Godzilla

Emmerichovu Godzillu miluju a nedám na ni dopustit, takže jsem byla zvědava, jak si tvůrci poradí s tímto nejnovějším snímkem o legendárním gigantickém tvorovi. Já jsem docela spokojena. Dvouhodinová stopáž je od začátku do konce nabitá akcí a nenudila mě ani na chvíli. Aaron Taylor-Johnson mi přišel takový nevýrazný, nezajímavý, zbytek obsazení mi přišel o dost lepší. Hlavní akci obstarávají souboje Godzilly s čímsi, co vypadá jako nějaký mutant mezi Vetřelcem a tím monstrózním tvorem, který v The Mist podle Kingovy povídky přecházel ke konci filmu silnici. Nejlépe to vystihl Upřímný trailer, tam je řečeno vše:) "Arogance člověka spočívá v tom, že si myslí, že má přírodu pod kontrolou, a ne obráceně." (17.11.2014)

Poetiku, zákonitosti, motivy a stupiditu filmů godzillí série to může s moderním blockbusterem kombinovat sebelépe, (to ať posoudí místní znalci kaidžu eiga), ale s nabubřelým konstatováním, že je to snímek roku, na mě nechoďte. Neustálé okrádání o divácké atrakce vyvolává asi tolik slasti, jak kdyby vám někdo z pusy pořád bral rozpouštějící se čtvereček luxusní čokolády. Dokážu ocenit celkovou nekonvečnost, perfektní triky nebo temnou Desplatovu hudbu i oddalované vyvrcholení, ovšem ono finále za to čekání nestálo. 65 %. [Kino, 2D] (30.06.2014)

Nové synonymum pro frustraci. Po Pacific Rim je tu další nestrhující a nezajímavý monster movie, který nechá svoje mazlíčky na závěr bojovat v noci, asi abychom je neokoukali (neplést s "oddalováním" jejich odhalení, to mi vůbec nevadí). Zbývají tedy lidští hrdinové, na které se pro změnu nedá koukat už vůbec, protože to do posledního zoufalce nejsou hrdinové, ale hloupé a zbytečné figuríny. Že bezmocné a nedůležité mají být, aby vynikli obři z hlubin? No, tak se vraťte na začátek komentáře... Fakt jsem málem usnul u Godzilly! 50% (13.05.2014)

Po pár desítkách minut mi bylo jasné, že se loňský Del Torův Tichomořský Šprým chytat nebude a pak, někdy kolem havajského „vylodění“, jsem zaslechl sotva patrné křupnutí. To gojira Edwards zašlápla ploštici rodu Emmerich.. Nerd Gareth, jehož Monsters jdou cítit z každého políčka filmu, si zaslouží absolutorium za to, jak se dokázal popasovat s enormním tlakem dvou mlýnských kamenů (hollywoodské zvyklosti, japonská předloha), přičemž jsem si jist, že tím druhým by se nechal kdykoliv dobrovolně rozšmelcovat. Představil decentní reboot o lidské bezvýznamnosti v konfrontaci s „děsivou sílou přírody“, jenž láskyplně vzdává úctu předlohám a který nenabídne žádný rozšláplý Bílý dům, dětinské džouky či amerického prezidenta sedícího obkročmo na střele Trident, což pochopitelně vyvolá v jistém okruhu publika nevoli. Poslední hvězdu bych čistě ze soukromých důvodů přidal, kdyby se ubral plyn u amerických rodinných šablon a více se sešlápl u japonského vědomí nukleárního traumatu (Hirošima, Nagasaki, incident lodě Lucky Dragon a koneckonců i Fukušima), nicméně chápu, že s ohledem na producentské zázemí byla tato mise nemožná a tu pátou hvězdu si můžete de facto připočítat, pane Edwardsi. Arigatö! P.S.: Pobavila scéna, kdy ta gorilí velryba pokojně plula k San Francisku v doprovodu křižníků a torpédoborců. Jen si vezměte - nerezaví, je energeticky nenáročná a nevyžaduje žádnou údržbu. Vzhledem k její zásluze k ochraně vlasti (byť nevědomé) by ji klidně mohli v docích natřít na námořnickou šeď a opatřit nápisem USS Godzilla! Jen si nedokážu představit, že by na jejím hřbetě pořádali veteráni připomínkovou akci k výročí útoku na Pearl Harbor.. (16.05.2014)

Baví mě představa pubertálních popcornožroutů jdoucí na další Pacific Rim, případně Emmericha a dostávající Edwardsův v tradici zakořeněný sequel, který Godzillu neikonizuje jako hrozbu, kolem níž je potřeba akčně kroužit a kochat se destrukcí, ale jako kámoše, kterého matka příroda využívá jako ultimátní regulační prostředek, zatímco lidi (resp. Američani) statují a veškeré průsery ve filmu způsobují svojí vlastní debilitou vycházející z touhy řešit konflikty sami bez otevřenosti k poznatkům jiné kultury. Což samozřejmě všichni vykládají jako přešlapy proti logice, ačkoli nikdo nezná svět, v němž by koexistovala jadernou energií napájená MUTA, takže pasovat nějaký neprůstřelný realismus na podobný fikční svět, jenž jde očividně ve šlépějích šedesátileté historie, vlastně ani nejde. Godzilla je (imho, samozřejmě) hodně pevně uchopený autorský projekt nadšence, který vyžaduje, aby měl sledující divák alespoň nějaké godzillovské základy a chápal tudíž přebíhání od stylu a myšlenek poválečné japonské kaiju kinematografie k japonsko-americké moderně, která si zachovává intelektuální přesahy a zároveň dovede gradovat k jedné z nejimpozantnějších monstr-fatalit na stříbrném plátně. (15.05.2014)