Poslední kvartet

V Posledním kvartetu hraje naprosto poctivá klasická hudba. Ta čtyřka se hudebně sešla fakt dokonale. Všechno ostatní je ale jenom jakási výplň, která připravuje hodně slušnou půdu pro samotný závěr, který je hudebně naprosto boží. Každopádně nemůžu jít vejš, jak ke třem hvězdám, protože na to, jak se mi závěr líbil, tak se mi vůbec nelíbilo, jak film k němu došel. Ta čtyřka se v tom filmu naprosto brutálně rozhádá pár dnů před posledním kvartetem, až to vypadá, že už ten koncert ani neproběhne. A pak najednou bum, a bez vysvětlení hrajou před vyprodanou halou. A takhle se příběh táhnul celým filmem. Moc nevysvětloval. Hudba ale hrála skvěle. (21.02.2014)

Zajímavý hlavně kvůli hudbě a námětu, ani ne tak zpracováním, který prostě život kvartetu na plátno přenýst nemůže. Takže je tam různá klišovitost, vynucený drama a herci, ač se snaží, tak jako hráči kvartetu nepůsobí. Ani muj oblíbenec Seymour. Ale za Beethovena a vůbec odvahu něco takovýho natočit dávám 4. (30.12.2013)

Hudba versus láska, hudba versus vztahy, hudba versus život... Sehranému kvartetu přestaly ladit nástroje, v důsledku únavy lidského materiálu... všimli jste si, jak bývají lidé, kteří se zabývají vážnou hudbou, kromě aureoly talentu disciplinovaní, kultivovaní, a jak neobyčejnou slovní zásobou vládnou? Co jim však chybí, je vášeň - ke svým partnerům, dětem, přátelům, životu... Až na konci jsem díky vřelému podání herců pochopila proč - celou ji pohltí hudba, je to daň za výsadu a dar. Snímek tak nepodbízivý, až vás pobídne dát vyšší hodnocení, než jste původně zamýšleli. (08.03.2014)

Excelentni komorni kousek ze zivota smyccoveho kvarteta slozeneho z vybornych hercu, kteri si v prubehu filmu resi sve interni zalezitosti a pizlaji Beethovenuv Opus 131. Pri pohledu na Philipa Seymour Hoffmana me vzdycky napadne uvodni hlaska z Twin Peaks "(S)He's dead, wrapped in plastic..." 8/10 (06.02.2014)

Je to tak krásně poklidné - nejen tou hudbou, ale celé to kvarteto je takové krásně poklidné a žijí takový život...Bylo to tak mírumilovné - ovšem jen do poloviny - pak to lehce ožilo, ale ta hudba - wau...máte nutkání si pak pustit nějakou klasiku.. :) Mě se tedy nejvíce líbil Mark Ivanir a moje oblíbenkyně Catherine Keener :) V hudebním prostředí nežiju, tudíž nerozumím všem těm jejich názvům a vztekání se nad nedokonalostí....Ale je to rozhodně oživení a jsem ráda, že v dnešní době stále existuje klasická hudba, na kterou se chodí do vyprodaných sálů.... (12.03.2016)