Ten, kto stojí v kúte

Pokaždý, když koukám na romantický film, tak ve mně vázne nejistota, zdali mě bude bavit. A když už se jedná o dobrý film, tak si říkám, že kvalita přebila romantickou dimenzi a jednalo se o krásný film. Posledně to byla Láska nebeská a další romantickou dimenzí asi bude zrovna tenhle kousek. Celou dobu jsem si byl hrozně nejistý, ale od druhé půlky mi bylo jasné, že tohle je prostě neuvěřitelně vydařené filmařina. Ty emoce, co film vyřazoval, mi přišly neuvěřitelně reálné a lidské. Málokdy se s tím setkám a mám takový pocit, že film se snaží co nejvíc přiblížit divákovi a realitě, aby ho dokázal zaujmout. Tady to opravdu stálo za to, protože díky těm postávám jsem si film na sto procent užil. Krásný film plný lidskosti a prostě života v té nejlépe natočené formě. Ono to také ani jinak nejde, když autor předlohy si sám natočí film. Napíše si to sám, jak sám chce, pak si to sám natočí. No, Chbosky je velký frajer. Možná, aby ale jeho příběh nebyl trošku podle pravdy. (16.01.2013)

Multivitaminový džus, který chutná docela obstojně, dokud o jeho příchuti nezačnete přemýšlet a nezačne vám docházet, kolik chemie bylo potřeba k jejímu docílení. Mám docela rád indie hypy a Lerman mi vždycky přišel jako sympaťák, ale tenhle film ve mně nevzbudil jedinou emoci ani moc úsměvů. Jde jen o umělý a docela sterilní mustr. (23.12.2012)

Velice překvapivé romantické drama cílené pro užší publikum. Jak už vysvětlil kolega Hannibal92, film by u nás asi neměl šanci uspět, takže jsme se ho naštěstí dočkali alespoň na DVD. Příběh je to takový klasický a klišoidní, ale je to vytvořeno tak precizním a přesvědčujícím způsobem (který neumím vysvětlit), že mě to prostě bavilo a vyvolalo to u mě emoce. Hlavní čtveřice kamarádů je charismatická skupinka človíčků z běžného života. Ach ten Charlie! Totální feel good lahůdka ... 100% (06.07.2013)

Jeden z nejopravdovějších a nejupřímnějších teenagerovských filmů, jaký jsem kdy viděla. Nevyskytují se zde žádná klišé, jak možná čekáte. Mě film vrátil o těch pár let zpátky na střední a v několika momentech jsem se sama viděla, neříkejte, že Vy ne. Jeden moment byl pak pro mě přímo zdrcující, byla to ta pravda, kterou jsem vlastně ani slyšet nechtěla. Film výborně zobrazuje sílu a důležitost přátelství a taky je zde nádherně zobrazena síla okamžiku. Herci do svých rolí sedí. Měla jsem strach, že budu mít problém s Ezrou Millerem, že už ho nikdy nebudu schopná vidět jinak než ďábelského Kevina, ale po chvíli se mé obavy rozplynuly a je to právě on, kdo herecky válcuje všechny kolem. The Perks of Being a Wallflower je filmem, který nebude sbírat žádná ocenění, ale pro publikum, pro které je natočen, je to téměř dokonalý film. Nevím, zda bych teď byla schopná doporučit nějaký lepší film někomu, kdo je momentálně ve studentských letech. Krásně natočený film s obrovským srdcem a skvělým soundtrackem. (15.12.2012)

i přese všechny snahy najít na filmu něco dobrého jsem nakonec nucen souhlasit s odpůrci. bohapustá prázdnota navenek usilující (ovšem bez úspěchu) působit jako generační výpověď specificky určená alternativně orientovaným divákům, či ještě lépe divákům, kteří o sobě rádi uvažují jako o alternativně uvažujících (představte si pod tím cokoliv jen chcete). ve skutečnosti po všech stránkách triviální a v jádru naopak silně konzervativní hipstershit, se kterým se tím pádem budou snadno identifikovat právě zmínění diváci, kteří si rovněž na nezávislé myšlení jen navenek hrají, zatímco jejich vkus se ve své podstatě řídí stereotypními normami mainstreamu (krásná to definice hipstera). stejně jako se jimi řídí schématický scénář snímku. stejný výraz vystihuje i ploché a šablonovité figurky ("postava" či "charakter" mi zde připadnou jako nemístné výrazy) a ano, mám tím na mysli i obzvláště podbízivou postavu Ezry Millera. snaha zakonzerovat ten vyumělkovaný pokus o obraz společenské situace mládeže posunutím dění do devadesátek - doby minulé, ač stále relativně nedávné, nemá efekt. naopak, pokud divák má tu vzácnou schopnost odstupu, logicky se nevyhne reflexi a vyprázdněná schémata o to více vystoupí jemu na zřetel, tím spíše, pokud divák v devadesátých letech vyrůstal a na filmu přese všechno úsilí není schopný dopátrat se čehokoliv povědomého. pominu-li povrchní detaily, přirozeně. komu ale banalita a kašírovanost vyhovuje, bude zákonitě spokojený, a pokud mu projektování vlastních mindráků z dob dospívání na půdorys filmu pomůže některé z nich vykompenzovat a dojmout se vlastní iluzorní výjimečností, tím lépe pro jeho duševní pohodu. s pominutím psychoterapeutických kvalit ale z filmu zůstává jen jedna velká ostuda pro americký nezávislý film a cinefilům nezbývá než zalitovat, že takovýmto zmetkům se dostává široké pozornosti filmových fanoušků nemluvě o příznačních ovacích, zatímco skutečné klenoty současného amerického indie filmu zůstávají povětšinou zcela nepovšimnuty. vím, o čem mluvím. (14.03.2014)