Godzilla

Lépe to dopadnout nemohlo a Edwards splnil, co slíbil. Umně balancuje na hranici mezi poctou jeho milovanému Spielbergovi (takže nás, stejně jako Spielberg v Čelistech velkou část stopáže napíná pouhými náznaky) a poctou všem 29-ti filmům s přerostlou ještěrkou a čtyřem godzillím generacím společnosti TOHO, které započaly roku 1954 a s velkou pompou „zavřely krám“ roku 2004. Zejména s posledními dvěmi – "alternate reality" sérií a následující "new generation" sérií má nová Godzilla spoustu shodných znaků a styl vyprávění. Směju se některým kritikám zdejších přemoudřelých pubíků, kteří jsou políbeni maximálně Emmerichem a podivují se (samozřejmě zcela od věci), že Godzilla šlehá plameny, polyká atomovky a nohy má jako slon. Jenom tak dokazují svojí neznalost a ignoranci. Já kvituji, že Edwardsovi se podařilo téměř nemožné – najít balanc mezi klasickým hollywoodem a japonskou poetikou godzillí série, kde bylo, je a doufám, že i bude vše možné.__PS: Herci jsou tady, stejně jako u japonských originálů, v podstatě zbyteční a řešení jejich rodinných vazeb se také nijak neliší od japonských bratříčků, takže je zbytečné nad tím lkát. (16.05.2014)

A mě se víc líbila ta od Emmericha. Možná tím, že jsem ji viděl v tom správném věku, ale prostě tam příšera ničila město a bylo to fajn. Edwardsova vize je mnohem vážnější, což mi neva, ale sralo mě, že se všechny bitky monster odehrávaly ve tmě a nebylo nic vidět. Přitom je vidět, že má Edwards talent a některé scény ve mě zanechaly hluboký dojem (hlavně výsadek za doprovodu divnohudby z Vesmírný Odysey). Hlavní hrdina je sympaťák, jenže jeho nepravděpodobné patálie v pouti za rodinou mě moc nezajímaly. Hodně se mi líbil začátek s Bryanem Cranstonem. Jeho postava měla potenciál. Japonský supervědec totiž celý film jen čumí a vyzvývá, aby nikdo nic nedělal. Každopádně je to lepší, než Pacific Rim. (21.07.2016)

Krucinál, tak tohle bolelo. Godzilla se od začátku vydávala za atmosférický a (v rámci blockbusterových možností) realistický biják. Cestou se ale něco pokazilo a do kin doráží katastrofa v trochu jiném slova smyslu. Ani by tak nevadilo, že ústřední monstrum přichází extrémně pozdě a vlastně toho moc nepředvede. Mnohem horší je, že postavy, které mají člověka k největší atrakci filmu dovést, vůbec netáhnou. Bryanu Cranstonovi nejspíš vždycky zapnuli kameru a pak šli na kafe s tím, že přece ví, co dělá. Zbytek osazenstva si potom rozdělil znuděné (David Strathaim), nevyužité (Elizabeth Olsen) nebo totálně wtf postavy (Ken Watanabe), kolem kterých se děje jedna pitomost za druhou. A není to ani dramatické, ani napínavé a až na pár výjimek ani příliš zábavné. Jistě, třeba Pacific Rim byl také ohromně hloupý. Jenže se to v něm alespoň často řezalo a bylo jasné, že jde o dětinskou poctu žánru, která se vůbec nebere vážně. Tady se bohužel veškeré ambice o jakousi serióznost rozplizávají pod nánosem podivných armádních rozhodnutí, nefunkčních žánrových kliček a patetických dialogů. A ačkoliv je jasné, že Edwards zcela záměrně točil civilnější dospělý film, a ne akční výplach, jednoduše nemá příběh ani postavy na to, abyste se jím nechali vtáhnout. Což sebekvalitnější triky prostě nikdy nemůžou nahradit... (5/10) (13.05.2014)

Kde je Hamlet? Zase se někam schoval. Ale kdyby tady byl, přesně vím, co by ti řekl... Asi tak první třetinu se daly ocenit alespoň stalkerovské reálie. Pak to bylo dementní, a to tak, že víc než Emmerich. I ta Emmerichova potvora totiž při své demenci dává alespoň v rámci svých vlastních pravidel smysl. Tohle je pro mě osobně podobný jako Nolanův Batman. Snaha křížit monster žánr/komiks s temnou realitou dopadá po stránce logiky katastrofálně. Zcela otevřeně přiznávám, že někde u převozu jaderné hlavice vlakem jsem přestal pobírat i ty zbytky chatrné dějové konstrukce, co tam ještě byly. Proč se vždycky potvůrky jentak pošťuchujou, co s tím zárodkem vlastně celou dobu dělali, proč jsou ty lodičky tak pěkně naskládaný pět metrů od sebe, proč je v celý armádě jedinej pyrotechnik, ten seznam by vydal na knihu. Zkrátka u tohohle bych s chutí napsal scénář pro honest trailers. Čili, Emmerich byl aspoň blbej tím způsobem, že to je vtipný, tohle je jenom blbý s pár vizuálně pěkně provedenejma záběrama. (22.08.2014)

Začínam premýšľať nad tým, či ešte niekedy navštívim 3D sálu, ak sa nebude jednať o projekt o rozmerov Avataru. Znova sa teda potvrdilo, že tretí rozmer je len prvoplánovým lákadlom. Tých pár centov navyše mi však vôbec neubralo z nálady, pretože je zrejmé, že tvorcovia sa o to viac sú sústredili na kompatibilitu celého príbehu. Edwards sa vezie na vlne režisérskych uctievačov filmových kultov a drží sa hesla, že treba začínať od koreňov. Nepoznám mystickú históriu godzilly ako japonského fenoménu, preto som Emmerichovu verziu zhltol ako decko všetkými desiatimi. V porovnaní s týmto filmom sa dá citeľne vnímať rozdiel medzi hollywoodskym non-brain trhákom a plnohodnotným dychberúcim blockbusterom. Oboje majú niečo do seba, misky váh sa však tentokrát jednoznačne priklonili na stranu tohtoročnej monštruozity. Dokonalé hranie sa s diváckym presvedčením o strane dobra a zla robí film výnimočným. Obrovským plusom je fakt, že do pozície hrdinu nie je postavený človek - rozumej chorobne tuctový amerikanizmus (hollywoodsky happyend v podobe poslednej sekundy odvráteného konca sveta bol chvalabohu vyškrtnutý zo scenára). Absurdita v podobe nezničiteľnej palebnej sily americkej armády sa takisto nekoná a to možno neprehryzne tuctový divák odchovaný na súčasnej vlne popcorňákov. Príbeh sa tak stáva dokonale nereálne-reálny a cítiť z neho snahu dať na vedomie, že nie človek je vládcom planéty. Šablóna žánrového klišé nič nekazí, herecky je to luxusné, niektoré dialógy by žiadali doladiť, ale to je už len malou chybičkou krásy na tomto veľdiele, ktorého dominantou ostane kvalitný príbeh, doplnený ohurujúcimi efektami a dunivou hudobnou zložkou. 90%. (16.05.2014)