Atlas mrakov

Na tohle jsem se tesil a zklamanej nejsem, ale nejsem ani nejak oslnenej. Povidkovy filmy mam vcelku rad a nejlepsi je na nich, jak se vse na zaver vysvetli a zapadne do sebe. Coz tady neplati, tohle je par nesouvisejicich pribehu, ktery spolu maj spolecny akorat nejaky jmena nebo postavy, ale kde k pochopeni jednoho neni nutnej dalsi. Na druhou stranu, ani jeden pribeh neni natolik scenaristicky silnej, aby obstal sam o sobe. Pribehy se stridaj vicemene nahodne, jednou po minute, jindy po deseti, obcas jsou napinavy jak kdyby sme byly ve finale, obcas se jen keca a nic se nedeje, ale pri delce tri hodin si to dokaze udrzet po celou dobu tempo i zajimavost. Co se tyce triku, ty jsou naprosto perfektni. No a ted se dostavam k tomu nejzasadnejsimu, naprosto skvely herci, obzvlast Hanks konecne dostal zase velkou hereckou prilezitost a maximalne ji vyuzil. Sice to zacne bejt po chvilce lehce usmevny, jak kazdej herec hraje asi tak deset roli, ale jelikoz to je zahrany spickove, neni si vlastne na co stezovat. Takze za me spokojenost. (28.12.2012)

Filmařsky bravurní časoprostorová meta kýčovitá epika, která si zbytečně honí triko zneužitím minima herců v maximu rolí; což díky neživým latexovým ksichtům, kdy jsou postavy obsazovány bez ohledu na pohlaví či rasu herce, připomíná převleky páně inspektora Clouseaua spíše než co jiného (vliv páně Lany Wachowské?). Ani nevyrovnanost jednotlivých segmentů (Tykwer > Wachowští) není něco z čeho by jeden skákal radostí. A především to postrádá katarzi. Co tvůrci chtějí říci, to řeknou cestou a na finále samotné pohříchu nic nezbude. I přes tyto chyby v matrixu by však NASA mohla nosič s tímto snímkem bez výčitek vyslat ke hvězdám, aby si na jeho základě mohli případné jiné formy inteligentního života udělat trefnou představu „o nás“. A mohli se nám tak raději zeširoka vyhnout. (23.11.2012)

Tyhle rádoby chytrý filmy, který se snaží něco sdělit, to mají vždycky těžký. Beru, že tvůrci měli myšlenku, kterou se jim ke konci povedlo jakž takž pointou utvořit a body za odvahu si jistě také zaslouží. K čemu to však je, když si Wachowští i Tykwer vybrali režijně svou nejslabší chvilku (když nepočítám Tykwerovo International) a ty myšlenky mě vlastně díky utahonosti a rozvleklosti celého filmu vůbec nezajímaly a snímek mě nedonutil nad nimi přemýšlet. A jak mám navíc celou ideu filmu brát vážně, když zde poskakuje Hugo Weaving převlečený za ženskou a je zde zbytečná linie se senilními důchodci? Ještě že režiséři v poslední hodince razantně šlápnou na plyn a dovezou do film aspoň do malinko uspokojivého konce. I tak jsem ovšem od režisérských velikánů čekal mnohem víc a z celého ambiciózního projektu jsem tak spíše zklamaný. (24.12.2012)

SIX IN ONE. Nechtěl jsem psát přespříliš oslavný komentář hned po příchodu z kina, raději jsem si nechal zážitek den uležet ... a výsledek? Pořád jsem maximálně nadšený. Cloud Atlas je pro mne jednak nejlepším filmem za minimálně poslední dva roky, jednak samostatnou kategorií, která ani nejde pořádně s nějakým jiným filmem srovnávat. Neuvěřitelné. Nechápu, jak se Wachovským a Tykwerovi podařilo současně odvyprávět šest stylově a žánrově odlišných (historické drama, tragická romance, novinářská detektivka, černá komedie, dystopická sci-fi, postapokalyptická sci-fi) a z větší části konverzačních příběhů tak, že celek drží pevně pohromadě (ba co víc, jinak než jako o celku o Atlasu mraků ani nelze uvažovat) a je zcela přehledný a hladce plynoucí, a navíc na ploše tří hodin působí jako akční zábava (a ne jako nepřehledná suchá artovka). Myšlenka, která z toho na konci vyleze, možná není nijak přelomová nebo originální, ale komu to v tomto případě může vadit? To už od každého filmu čekáme, že přijde s vlastním ontologickým systémem, či co? Každopádně finále je vysoce účinné. Díky tomu, že vrcholí vlastně šest příběhů současně, má to, co by se dalo nazvat finálem, zhruba půl hodiny (šestkrát 5 minut). Půl hodiny zimomriavek :) ... Zkrátka Wachowští s Tykwerem dostáli očekáváním, která jsem do nich vkládal (což se letos nepovedlo Scottovi ani Nolanovi). A současně dokázali překvapit. Tím, jak jejich dílo rychle ubíhá (některé devadesátiminutové filmy trvají subjektivně déle než tenhle tříhodinový monument). A hlavně tím, že je mnohem stravitelnější, než jsem čekal. Pozorný divák se neztratí a vnímavý divák vstřebá. Stačí jít trochu naproti. Na ujasnění detailů ale samozřejmě jsou nutné další projekce. Už se na ně těším. 100 % (23.11.2012)

Láska, víra, naděje - nihil novi sub sole, kvůli tomu netřeba trávit 172 minut v kině. Ještě že do toho nenarvali přestávku, to už by opravdu Atlas měl rozměry sibiřských plání a týdne bez vody. Všechno se vším souvisí, když to má dobrou hudbu, rozhodně to není na škodu. Nutno říct, že to je velmi výpravné, postavy se vypravily ledaskam, zpravidla ty cesty provázeli mnozí efektové. Chvílemi na mě poblikávaly čtyři hvězdy, přiznávám, že skrz slzy, ale z kina jsem odcházela spíš s pocitem, že mám po těch třech hodinách strašnou žízeň, než že by mi hlavou jely obrázky z filmu. Celkový dojem je takový, že tady zas někdo evidentně zpackal docela dobrou knížku. Ten dojem mám přesto, že jsem Atlas mraků nečetla. (17.12.2012)