostrý nie je: Slušná zábava. Na jedno pozretie. ()
V některých momentech je to výborné, ale jako celek mě to neoslovilo, strašně jsem se u toho nudil, a měl jsem velký problém vůbec vnímat ten děj a soustředit se na něj. Neorientoval jsem se v postavách, nechápal jsem jejich motivace, neměl jsem k nim žádný vztah a v podstatě už po naběhnutí závěrečných titulků nevím, o co tam vlastně šlo - navíc asi jsem vůbec nepochopil tu finální pointu. Nesedla mi ani ta forma příběhu v příběhu, kterou si Allen zopakoval o 20 let později ve filmu Melinda a Melinda, kdy je celý film retrospektivně odvyprávěn svědkem tehdejších událostí, který to celé líčí jako anekdotu partě přátel sedících spolu v restauraci - nedovedu si prostě představit, že by někdo v restauraci vydržel tak dlouho nechat někoho mluvit, ta představa mi přijde zcela absurdní. Takže ačkoli mě vyloženě okouzlila ta černobílá kamera a lokace (celý film je velmi neokázalou reklamou na New York a při jeho sledování jsem si připadal lehce světácky), osobně to bohužel řadím k těm Allenovým filmům, které šly mimo mě. Btw. když zde člověk navíc vidí mladou Miu Farrow, nemůže se ubránit myšlenkám na to, jak smutně se její vztah s Allenem později vyvinul, což mi asi opět bránilo se nějak víc do toho filmu ponořit. ()
Tentokrát som sa nedočkala filozoficko-hláškoidného náletu, čo mi vzhľadom k Woodyho potenciálu dosť prekáža. Woody si síce berie na paškál vzťahový prepletenec a konečnému dojmu pridáva na intenzite aj Woody ako večný smoliar dívajúci sa na svoju osobu kriticky a zároveň triezvo a reálne, ale postava Mii Farrow ma mierne iritovala a nemôže za to len moja mierna antipatia k tej herečke. Allen je jeden z tých nepredvídateľných filmových tvorcov, u ktorých sa hodnotenie ich snímok u mňa pohybuje na rozličnej škále stupnice a nikdy neviem z obsahu predpovedať, ktorý z tých filmov to bude. ()
Danny Rose je manager-moula, který se snaží svou neschopnost nahradit extrémní obětavostí a kterého nakonec každý odkopne - v této roli mi konečně Woody Allen, jako herec, seděl více, než kdykoliv předtím. Bohužel naopak musím poznamenat, že co se týče filmu, kromě scény s héliovými hlasy si nevzpomínám na žádný podařenější vtípek, ani na žádnou hlubokou myšlenku. Proto, ač film rozhodně nevidím jako nějaké zklamání, musím zvolit nižší hodnocení. 7/10 ()
Galéria (26)
Zaujímavosti (7)
- Ve filmu je zmíněno místo zvané "Weinstein's Majestic Bungalow Colony Resort" v Catskills Mountains ve státě New York. Zde Woody Allen začal svou kariéru v showbyznysu. Předváděl zde kouzelnické triky, když mu bylo šestnáct. (SgtPepper)
- inspirací pro postavu Dannyho Rose (Woody Allen) byl manažer a producent Woodyho Allena Jack Rollins. Rollins se ve filmu také sám objevil. (SgtPepper)
- Rok výroby na konci filmu je napsán římskými číslicemi. (griph)
Reklama