Zostaň so mnou

Slušná romance, která pár minut po začátku nahodí nečekaný směr, ve kterém pak následuje celý zbytek filmu a nebojí se nečekaně a nepříjemně překvapovat. Dámy si připraví kapesníčky, pánové pevné nervy a zadek, protože je film v poslední třetině nepříjemně zdlouhavý a jednotvárný. Ale na jedno podívání nijak neuškodí. (23.02.2015)

Dobře no, tak teda gratuluju Chloë k prvnímu dospělýmu filmu. Co na tom, že byl spíchnutej nad Slovníkem pravdoláskaře; že ho v podstatě vypráví duch stále žijícího člověka (což se v praxi rovná cheatování), jemuž neni blbý svou návštěvou poctít i flashback; *SPOILER* a že se tam čistě pro neschopnost scénáristů posunout děj někam dál nakonec usmrtí uplně všechno, co zrovna na lůžku leží. (A nejmenuje se Mia, samo sebou...) (09.11.2014)

Romantické i osudové rande se smrtí, na které si umírající holčina vzala i "křena", a to rovnou Šestý smysl. Mia ještě před pár osudovými okamžiky autonehody měla svoji milovanou rodinu pohromadě. Teď ji její nejbližší jeden po druhém opouštějí, z ní samotné je neviditelný duch, který bloudí po nemocnici a vidí své tělo v kómatu. Zdlouhavým způsobem se začíná odvíjet to, co prožila krátce před nehodou. A když píši, že je to zdlouhavé, něco na tom bude. Scény mimo nemocnici jsou emočně prázdné, vesměs nezajímavě podané. V nemocnici jde emoční křivka prudce nahoru, a to hlavně, když někdo umře, nebo se objeví nějaký emotivní záblesk z Miina života, konkrétně z jejího dětství. Film dost s emocemi plýtvá na všechny strany, ale jen asi pětina funguje nějakou skutečně silnou rezonancí. Jistě scenáristka Shauna Cross uzná, že asi těžko bude divák plakat nad romancí mladé dívky se začínajícím hudebníkem, od kterého se má odloučit, když ji přijmou na školu. Jen těžko diváka bude bavit to, že je Mia jiná, než dívky v jejím věku. Ukažte mně sedmnáctiletou holku, která se chce profesionálně věnovat hře na cello a Beethoven je její hudební vzor(!). Mia by samozřejmě píchat chtěla, ale je to svatá kunda, takže nejdřív ji píchne včela při pikniku, následně ji opyluje Adam. A to je znázorněno decentně, oba aktéři leží jen pod dekou a povídají si. Film má smůlu v tom, že obdobné náměty koketující s blížící se smrtí, už zde byly zpracovány dávno předtím v jiných, působivějších variacích. Přeji vám ty předlouhé scény, v nichž se řeší láska, přijetí na prestižní uměleckou školu a další kraviny, které řídké zápletce nijak nepomáhají. A to film není zrovna krátký, měl dostatek času, aby si zápletku rozvrstvil a obalil něčím hutným. Činí tak sporadicky, nárazově a ne vždy s potřebnou intenzitou. Film, jenž je mixem dramatu a teen romance s mysteriozními prvky, má obrovskou přednost v obsazení hlavní role. Chloe Grace Moretz dokazuje, že žádná role není pro ní problémem. S ní se tenhle v zásadě obehraný počin nejeví tak natahovaný, z rytmu často vypadávající a režijně televizně fádní. 60% (02.08.2015)

Další z filmů o úžasné lásce až za hrob, ze které je až příliš cítit, pro koho je napsaná jeho předloha. Nejvíc je to slyšet na slabých (jednoduchých) monolozích hlavní hrdinky a její mentální kvazi-dospělosti. Ani snaha udělat Twailajt trochu classy tím, že holce do ruky hodíme violončelo nevyšla. Film, který očividně má vyvolat v divákovi silné emoce, ve mě žádné emoce nevyvolal, což není problém jiných filmů... (04.01.2016)

Lepší asi je od toho nic nečekat, jako já. Osobně bych to překvalifikoval na teenagerský romantický film a v tomto žánru ty čtyři jsou odpovídající přes některé přeslazené pasáže. Na drama to ambice skutečně mít nemůže. Pobavily mě některé vtipné scénky s rodiči, chvílemi zaujme slušná hudba, herci jsou celkem přesní, nejlépe zahrála Mireille Enos. (08.12.2014)