Post Tenebras Lux

MOŽNÉ VYZRADENIE DEJA! Mne to do seba zapadá. Nasledovná interpretácia si nerobí nárok na správny výklad. Malé dievčatko z farmy sa nemá nechávať napospas temnej búrke. Veď blesky, hromy, plač a strach. Môže prísť aj červený bubák s veľkým pipíkom, kozou hlavou a dlhým chvostom. V kufríku do domu vnesie semeno zla. Je to pomsta za zlú výchovu. Ocko sa čoskoro stáva krutejší k psom, ktoré za nič nemôžu. Masívne sa oddáva internetovému pornu. Až tak, že sa chce liečiť zo závislosti. Mamička najde zaľúbenie v kolektívnom sexe. Neustála prítomnosť manžela sa jej prejedá. Ako darček zo sex hier si donesie domov infekciu. Sex tým uviazne. Komunikácia tiež. Drobný zádrapok v reči sa stáva spúšťačom veľkých nezhôd. Diablov príspevok do domu v podobe Pandorinej skrinky - zjavne neskôr kýmsi otvorenej začína zberať zrelé plody. Všetko vrcholí postrelením muža pri vykradnutí domu. Postrelený sa snaží pomstiť rodine strelca. Červený rarach prináša do domu zlo opakovane, pretože krvná pomsta sa má nechať vyššej autorite, nie svetskej. Muž umiera. Ten, čo mu spôsobil zranenia umiera tiež. Kravy, tvoriace zdroj poživne pijú krv hriechu. Deti sú nevinné a čisté, ale neuľpel na nich odor hriechu? Cez mliečko, cez mäso krvou hriešnika napojených kráv? Scéna z budúcnosti, ukazujúcej bračeka so sestričkou po pár rokoch ukazuje, že rodina si udržala materiálny štandard aj dobré mravy. Mladí nezvlčili a neprepadli po smrti otca do pekla drogovo/ alkoholového ošiaľu. Život je len hra a je potrebné dodržiavať určité pravidlá. Či už ide o šach, pri ktorom je možné s kľudom si pobafkať z jointa alebo o ragby, kde je potrebné nasadiť istú formu kolektívnej stratégie alebo osobnostného tréningu. Hriechy sa ale dejú neustále a ľudia si už ani neuvedomujú, že od chvíle, kedy zarezali kovové zuby píly do zdravého kmeňa stromu, bez toho aby odprosili prírodu o túto smrť živého organizmu, začalo kolektívne vraždenie prerastajúce do trvalej genocídy zeleného porastu a lesov. Málokdo verí bájkam pôvodných Indiánov o stromoch a rastlinách a kameňoch ako živých, navzájom obcujúcich a rodiacich bytostiach. Neváha v záujme banálnej rodinnej hádky popraviť majestátny strom. Obrazovo opulentné, dejovo nenáročné, pocitovo ohromujúce Reygadasove impresionistické popozeranie na tvár mexickej krajiny i tamojšieho života kombinujúceho pohanské povery s katolíckou vieroukou. (20.12.2013)

Konceptualistické, formalistické, poetické, pornografické, psychologické, surrealistické, elitářské, art-art-housové a hlavně BIBLICKÉ z kousků poskládané cosi, co ZARUČENĚ osloví členy jakékoliv evropské filmové poroty, zaryté intelektuály a citlivé duše, ale mne již podobné pokusy o vytvoření vysokého filmového umění jaksi neberou. Režisérovi bych poradila, aby si nehrál na Tarkovského a normálně a lidsky pověděl, co mu leží na srdci. Takto tu vidím jen zbytečně zkomplikovaný a naschvál zumělečtěný slepenec osobních vzpomínek za 500 000 EURO, a to mu prosím přispěla do rozpočtu půlka Evropy. Reygadasovi sice nelze upřít jednotlivé zajímavé nápady, scény a záběry, ale jako "celek" to je zoufale zastaralé a příliš to připomíná zašlé 20. století. Jednoduše Mexiko a zřejmě i celá latinská Amerika zaostává za vývojem, což je vidět i podle toho, že jejích elita ještě pořád cituje Dostojevského, kdežto západ již dávno vyznává praktickou upřímnost Gordona Gekka. Ne že by myšlenky Dostojevského nebyly nadčasové, ale kdo dnes ještě věří tomu, že krása spasí svět, a navíc takto se předvádět v dobře situované společnosti hodující u bohatě prostřeného stolu je věru snobské. (19.10.2013)

Po temnotě budiž světlo. Carlos Reygadas je výjimečný, jeho filmová optika se dotýká nebe, ať už vizuální optikou, tak duchovním obsahem a kruté výpovědi. Skutečně Reygadas posouvá optiku dál, než byla doposud. Připravte se na jedinečnost. V jeho dílech je to s odstupem času, čím déle se nacházíte po filmu, tím se k němu v myšlenkách vracíte a je pro vás stále důležitější a vtahující, tím i jedinečná opening scéna v Post Tenebras Lux - Reygadas vyčkává na bouřku a zachytává, jako v Tichém světle pomalý a jedinečný přesun přírody ke spánku. Doporučuji nejlepší zvukovou stopu. Zlo za hranicí temnoty, kde ostatní tvůrci se ani nepřiblíží. (16.02.2016)

Post Tenebras Lux, tedy něco jako „světlo po temnotě”, dostál svému názvu velmi přesně. Po celou dobu se pravidelně střídají světlé a tmavé scény, což v kině nemusí být vždy úplně příjemné. Nečekaně hodně scén vyústilo ve vtipnou pointu, většinou hodně ironickou. Silueta démona, která se dvakrát projde po domě, je velmi jednoduše nakreslená, nemá žádné rysy, přesto však není bezpohlavní a mezi nohama se mu houpe velmi pečlivě zabraný penis. Zajímavá byla i scéna s ragby, s ničím nesouvisející a bez kontextu s patetickým proslovem mladíka, ale režisér jí tam nutně musel mít. Rozostřené okraje mají zřejmě simulovat záběr přes sklo a jeho působení se scénu od scény značně lišilo. Jednou mě více vtahovalo do děje, jako kdybych byl skutečně na scéně oddělen pouze skleněnou bariérou, abych nemohl zasahovat do dění, jindy úplně naopak, jako kdyby mi chtěl film ukázat mé místo a říkal mi, že se do něj nemám snažit proniknout (a několikrát jsem si připadal i jako na drogách nebo s málo dioptriemi na nose). Hledání nějakého průvodního děje jde velmi těžko, přesto se mezi zdánlivě chaotickým propletencem scén, z nichž některé berou ohledy na doktora Skružného, dá najít ústřední motiv. (Nádherná věta o dětství - "Vše, co jsem musel dělat, bylo existovat.") (01.03.2013)

Originálně koncipovaný poetický artový film, který pro svou bizarnost skutečně není pro každého. Vyniká sice brilantní kamerou s mimořádnou mizanscénou a vůbec tvorbou obrazové stránky, ale výsledný dojem je pro běžného diváka velmi rozpačitý až nudný a určitě pro mě není na víc než jedno zhlédnutí... 60 % (04.09.2017)