Zostaň so mnou

Romantické i osudové rande se smrtí, na které si umírající holčina vzala i "křena", a to rovnou Šestý smysl. Mia ještě před pár osudovými okamžiky autonehody měla svoji milovanou rodinu pohromadě. Teď ji její nejbližší jeden po druhém opouštějí, z ní samotné je neviditelný duch, který bloudí po nemocnici a vidí své tělo v kómatu. Zdlouhavým způsobem se začíná odvíjet to, co prožila krátce před nehodou. A když píši, že je to zdlouhavé, něco na tom bude. Scény mimo nemocnici jsou emočně prázdné, vesměs nezajímavě podané. V nemocnici jde emoční křivka prudce nahoru, a to hlavně, když někdo umře, nebo se objeví nějaký emotivní záblesk z Miina života, konkrétně z jejího dětství. Film dost s emocemi plýtvá na všechny strany, ale jen asi pětina funguje nějakou skutečně silnou rezonancí. Jistě scenáristka Shauna Cross uzná, že asi těžko bude divák plakat nad romancí mladé dívky se začínajícím hudebníkem, od kterého se má odloučit, když ji přijmou na školu. Jen těžko diváka bude bavit to, že je Mia jiná, než dívky v jejím věku. Ukažte mně sedmnáctiletou holku, která se chce profesionálně věnovat hře na cello a Beethoven je její hudební vzor(!). Mia by samozřejmě píchat chtěla, ale je to svatá kunda, takže nejdřív ji píchne včela při pikniku, následně ji opyluje Adam. A to je znázorněno decentně, oba aktéři leží jen pod dekou a povídají si. Film má smůlu v tom, že obdobné náměty koketující s blížící se smrtí, už zde byly zpracovány dávno předtím v jiných, působivějších variacích. Přeji vám ty předlouhé scény, v nichž se řeší láska, přijetí na prestižní uměleckou školu a další kraviny, které řídké zápletce nijak nepomáhají. A to film není zrovna krátký, měl dostatek času, aby si zápletku rozvrstvil a obalil něčím hutným. Činí tak sporadicky, nárazově a ne vždy s potřebnou intenzitou. Film, jenž je mixem dramatu a teen romance s mysteriozními prvky, má obrovskou přednost v obsazení hlavní role. Chloe Grace Moretz dokazuje, že žádná role není pro ní problémem. S ní se tenhle v zásadě obehraný počin nejeví tak natahovaný, z rytmu často vypadávající a režijně televizně fádní. 60% (02.08.2015)

Škoda těch podivných skoků v čase a prostoru, protože jinak bych asi byla spokojená. Ne že bych se jako divák ztrácela v ději, o ten nakonec ani tolik nejde, ale zdá se mi, že se pak nedokážu dostatečně vcítit do kůže Chloe Grace Moretz. A to je problém, protože právě na jejích pocitech tenhle film stojí. A bohužel i padá. No a vzhledem k té americké podbízivosti, která na mě koukala i z futrálu basy, nechci dát víc než dvě hvězdičky. Jo a taky ten kluk mi byl strašně nepříjemnej. (01.12.2014)

„Na světě existují dva druhy lidí, Kim. Ti, kteří mají rádi opravdovou kávu, a ti, kteří mají rádi slaďárny se směšnými jmény.“ Hláška definující celý tento film. On hraje na kytaru, ona na cello…ji zastihne tragédie…to jsou jediné, řekněme „odchylky“ (nebo spíš variace) od neustále kopírované hollywoodské šablony na romantické drama pro teenagery, resp. teenagerky (přítomnost pana ultra Dokonalého). Klišé na klišé, pár úsměvných momentů, fajn hudba (+ propagace cella), a to je tak všechno. Vlastně (bohužel) ne, ještě jedno otravně dlouhé a snad nikdy nekončící slzavé údolí, u kterého jsem se už musel chvílemi i smát (ne, vtipné to být asi nemělo). Za mě to budou 2*. „Vážně se ve mně snažíš vzbudit pocit viny?“ – „Můžeš vybrat hudbu.“ – „A teď mě uplácíš.“ – „Zlatíčko, pocit viny a úplatky jsou lepidlem, díky kterému drží rodiče a puberťáci při sobě už po několik generací. Nevzpírej se tradici“. (14.12.2014)

Dobře no, tak teda gratuluju Chloë k prvnímu dospělýmu filmu. Co na tom, že byl spíchnutej nad Slovníkem pravdoláskaře; že ho v podstatě vypráví duch stále žijícího člověka (což se v praxi rovná cheatování), jemuž neni blbý svou návštěvou poctít i flashback; *SPOILER* a že se tam čistě pro neschopnost scénáristů posunout děj někam dál nakonec usmrtí uplně všechno, co zrovna na lůžku leží. (A nejmenuje se Mia, samo sebou...) (09.11.2014)

Těšil jsem se na film s Chloë Grace Moretz a dostal jsem film s Chloë Grace Mortetz. Nic víc. Je to emotivní příběh o tom, jak je možné ztratit všechno a možná přece jen něco získat. Skutečně dojemná mi přišla scéna s dědou Stacy Keachem, který ukázal, že to v něm pořád je. Jinak je to jen klasický hollywoodský útok na emoce, který mě nebaví. (07.01.2015)