Ten, kto stojí v kúte

i přese všechny snahy najít na filmu něco dobrého jsem nakonec nucen souhlasit s odpůrci. bohapustá prázdnota navenek usilující (ovšem bez úspěchu) působit jako generační výpověď specificky určená alternativně orientovaným divákům, či ještě lépe divákům, kteří o sobě rádi uvažují jako o alternativně uvažujících (představte si pod tím cokoliv jen chcete). ve skutečnosti po všech stránkách triviální a v jádru naopak silně konzervativní hipstershit, se kterým se tím pádem budou snadno identifikovat právě zmínění diváci, kteří si rovněž na nezávislé myšlení jen navenek hrají, zatímco jejich vkus se ve své podstatě řídí stereotypními normami mainstreamu (krásná to definice hipstera). stejně jako se jimi řídí schématický scénář snímku. stejný výraz vystihuje i ploché a šablonovité figurky ("postava" či "charakter" mi zde připadnou jako nemístné výrazy) a ano, mám tím na mysli i obzvláště podbízivou postavu Ezry Millera. snaha zakonzerovat ten vyumělkovaný pokus o obraz společenské situace mládeže posunutím dění do devadesátek - doby minulé, ač stále relativně nedávné, nemá efekt. naopak, pokud divák má tu vzácnou schopnost odstupu, logicky se nevyhne reflexi a vyprázdněná schémata o to více vystoupí jemu na zřetel, tím spíše, pokud divák v devadesátých letech vyrůstal a na filmu přese všechno úsilí není schopný dopátrat se čehokoliv povědomého. pominu-li povrchní detaily, přirozeně. komu ale banalita a kašírovanost vyhovuje, bude zákonitě spokojený, a pokud mu projektování vlastních mindráků z dob dospívání na půdorys filmu pomůže některé z nich vykompenzovat a dojmout se vlastní iluzorní výjimečností, tím lépe pro jeho duševní pohodu. s pominutím psychoterapeutických kvalit ale z filmu zůstává jen jedna velká ostuda pro americký nezávislý film a cinefilům nezbývá než zalitovat, že takovýmto zmetkům se dostává široké pozornosti filmových fanoušků nemluvě o příznačních ovacích, zatímco skutečné klenoty současného amerického indie filmu zůstávají povětšinou zcela nepovšimnuty. vím, o čem mluvím. (14.03.2014)

Okej, možná mi to připomnělo nějaké moje vlastní traumátko, ale to, že jsem rozbitá osoba, by neměl žádný filmař brát jako štít pro své dílo. Takže když odstraním všechno sebenenávidění a závidění (a nedovedu si představit, proč jinak by někoho mohl tenhle film oslovit), tak mi zůstavají příšerné postavy a mizerná filmařská práce. Vážně bych byla ochotná diskutovat jenom o postavě Patricka, zbytek mi přišel prostě špatný. Budu se muset podívat na béčko o vlkodlacích, abych vůbec mohla jít spát. Protože jít spát takhle rozčílená je nepříjemné. (02.09.2013)

Nevěřil jsem, že mě americká pubertální reklama na cukrovou vatu dokáže nějak zasáhnout, ale tohle mělo vážně sílu. Je to sice jenom další variace na stokrát ohrané téma a s příchodem závěrečných titulků shledáme, že jsme se nedopracovali k ničemu překvapujícímu nebo duševně hlubokému, ale způsob, jakým je tenhle příběh o důležitosti přátelství natočen, si mě jednoznačně získal a připravil mi hned několik nádherných scén (všechny konfrontace Lermana s Emmou Watson jsem si díky jejich přirozenému herectví vyloženě užíval), které jen tak z hlavy nevyženu... Malý velký film, jinak se to nazvat prostě nedá. 85% (15.07.2013)

Why do I and everyone I love pick people who treat us like we're nothing? - We accept the love we think we deserve. .. Wallflower je výraz pro osamělého a stydlivého člověka, který je v jádru hodný a zajímavý. Právě o takovém je tento film; o jeho touze navázat přátelství, o jeho tajné lásce, o jeho tajemství.. A já můžu s radostí říct, že společně s o chlup lepším Daydream Nation ve mně obnovuje víru v teen středoškolské filmy. Sice jich není moc, ale právě to je dělá tak výjimečnými a dobrými. Možná, že námět někomu může znít jako další předvídatelná tuctovka o milostném trojúhelníku, ale naopak, The Perks of being wallflower je neskutečně originální a inteligentní vztahovka se zajímavým obsazením a podmanivou atmosférou. Přesto, devadesátky z toho teda cítit nebyly a nebýt těch hrozných hadrů, které nosila sestra hlavního hrdiny, nebo kazet, které si věčně všichni nahrávali, tak si myslím, že se příběh odehrává v současnosti. Ta buddhistka s undercutem se navíc oblékala až moc moderně :) Ale to je jen taková maličkost. Konkrétně nemám co vyčíst, ale pocitově to stoprocentní zážitek tak úplně nebyl. (18.12.2012)

Brendy v iceteačku, poctivej tuplák milkshakeu a nekonečná jízda tunelem (!!!) Je to tak, být znovu na střední Emma Watson by byla přesně to holkou, ze který bych nedokázal spustit myšlenku a u který by mě k zešílení štvalo, že ji sbalil největší kretén na škole. Ona už není jenom kouzelná, je okouzlující a čert vem, že jí ty dospělejší role ještě moc nevěřím. Je úplně jedno jestli má Charlie malá tajemmství nebo jen tak postává v koutě, The Perks of Being a Wallflower mě díky předloze, námětu svázal očekáváním. Jasně, očekávání, zabiják prožitku, přesto tohle vcelku prožít šlo. Věděl jsem, že to Stephen Chbosky nepodá jako lacinou teenagerku, že to nebude zas až tak jednoznačný, že v tom naopak bude takový to senzační "divno". Jo, už se toho bojíme, být divní, svý, protože nás svazujou normy, který jsou však nudný a předvidatelný. Je strašně snadný následovat cizí hodnoty, než si je sami v sobě utvářet. Logan Lerman ani nemusel moc hrát, přesto tu skrz svou postavu potvrdil to, co říkám už leta - "Empatie je stejnou měrou dar jako prokletí". Jak to teda je? V životě se vyrovnáváme se spoustou věcí, spoustou ztrát, ale nakonec s každou ztrátou něco jiného získáváme. Sakra, to jsou takový kecy, že bych jim snad rád uvěřil. Tak jo, pustíme si v autorádiu Heroes od Davida Bowieho mixnutý se Sonic Youth, ovšem pokud nám ten krám nesežere pásku a budeme divný, protože být divný znamená umět překvapit, i sám sebe... Překvapivě příjemná podívaná s ne(vy)nucenou myšlenkou za [final rate: 80%] (26.02.2014)