Atlas mrakov

Mash-Up je postmoderní hudební styl, kdy se jedna skladba vytváří smícháním několika jiných skladeb, leckdy i zcela odlišných hudebních stylů. Atlas mraků je takovým filmovým mash-upem. Nutno ale říct že ne zcela povedeným. Člověk jde do kina na jeden film ale dostane jich hned několik, do sebe epilepticky zamixovaných. Ačkoliv je smíchání filmů rozdílných žánrů neotřelý přístup,  výrazný rozdíl ve kvalitě jednotlivých příběhů, kdy některé jsou opravdu hodně hloupé, kazí celkový dojem. Nefunguje moc ani to, co by mělo jednotlivé příběhy spojovat, na takto rádobyhlubokoúvahový film je nakonec nosná myšlenka velmi slabá. Ona totiž téměř žádná není. Jen nějaké naznačení ezoterické kontinuity nebo jak to posat. Vše nakonec pohřbívá patetizmus a hloupé vysvětlování souvislostí. Zajímavý je také koncept ztvárnění mnoha rolí v těchto jednotlivých příbězích těmi samými herci, nicméně ne všechny masky jsou úplně povedené. Opravdu však utahá dlouhá stopáž, kdy film celou poslední hodinu ne a ne vygradovat. (25.11.2012)

Epické, rozmáchlé, dechberoucí, výpravné. A přesto intimní, zaměřené na obyčejné lidi, jejich individuální osudy a strasti. Je úchvatné, jaké tempo, napětí a gradaci Atlasu mraků dává geniální střih, prolínání šesti na první pohled nesouvisejících příběhů (historické drama, tragická romance, detektivní thriller, černá komedie, akční sci-fi, postapokalyptické dobrodružství), přeskakování mezi nimi tu po několika vteřinách, jindy po větších celcích. A jak se přes myšlenkově hutné voiceovery, ovlivňování budoucnosti minulostí (a vlastně i naopak) vše uzavře do jediného logického celku a emocionální katarze. Atlas mraků je film, který leckoho může otupit svým nestřídmým záběrem a který bude asi plně doceněn až za několik let (i když aktuální CSFD rating vypovídá o pravém opaku a jsem za to rád). Rozhodně jde o dílo, které vás spolehlivě donutí o něm přemýšlet a diskutovat, pokud dáte jeho filosofickému přesahu šanci a zapojíte při sledování šedou kůru mozkovou. Podobný film se v dnešní vysokorozpočtové hollywoodské produkci jen tak nevidí. Tipuji, že Oscaři za masky a střih našli svého letošního vítěze. 90%. (26.11.2012)

Atlas mraků za to tříhodinové studium rozhodně stojí. Film je napsaný a natočený na poměry neskutečně dokonale. Při přihlédnutí ke všem těm složitostem v konceptu, že muži hrají ženy, ženy muže, mladí staré, staří mladé a že příběhy mají společné prvky a přesto jsou každý svým vlastním příběhem a že vyprávění ani na vteřinu nenudí, i když jde bezmála o šest dílů nějakého standardního seriálu z produkce BBC nebo HBO, tak nelze než uznat, že Wachovští s Tykwerem to ustáli a ve světě filmařiny v podstatě absolvovali let k měsíci a zpátky a neztratili přitom přízeň publika. Navíc je mi sympatická ta humanita. I když je svým způsobem kýčovitá, já mám prostě 1984, Konec civilizace, My nebo Ten báječný den nebo i Terminátora 2, když na to přijde, upřímně rád a Atlas k mrakům k nim teď budu moci s radostí zařadit, taky už jsem na cestě do knihkupectví :) Nicméně. Zas taková revoluce se ani ve filmu nekoná. Takovou knižní předlohu a takový scénář neutáhnou diváci každý týden. Byl to určitě nemalý risk, pomohla Booker prize a jméno Wachovských s Tykwerem a herecké obsazení co do prestiže a vypilovaný scénář co do štěstí. Stačí se mi rozhlédnout po produkci za posledních několik let a vidím řadu nepromyšlených rychlokvašek, které natočit je jako podojit krávu a lidi na to veselé chodí s kýblem popcornu a podrobují je hlubokým několikastránkovým rozborům. Atlas mraků je výjimka, není to inspirace pro další rizikové projekty. A za rozbor snad i může stát, ale spíše proto, že je tak rozsáhlý a že drží pohromadě, než že by vnesl do literatury nebo filmu něco zázračně revolučního. Všechny ty myšlenky už tady i ve stejném zpracování jednou byly. Jen ne nikdy tak inteligentně nelineárně (jak se to vezme) odvyprávěné. A co se týče té provázanosti a linearity, nelze nevzpomenout na The Hours nebo Pulp Fiction anebo v knižní předloze dokonale odvyprávění komiksoví Strážci. Poslední otázka za mě zní, jakkoliv je Atlas mraků filmový zážitek, dokážete si někdy tu pasivně přijímající většinu každé společenské proměny u televizí představit, že položí sklenku s pivem, vínem nebo misku s chipsy a přepnou ze Superstar, Růžové zahrady nebo z Transformers na Atlas mraků a ještě si tu nadabovanou nelinearitu nechají proložit reklamami na prací prášky a tavené sýry...? Já vidím za pár let Atlas mraků jako hýčkanou kuriozitu, na kterou si vzpomenou jen skalní. A to jsem sám zvědav, jestli budu mezi nimi... (01.12.2012)

Jedním slovem - ŮŽASNÉ velmi působivé vtahující a skvostné tleskám :-) (06.12.2012)

Pokud jsme všichni jenom kapkami v moři, jakou sílu může mít čin jednotlivce? Zpočátku možná nepatrnou, ovšem až do okamžiku, kdy jedna kapka inspiruje a strhne ostatní a změní se v mohutný příliv bořící a nenávratně měnící obecně přijímané a většinovou společností akceptovatelné pořádky. Někde je jedna kapka přesně to, co svět potřebuje … Čím jiným je Atlas mraků, než svědectvím, že motorem pokroku doby je a musí být naděje v lepší zítřek. Unikátnost sama o sobě obsažená v žánrové pestrosti. Kde jinde můžeme být svědky takové palety jednotlivých žánrů - souvisle, logicky, smysluplně a především nenásilně v „jednom“ uceleném příběhu. Akční-futuristické sci-fi 22. století, detektivní thriller z období zámořské ropné krize, komedie z domu pro seniory, zakázaná láska počátku 20. století nebo dobrodružná výprava v post apokalyptické době. Atlas mraků je komplexní, mnohovrstevní (doslova) a inteligentně namíchaný koktejl pro všechny. Jak z výše zmíněného vyplývá. Atlas Mraků je z rodu těch, kterých se dneska už moc netočí. Velké zrcadlo lidské společnosti, přes všechna uběhnutá staletí stále opakující stejné chyby, definována stejnými slabostmi, hnána stejnými pohnutkami a motivována neměnnými cíli. Staletí plynou, ale technologická vyspělost nejde ruku v ruce s vyspělostí morální. Atlas mraků je po právu filmem, jenž si zaslouží být pamatován. Dvojnásobně to platí dnes, v době, kdy paměť většinové společnosti selektivně vynechává. (15.12.2012)

Jsem naprosto unešena z masek - lepší práci jsem snad ještě nezažila. (Praha, Cinestar) (15.12.2012)

Sice to všechno drží moc hezky pohromadě, ale každej samotnej příběh za moc nestojí a je předvídatelnej. Parádní masky ale! (26.12.2012)

Zfilmovat román Davida Mitchella Atlas mraků byl od Wachovských a Tykwera smělý čin a výsledek není vůbec špatný. Základní poselství se podařilo zachovat, ale cosi tu jaksi přebývá - narozdíl od knihy film působil daleko více sladkobolně, leckdy až trochu kýčovitě (ale neříkám, že určitá míra kýčovitosti je špatná...). Co mě ale mrzelo nejvíc, je to, že ve vyprávění nebyla zachována struktura, která je použita v knize, připomínající svou "stavbou" pyramidu - začínající deníkem Adama Ewinga, pokračující dopisy Roberta Frobishera, na než navazuje příběh novinářky Luisy Reyové, následují zážitky Timothy Cavendishe a rozhovor se Sonmi; pomyslný vrchol pyramidy pak tvoří vyúrávění o lidech z Údolí, načež se vypravěč vrací zpět k Sonmi, následně Timothy Cavendishovi, Luise Reyové, Robertu Frobisherovi a končí deníkem Adama Ewinga...Tedy od doby historicky nejstařší až do jakési "současnosti" a zpět. Kompozice Mitchellových románů jsou typické svou důmyslností a v Atlase mraků tvoří dle mého názoru vemi důležitou součást příběhu - jinými slovy není jedno, JAK a v JAKÉM pořadí je která část vyprávěna. Nevím, z jakého důvodu se Wachowští a Tykwer rozhodli tuto stavbu Atlasu roztříštit; rozhodně si nemyslím, že by použitím "původní" románové kompozice vyprávění diváka o cokoliv ochudili nebo že by se film stal pro diváky neznalé předlohy nesrozumitelým... Na druhou stranu, odhlédnu-li od tohoto faktu a oprostím-li se od znalosti předlohy, zůstává vizuálně zajímavý snímek pokládající spoustu důležitých otázek o základních etických a filosofických otázkách lidstva. Musím se nakonec také přiznat, že v souvislosti s Atlasem se mi kdovíproč vybavila adaptace románu Jana Potockiho Rukopis nalezený v Zaragoze - podobně "zamotané" předlohy jako je ta Mitchellova, která se přesto stala filmovou klasikou a je tedy "živým" důkazem, že je třeba mít odvahu takováto na první pohled "nezfilmovatelná" díla natočit - a za to si Wachowští i Tykwer, stejně tak jako kdysi Has, zaslouží obdiv... (27.12.2012)

Kdybych se stejnými brýlemi mohla podívat na souvislosti svého života, asi by byl jeden příběh o útrapách japonské kočky, druhý o budoucnosti plné výtahů, co nikdy nejedou tam, kam si přejete, třetí o naplněné romantické lásce irské či welšské princezny... Zase mám zkrátka smůlu, že někdo jiný tenhle nápad dostal a uskutečnil dřív než já. (13.01.2013)

Jeden z nejpromyšlenějších filmů,které jsem kdy v životě viděl.Samozřejmě je to od režisérů Matrixu,ale je to i podle knižní předlohy a zfilmované je to více než úchvatně.Prvních pět minut filmu mi přišlo matoucích,ale i to odůvodnili a pak už to šlo jako po másle,když jsem se seznámil se všemi příběhy,z nichž jeden je thriller,druhý sci-fi,pak dobrodružný,komedie,romantický a historický.Tyto žánry v jednom filmu je skoro nemožné smýchat jinak,než v tomto filmu.5 hvězdiček minimálně! (12.04.2013)

Trilogii Matrix považuji za nejzajímavější revoluční manifest přelomu milénia, vcelku logicky, v rámci paradoxní logiky postindustriálního kapitalismu, vyjevující se ve formě hollywoodských spektáklů. Speedracer byl pro mě v tomhle ohledu svým způsobem výpadek, protože jeho vizuální a formální zběsilost ideově zase příliš nepřesahuje pixarovky. Cloud Atlas ale, k mé velké radosti, pokračuje v tom, co Matrixy začali - alespoň v příbězích, které režírovali Wachovští. U toho se trochu zastavím. Tykwerovy části, tj. třicátá a sedmdesátá léta a rok 2012 jsou velmi obratně zvládnuté, hrají si s žánry a zapadají do celkové kompozice, i když je zde přítomen jistý chlad nebo odstup, kterým se mi Tykwer vždy vzdaloval. Jejich vyznění je možné chápat v jistém protnutí obecného humanismu založeného na prožitku vcítění, tj. na fokalizaci skrze postavy a na boj či odpor s konkrétními deviacemi ve světě, který je vlastně v zásadě v pořádku: Frobisherovi není jeho dílo ukradeno a a on zůstvá naživu s Sixsmithově lásce, Reyová čte titulky o usvědčení zlých lobbyistů a má před sebou vyhlídku na úspěšnou knihu, za zdmi Aurory se nacházejí přátelští Skoti odhodlaní podat stařečkům pomocnou pěst. Co se ale dalších tří příběhů týče, situace je podstatně odlišná. Nejedná se o lokalizovanou negativní deviaci, ale o sytémovou perverzi, která nemůžebýt odléčena jen místně. Ať už jde o společnost založenou na rasistickém "přirozeném řádu", světě stojícím na ještě příšernějším genetickém otroctví nebo celé umírající planetě, řešením jejich rozporů je jediné. Jak říká Sonmi, "ta loď musí být zničena, tento systém svržen" a "musí být nastolena rovnost". Ač v žádném z příběhů k ničemu z toho fakticky nedojde, pozorujeme jisté klíčové události, které k takové změně vedou. Řekl bych, že ne náhodou mluví Adam Ewing o oceánu jako o mnohosti kapek. Anglické "multitude" lze totiž brát jako odkaz ke stejnojmenému konceptu imanentního, kolektivního, revolučního subjektu o němž mluví Antonio Negri a Michale Hardt - to že Wachovští současnou filosofii znají, to víme už od Matrixu. Právě k tomu podle mě směřují jejich příběhy, kterým ty Tykwerovy úspěšně sekudují, ale pouze to. Právě v tom jsou liché vyhrady na nedostatek emocionální nebo jakékoli jiné katarze jednotlivých linií, protože něco takového lze najít pouze v multitudě jejich vzájemných spojení. Jejíž apel je neméně než u Matrixu kladen na svobodu, rovnost a bratrství a nutnost odpor proti útlaku v jakékoli jeho podobě. (21.04.2013)

Po druhém shlédnutí zvyšuji na 5*. Za mě super. 3hodinová stopáž odrazuje, ale bylo to velmi svižné. Spousta drobností, které proplítají příběhy dohromady. Krásná hudba. Vynikající herci. (19.05.2013)

Zajímavé dílko, které ale na svůj rozměr či stopáž velké sdělení nenabízí. Myšlenka je zjednodušená do komiksové stravitelnosti a i jednotlivé scény mi připomínaly dětské leporello. K zahození to ale určitě není a ještě se budu muset jednou podívat, jestli jsem třeba něco zásadnějšího nepřehlédl. Přesto si nějaké větší naděje na zlepšení hodnocení nedělám, protože mám pocit, že film nenese žádnou zásadní informaci nebo originální nápad...70% P.S. Druhá projekce už je úplně někde jinde. Doporučuji určitě alespoň dvakrát. V základní ose příběhu totiž to tajemství nespočívá....85% (29.06.2013)

Ne že by kniha byla nějaké veledílo, ale takový film si nezasloužila. Mitchell umí vyprávět příběhy a jejich propojení v pyramidě vytvořené rozdělením povídek je plynulé a decentní. Wachowski s Tykwerem ovšem tuto strukturu zobludnili do monstrózních rozměrů, každou myšlenku a pointu omlátí divákovi o hlavu co nejhlučněji (a ještě si ji často přizpůsobí oproti knize k obrazu svému), a výsledkem je podivný mix hollywoodského patosu a akce smíšených s pseudo-artem. Sice se na to dobře kouká, smekám před tvůrci, protože vedou diváka tak, že se nemůže ve vyprávění ani na vteřinu ztratit, ale všechno dobré z knihy je pryč. Zbyla jen milá líbivá pohádka předstírající, že jí jde o mnohem víc, než pohladit diváky po duši. Ovšem dle hodnocení filmu je tato filmová "slepičí polévka pro duši" velmi žádaná. (11.03.2016)

Krásný film. (12.04.2021)

Začátek je zároveň částečný konec? Proč ne... Celé 3 hodiny nemáte šanci se nudit. Každý příběh má své kouzlo, své provedení, zápletku, nečekaně se propojují a uzavírají naprosto úchvatný celek. Multiplex žánrů velmi dobře uspokojí každého bručouna. Kostýmy jsou ušité přímo k dokonalosti, masky naprosto neuvěřitelné, dokonce takovým způsobem že nepoznáte, jestli je herec muž či žena, běloch či černoch.... Celkově okouzlující podívaná doplněná naprosto fenomenální hudbou. Nemám slov. (22.11.2012)

Čekám a čekám... a už už už by se to mohlo rozjet, a pak? Čekám a čekám... Nevím jestli je to tím, že je to celé dynamické už od začátku a člověku to tak prostě jen nepřipadá nebo je to účel. Každopádně já čekám a čekám... A počkám si asi do další projekce... (22.11.2012)

Nová filmová paradigma storytellingu. Wachowski to zase raz dokázali! Posunuli film (cinema) a filmové rozprávanie znova niekde inde! Viac po ďaľšej projekcií : Čerstvý vietor do kinematografie. Sú tu filmy a je tu Atlas mrakov ktorý je úplne iný než ostatné filmy. Čašom budeme svedkami toho, ako tento originálny spôsob rozprávania príbehu bude vykrádaný inými tvorcami - teda zrejme vždy keď pôjde o reinkarnáciu a viac dejových línií, ale naozaj bude treba robiť ďalší film o reinkarnácií? Je treba robiť ďalší film o dinosauroch keď sme videli Jurský Park? Tým pádom je šanca že tento rozprávačský štýl zostane originálnym. Sme svedkami nového druhu nazerania na filmové rozprávanie a chápanie deja. Nie je to kamera, nie je to obraz, ani efekty čo sa musia zmeniť. Je to spôsob rozprávania deja ktoré sa musí zmeniť. Nechcem tu preháňať, ale prirovnal by som to k "objaveniu" zvukového filmu. Videné druhý krát : Plno detailov objavených a lepšie pochopené súvislosti. Banalita jednotlivých príbehov sa dá vytknúť. Ale to AKO je film vyrozprávaný je nevídané. Forma súvisí s obsahom. Skvelý film. Podobnosť s filmom Mr. Nobody nenalezena. Kto ju vidí je len na povrchu. Film ktorý žiaden divák na prvý krát nepoberie (ani ja). Je to prvá filmová katedrála. Prvá Sagrada Familia filmu. Atlas Mrakov je len prirodzeným vyústením tvorby Wachowskich. (23.11.2012)

Knižní předlohu miluju a stále trvám na tom, že ji nic nemůže vystihnout, natož překonat. Ale se snahou na několik hodin na svoji nejoblíbenější knihu zapomenout a soustředit se na film jako film jsem šla do kina, takže i když mně to jako adaptace zklamalo, jako film je to fajn. (24.11.2012)

Největší kino zážitek někdy od Počátku a Avatara, víc možná napíšu, až to uvidím podruhé, nicméně takový pocit, že sleduji něco výjimečného, nového jsem už hodně, hodně dlouho neměl. Veledílo, ve kterém forma a obsah tvoří dokonale fungující celek. (25.11.2012)