Ten, kto stojí v kúte

Snídanový klub naší generace. Je příjemné vědět že v dnešní době se dá natočit vkusný, citlivý a mimořádně optimistický film o středoškolácích, kdy má divák na konci tak nádherně opojný pocit, že svět je vlastně dost fajn místo k žití. Scéna v tunelu za zvuků Bowieho Heroes vyvolává totální emocionální katarzi. Herci jsou skvěle vybraní počínaje samotným Charliem, Emma Watson zde pro mě poprvé překročila stín Hermiony a charismatický Ezra Miller je jen třešničkou na už tak vynikajícím dortu. „Proč si já, a všichni které mám ráda, vybíráme lidi kteří nás považují za odpad? Přijímáme lásku, o které si myslíme, že si ji zasloužíme.“ (29.04.2016)

i přese všechny snahy najít na filmu něco dobrého jsem nakonec nucen souhlasit s odpůrci. bohapustá prázdnota navenek usilující (ovšem bez úspěchu) působit jako generační výpověď specificky určená alternativně orientovaným divákům, či ještě lépe divákům, kteří o sobě rádi uvažují jako o alternativně uvažujících (představte si pod tím cokoliv jen chcete). ve skutečnosti po všech stránkách triviální a v jádru naopak silně konzervativní hipstershit, se kterým se tím pádem budou snadno identifikovat právě zmínění diváci, kteří si rovněž na nezávislé myšlení jen navenek hrají, zatímco jejich vkus se ve své podstatě řídí stereotypními normami mainstreamu (krásná to definice hipstera). stejně jako se jimi řídí schématický scénář snímku. stejný výraz vystihuje i ploché a šablonovité figurky ("postava" či "charakter" mi zde připadnou jako nemístné výrazy) a ano, mám tím na mysli i obzvláště podbízivou postavu Ezry Millera. snaha zakonzerovat ten vyumělkovaný pokus o obraz společenské situace mládeže posunutím dění do devadesátek - doby minulé, ač stále relativně nedávné, nemá efekt. naopak, pokud divák má tu vzácnou schopnost odstupu, logicky se nevyhne reflexi a vyprázdněná schémata o to více vystoupí jemu na zřetel, tím spíše, pokud divák v devadesátých letech vyrůstal a na filmu přese všechno úsilí není schopný dopátrat se čehokoliv povědomého. pominu-li povrchní detaily, přirozeně. komu ale banalita a kašírovanost vyhovuje, bude zákonitě spokojený, a pokud mu projektování vlastních mindráků z dob dospívání na půdorys filmu pomůže některé z nich vykompenzovat a dojmout se vlastní iluzorní výjimečností, tím lépe pro jeho duševní pohodu. s pominutím psychoterapeutických kvalit ale z filmu zůstává jen jedna velká ostuda pro americký nezávislý film a cinefilům nezbývá než zalitovat, že takovýmto zmetkům se dostává široké pozornosti filmových fanoušků nemluvě o příznačních ovacích, zatímco skutečné klenoty současného amerického indie filmu zůstávají povětšinou zcela nepovšimnuty. vím, o čem mluvím. (14.03.2014)

Příběh plný emocí, s velmi kvalitními hereckými výkony. Opravdu mě bolelo srdce pro Charlieho, když zůstal zase úplně sám. Logan Lerman je velmi talentovaný herec a to co tady předváděl bylo úžasné. Obrovská nejistota toho chlapce, jeho opatrné tápání v drsném světě okolo sebe, radost z každého malého pokroku, nalezení přátel, ztráta přátel, pád na dno, očištění a katarze... mě to opravdu zasáhlo. A ještě ta hudba k tomu, moc hezký film. (04.07.2013)

Mě obecně přijde divný, když někdo kdo je looser se líbá s emičkou a já frajer největší se na to koukám a nic. To není situace, která mě zcela naplňuje spokojeností a štěstí. Jasně na každej film ve kterým hraje nebo bude hrát Emička se kouknu, ale hodl se asi bude stávat, že krom Emičky se mě ne všechno bude až tak líbit. Jako třeba tady, néééé takhle si střední fakt nepamatuju, možná tam byl jednou za 20 minut nějaký dvouminutový záblesk, ale jinak je tohle klasická mnohokrát ohraná deska, která přehráva stále stejný tón. (09.07.2013)

Osobně jsem čekala trochu víc muziky, jinak opravdu vkusně zrežírovanej teen film a po dlouhý době konečně bez explicitních scén a hlášek. Pro náctileté asi stopro film roku, ale u mě se to přece jen trochu minulo účinkem. Možná jsem nebyla zrovna v tom správném šestnáctiletém rozpoložení, ale závěrečnej monolog neměl fakt chybu. 75% (18.12.2012)