Ten, kto stojí v kúte

Při prvním zhlédnutí se mi ještě nepodařilo moc naladit na specifickou atmosféru snímku, na podruhé už to bylo podstatně lepší. S nesmělým uchem Charliem jsem tak plně sympatizoval ne až od scény v jídelně, ale takřka už od začátku (dávkování minulosti s tetou však stále mělo svoji sílu). Charlieho malá tajemství jsou zkrátka příjemným filmem s výborným soundtrackem, který umí naladit diváka na tu správnou melancholickou náladu skrz vzpomínání na dospívání a přitom ani na moment nenudí. Takže celkově to vidím už na solidní 4* (ideu introverta začleněného do party o několik let starších výrostků prostě stále nedokážu úplně přijmout) a pokud se náhodou setkám s Charliem i někdy v budoucnu, rád s ním ty necelé 2 hodinky znovu absolvuju. (17.03.2013)

i přese všechny snahy najít na filmu něco dobrého jsem nakonec nucen souhlasit s odpůrci. bohapustá prázdnota navenek usilující (ovšem bez úspěchu) působit jako generační výpověď specificky určená alternativně orientovaným divákům, či ještě lépe divákům, kteří o sobě rádi uvažují jako o alternativně uvažujících (představte si pod tím cokoliv jen chcete). ve skutečnosti po všech stránkách triviální a v jádru naopak silně konzervativní hipstershit, se kterým se tím pádem budou snadno identifikovat právě zmínění diváci, kteří si rovněž na nezávislé myšlení jen navenek hrají, zatímco jejich vkus se ve své podstatě řídí stereotypními normami mainstreamu (krásná to definice hipstera). stejně jako se jimi řídí schématický scénář snímku. stejný výraz vystihuje i ploché a šablonovité figurky ("postava" či "charakter" mi zde připadnou jako nemístné výrazy) a ano, mám tím na mysli i obzvláště podbízivou postavu Ezry Millera. snaha zakonzerovat ten vyumělkovaný pokus o obraz společenské situace mládeže posunutím dění do devadesátek - doby minulé, ač stále relativně nedávné, nemá efekt. naopak, pokud divák má tu vzácnou schopnost odstupu, logicky se nevyhne reflexi a vyprázdněná schémata o to více vystoupí jemu na zřetel, tím spíše, pokud divák v devadesátých letech vyrůstal a na filmu přese všechno úsilí není schopný dopátrat se čehokoliv povědomého. pominu-li povrchní detaily, přirozeně. komu ale banalita a kašírovanost vyhovuje, bude zákonitě spokojený, a pokud mu projektování vlastních mindráků z dob dospívání na půdorys filmu pomůže některé z nich vykompenzovat a dojmout se vlastní iluzorní výjimečností, tím lépe pro jeho duševní pohodu. s pominutím psychoterapeutických kvalit ale z filmu zůstává jen jedna velká ostuda pro americký nezávislý film a cinefilům nezbývá než zalitovat, že takovýmto zmetkům se dostává široké pozornosti filmových fanoušků nemluvě o příznačních ovacích, zatímco skutečné klenoty současného amerického indie filmu zůstávají povětšinou zcela nepovšimnuty. vím, o čem mluvím. (14.03.2014)

Jeden z nejopravdovějších a nejupřímnějších teenagerovských filmů, jaký jsem kdy viděla. Nevyskytují se zde žádná klišé, jak možná čekáte. Mě film vrátil o těch pár let zpátky na střední a v několika momentech jsem se sama viděla, neříkejte, že Vy ne. Jeden moment byl pak pro mě přímo zdrcující, byla to ta pravda, kterou jsem vlastně ani slyšet nechtěla. Film výborně zobrazuje sílu a důležitost přátelství a taky je zde nádherně zobrazena síla okamžiku. Herci do svých rolí sedí. Měla jsem strach, že budu mít problém s Ezrou Millerem, že už ho nikdy nebudu schopná vidět jinak než ďábelského Kevina, ale po chvíli se mé obavy rozplynuly a je to právě on, kdo herecky válcuje všechny kolem. The Perks of Being a Wallflower je filmem, který nebude sbírat žádná ocenění, ale pro publikum, pro které je natočen, je to téměř dokonalý film. Nevím, zda bych teď byla schopná doporučit nějaký lepší film někomu, kdo je momentálně ve studentských letech. Krásně natočený film s obrovským srdcem a skvělým soundtrackem. (15.12.2012)

Občas si pod vlivem něčích hodnocení seženete film, sem tam si ho užuž pustíte, ale nakonec uplyne několik let, než na něj dojde... a on Vám pak svojí propracovaností a neuvěřitelným feelingem vystřelí mozek z hlavy. Perks Of Being A Wallflower je jeden z nejlepších filmů o dospívání, jaké jsem kdy viděl. Úžasné dialogy a verbální i situační humor, úžasné vztahy, už pochopitelně méně úžasné vyrovnávání se s hromadami sra(ndi)ček, které si leckdo hned vedle nás táhne s sebou už z dětství, aniž o tom víme, a především perfektní herecké výkony. Emma Watson si nemohla pro své první filmové vystoupení po ukončení Potterovského martyria vybrat lépe, a ve 22 letech se stala bohyní. Nádhernou (nejen fyzicky) a přesto křehkou a zranitelnou. Stephen Chbosky potvrdil pravidlo (z nějž existují bolestivé výjimky;)), že film vydupaný z vlastní knižní předlohy má jinou sílu než komerční studiový produkt. Twist čtvrt hodinky před koncem sice není úplně nečekaný, ale film je režírovaný tak, že na tu jistou nedořešenou věc téměř zapomenete, a najednou zjistíte, že sledujete úplně jiný film než jste si mysleli. Logan Lerman s Ezrou Millerem si to tu dali naprosto mazácky, a já vím, že i kdybych se ještě někdy stěhoval, tak nosič s tímhle filmem zůstane se mnou. 100% (23.02.2020)

........ " I don't know if I will have the time to write any more letters because I might be too busy trying to participate. So if this does end up being the last letter, I just want you to know that I was in a bad place before I started high school, and you helped me. Even if you didn't know what I was talking about or know someone who's gone through it, you made me not feel alone. Because I know there are people who say all these things don't happen. And there are people who forget what it's like to be 16 when they turn 17. I know these will all be stories someday. And our pictures will become old photographs. We'll all become somebody's mom or dad. But right now these moments are not stories. This is happening. I am here and I am looking at her. And she is so beautiful. I can see it. This one moment when you know you're not a sad story. You are alive, and you stand up and see the lights on the buildings and everything that makes you wonder. And you're listening to that song and that drive with the people you love most in this world. And in this moment I swear, we are infinite." .... Tak nakonec ten film o mě natočili jak jsem chtěl. Děkuji a navždy chrochtám blahem. (18.12.2012)