Ten, kto stojí v kúte

Charlie je takový dokonalý muž bez vlastností. Kromě toho nepůsobí jako kauzální činitel, jeho postava není aktivní, vše se mu jenom "děje", ke všemu se tak nějak omylem přimotá. Celý film jsem jen dumal nad tím, proč ho ta cool partička (Patrick, Sam, Mary Elizabeth, Alice a Craig) vzala mezi sebe a tak strašně moc si ho oblíbila. Jejich vztah není vystavěn na moc silném základu. Patrick si Charlieho oblíbí jen a jen proto, že ho neosloví Nothing, ale pravým jménem, Sam si ho oblíbí, protože si ho oblíbil Patrick, a tak to jde i dál - Mary Elizabeth s ním začne chodit, protože ho zaujme v představení Rocky Horror Picture Show, kam ho ale obsadili jen jako záskok, on sám o to nestál... Ale proč se s ním vůbec dál bavili, čím je zaujal? Charlie, který za celý film neudělá vůbec nic, kromě toho, že je to chudák, kterého je potřeba politovat kvůli jeho problémům, chudák Charlie, kterému umřela teta a jeho nejlepší kamarád se zastřelil, pojďmě ho utěšit. To, že rád čte knihy a umí na ně napsat skvělé referáty pro chápavého učitele, z něj ještě nedělá spisovatele, co vlastně na tom stroji psal? Deníček? Tohle nejsou žádní Heroes, ale docela obyčejní lidé lapeni v relativně solidně zrežírované, ale těžce vykonstruované zápletce, která zoufale postrádá atmosféru (a ani neví, v jaké době se to odehrává. Tohle byl konec 70. let?? A byl v tom nějaký tajuplný umělecký záměr, že to tak vůbec nevypadalo, nebo prostě jen neměli peníze na dobové oblečení a patřičnou výpravu?). (03.01.2013)

Neznalost Bowieho zamrzí, ale to je v mých očích v podstatě jediná výtka. Hlavní postavy mají hloubku, nejsou omezeny jen na několik charakterových rysů. Syžet informace dávkuje postupně a odhaluje skrytá tajemství daných postav v ten nejlepší moment. Víme přesně to, co ví a co zjistí hlavní hrdina. A co je důležité, i to, čeho si je vědom sám o sobě. To, co je uloženo hluboko v podvědomí, vyvěrá na povrch a vrcholí v emocionálně velmi silném závěru a převrací předešlé tak trochu naruby. Nicméně nic nepůsobí uměle a vykonstruovaně právě proto, že je rozsah vědění omezen na hlavního hrdinu (útržkovité vzpomínky se přemění na úplné v jediném, prchavém momentu)... Ale ten zpropadený Bowie. (23.12.2012)

Další teenagerská komedie, kde místo nadržených primitivních hovad, kterým jde jen o zasunutí, figurují okolím nepochopení intelektuálští podivíni s pohnutou minulostí. Jako vždycky působí tahle sebranka hláškujících nešťastných homosexuálů, uzavřených roztomilých popleto-depresáků a napravených bývalých děvek, které si vždycky vyberou hajzla, absolutně nevěrohodně. Ale i tak je to milé, Emily pěkná a písničkový soundtrack výborný. (03.02.2013)

Multivitaminový džus, který chutná docela obstojně, dokud o jeho příchuti nezačnete přemýšlet a nezačne vám docházet, kolik chemie bylo potřeba k jejímu docílení. Mám docela rád indie hypy a Lerman mi vždycky přišel jako sympaťák, ale tenhle film ve mně nevzbudil jedinou emoci ani moc úsměvů. Jde jen o umělý a docela sterilní mustr. (23.12.2012)

Film o mladých pro mladé. Každý máme tajemství, každý má své sny, každý se něčeho bojí. A s každým, koho potkáme, se nakonec budeme muset rozloučit. Slyšel jsem, že The Perks of Being Wallflower je krásný a dojemný film a jsem rád, že byl přesně takový, jaký jsem si ho představoval. Hlavní zásluhu na tom mají herci, kteří jsou opravdu přesně vybraní pro své role. Lerman je přesvědčivý a skvělý ve své roli, Miller je prakticky geniální, a pokud si Emma Watson bude vybírat takto skvělé filmy, tak docela lehce se odpoutá od nálepky "té holky z Harryho Pottera". Momentálně nemám, co víc bych napsal. 100 %. (09.07.2013)