Godzilla

Nevěřím tomu, že se příšery dělí na hodné a zlé, protože všechny, které jsem někdy potkal, byly hodné a žádná z nich by nikdy nesnědla můj oblíbený jaderný reaktor. Tady musí Godzilla zachraňovat USA a mně leží na srdci otázka, kde jsou ti, co jsou za tuto práci placeni? Lze věřit tomu, že si Superman rozbil brýle, kapitána Ameriku někdo zavřel do popelnice a Pepkovi námořníkovi někdo sežral špenát? Nevím, ale tahle ještěrka mne celkem bavila a jelikož při bojích nezemřela žádná rodinná hodnota, tak jí ty tři hvězdy dám. (09.12.2014)

Začínam premýšľať nad tým, či ešte niekedy navštívim 3D sálu, ak sa nebude jednať o projekt o rozmerov Avataru. Znova sa teda potvrdilo, že tretí rozmer je len prvoplánovým lákadlom. Tých pár centov navyše mi však vôbec neubralo z nálady, pretože je zrejmé, že tvorcovia sa o to viac sú sústredili na kompatibilitu celého príbehu. Edwards sa vezie na vlne režisérskych uctievačov filmových kultov a drží sa hesla, že treba začínať od koreňov. Nepoznám mystickú históriu godzilly ako japonského fenoménu, preto som Emmerichovu verziu zhltol ako decko všetkými desiatimi. V porovnaní s týmto filmom sa dá citeľne vnímať rozdiel medzi hollywoodskym non-brain trhákom a plnohodnotným dychberúcim blockbusterom. Oboje majú niečo do seba, misky váh sa však tentokrát jednoznačne priklonili na stranu tohtoročnej monštruozity. Dokonalé hranie sa s diváckym presvedčením o strane dobra a zla robí film výnimočným. Obrovským plusom je fakt, že do pozície hrdinu nie je postavený človek - rozumej chorobne tuctový amerikanizmus (hollywoodsky happyend v podobe poslednej sekundy odvráteného konca sveta bol chvalabohu vyškrtnutý zo scenára). Absurdita v podobe nezničiteľnej palebnej sily americkej armády sa takisto nekoná a to možno neprehryzne tuctový divák odchovaný na súčasnej vlne popcorňákov. Príbeh sa tak stáva dokonale nereálne-reálny a cítiť z neho snahu dať na vedomie, že nie človek je vládcom planéty. Šablóna žánrového klišé nič nekazí, herecky je to luxusné, niektoré dialógy by žiadali doladiť, ale to je už len malou chybičkou krásy na tomto veľdiele, ktorého dominantou ostane kvalitný príbeh, doplnený ohurujúcimi efektami a dunivou hudobnou zložkou. 90%. (16.05.2014)

Godzillácké filmy nikdy nebyly inteligentní a už vůbec NESMĚJÍ být realistické. Hrozba zničení se musí jevit jako nepochopitelná a nepřijatelná. Původní filmy jsou postaveny na očekávání, napínání a "nevidění". Později, kdy se z Godzilly stala popkulturní ikona, se základem naopak staly souboje s jinými monstry a Godzilla už není bad guy, ale good guy. Poslední hollywoodský film s Godzillou se tak po svém velmi dobře vyrovnává s oběma těmito fázemi a nároky. Skvělý nápad hned dvakrát(!) neukázat velkou bitvu a napnout nás až do finále, kde God-sillák předvede svůj wrestlerský final-move, ze kterého nám spadne čelist, je prostě ten nejlépe využitý staromódní postup. Je jasné, že mladší hyperaktivní generace diváků z toho ale bude nesvá. Film řeší nejenom střet (křehké) civilizace a (hrozivě nevyzpytatelné) přírody , ale i dvou kultur, japonské a americké. Ta americká se jeví stejně "navíc", jako lidstvo samo. Bez ní a jejích rodinných hodnot by se však příběh nedal ukoukat. Každopádně, žádný jiný velkofilm nedělá z lidí tak bezmocné statisty jako tento, a nikdy nebylo tak třeba milovat monstrum, které je k naší lásce netečné. (Delší článek zde: http://respekt.ihned.cz/delnici-kultury/c1-62224170-godzilla-jako-trenazer-bezvyznamnosti-a-ztraty-iluzi) (13.05.2014)

Porovnání s předchozí Godzillou být bohužel musí, i když to vlastně ani nejde. Nehodnotím ale filmy jako takové, hodnotím spíš dobu, kdy jsem dané filmy viděl. Dneska bych oba hodnotil nejspíš i stejně, první americká Godzilla ale u mě pořád zůstane s lepším hodnocením, protože jsem na tenhle film nestál frontu ve videopůjčovně a nemluvilo se o něm tak dlouho, jako o tom prvním. Také jsem byl mladší a ty kraviny, co tam Emmerich naplácal jsem tak nějak ani nevnímal. Bral jsem ale fakt, že vše je totálně monumentální a tak nějak si to užíval. Tady třeba beru fakt, že Gareth Edwards to konečně natočil tak, jak nemůže Japonec říct ani slovo. Také se mi líbí, že v rámci příběhu je to úplně jiný svět, u čehož jsem vlastně i rád. Emmerichova Godzilla byla brutální nesmysl a neměla s původní Godzillou nic společného. Také se mi líbí i to, jak Edwards pojal digitální efekty. Každopádně u takového filmu je to možná i dost na škodu. Udělal to tak jako když točil Monsters a nevím, jestli to plno lidem sedne. Tenhle undergroundový způsob totiž Godzille moc nešmakuje, zdá se mi. Noční akční scény, ve kterých nevidím skoro nic mě dost rozčilovali. Na druhou stranu i ty měly své kouzlo, proto zůstávám u lepších třech. (29.10.2014)

Sledovat blockbuster, který je silně schematický (rodinný archetyp voják – sestřička, šachovnice vedlejších postav) a zároveň v mnoha ohledech žánrové stereotypy bez skrupulí obchází (utnuté souboje monster!), přičemž si celou dobu buduje prostor přesnou kamerou a nervózní hudbou, je prostě ryzí radost, která se v závěrečném souboji několikanásobně umocní do potřebné epické šíře. Aneb dlouho mi nějaká destrukční žánrovka nedělala takovou radost tím, že je vlastně konverzačním dramatem. PS: Trumfnout vizuální highlight seskoku padákem pravděpodobně letos už nebude možné. (28.08.2014)