Prometheus

-"There is nothing in the desert and no man needs nothing." Původně jsem z toho byla hodně moc zklamaná, a i nyní platí, že z praktického hlediska tam nedává smysl vůbec nic a nikdo... kromě Fassbendera samozřejmě. Během minulých let jsem viděla Promethea asi milion pětkrát a během té doby mi přirostl k srdci. David je fascinující postava a mně docela stačí vymyslet si kolem něj zcela jiný, vhodnější film. Plus Noomi Rapace je božsky nasvalovaná. Soundtrack mám raději ten od Kurzela ke Covenant, ale i Prometheův ústřední motiv je pěkný. (21.09.2012)

Ridley už neví, co by vymyslel. Intenzivně opisuje z Aliena, nenápaditě cituje jiné mistry velkých filmových pláten (Kubrick, Lean), ale propracovanou mytologii ze spousty tajuplných náznaků dohromady dát nedokáže. Konzistentnější je přímočará, méně namachrovaná závěrečná třetina, kdy namísto nikam nesměřujících tautologií nastupují zlámané kosti, plamenomety a hrdinská gesta a pokus o filozofické sci-fi prodělává urychlenou transformaci v intergalaktickou variaci rape revenge movie (čím se Scott opět projevuje jako tvůrce schopný nezvyklé feminní empatie a velmi chytrého využívání genderových stereotypů). Proměna přístupu k látce je tak náhlá a nečekaná, že nutí plodit hypotézy, zda ze strany režiséra nešlo o krutý vtípek na účet natěšených diváků: chtěli něco velkolepého, fajn, tak je na to úvodu skutečně připravím, abych je pak ale tím surověji mohl vrátit do reality guilty pleasure žánrovkou. Spíše než v ironii bych ale opodstatnění hledal v nutnosti krátit – čili nám nezbude, než si na plnohodnotného Prométhea počkat do podzimu, kdy by mohl vyjít režisérský sestřih (po Království nebeském a Robinu Hoodovi začínám nabývat podezření, nejde-li tak trochu o součást promyšleného marketingu – vyvolat v divácích pocit, že bylo svébytné autorské dílo zprzněno zlými studiovými bossy a chtějí-li vidět původně zamýšlené film, musí utratit další peníze za digitální nosič...). Prométheus je úchvatně nedesignovaný produkt s nejasným účelem. V prodlužování - reklamní kampaní spuštěné - nejistoty, s čím na nás vyrukuje, spočívá jeho napínavost i kámen úrazu, neboť nedokáže nabídnout uspokojivou odpověď. Svým způsobem velmi vtipná „pointa“ už totiž, obávám se, napodruhé nikoho nenaštve ani nepřiměje k potutelnému úsměvu. Jestli bylo cílem filmu vyvolat rozpaky, svou misi splnil, uspokojivou letní zábavu však nenabízí. Čím netvrdím, že jsem se nebavil. Bavil, jenomže podobným způsobem jako například u Černočerné tmy, v jejímž případě byl poměr cena-výkon značně odlišný. 75% (02.06.2012)

Musím uznat, že studio Asylum tentokrát šlo do sebe. Scénář je sice stejně dementní jako v ostatních jejich flácích typu "Megažralok versus crocosaurus" nebo "Bitva o Los Angeles" a samozřejmě i tentokrát celý projekt okatě parazituje na zavedené mainstreamové značce, ale nyní tvůrci zainvestovali do krapet lepších herců a hlavně nalili víc peněz do efektů. Ani slepota z třpytek dokonale renderovaných obrazů ovšem nemůže zastínit klasické trademarky "ústavových" filmů jako jsou scénář vzpírající se jakékoli logice, herci křiklavě přehrávající šablonovité figury, jejichž motivace lze stěží shrnout na delším prostoru než je holá věta, schémata ohlodaná na samu esenci a samozřejmě zcela fantasmagorické a spoustou koksu vydupané absurdní nápady vyvolávající salvy smíchu (zde vládne útěk před gigantickou pneumatikou). Zatímco ostatní tituly od Asylum budou za třicet čtyřicet let zapomenuté, "Prometheus" bude mít stejný statut jako dnes nejtřeskutější a nejabsurdnější padesátková sci-fi béčka v čele s "Plán 9 z vnějšího vesmíru". Už se těším, jak ho budeme coby roztřesení pamětníci uvádět na Festivalu otrlého diváka pro pobavené publikum další generace. ----- Dobře, a teď trochu vážněji: "Prometheus" není nic jiného než "Ztracení", které někdo vyfutroval Erichem von Dänikenem a plácnul do universa inspirovaného vetřelčí ságou. Ve výsledku to znamená maximální dřenění atmosféry, permanentní tahání za fusekli, komplikované blafování hloubky a hlavně princip, kde divák je navnazen příslibem odpovědí, ale místo nich dostane jen stále absurdnější kontra-indicie a ještě více otázek. Ostatně není náhodou, že jedním ze scenáristů je právě člen losťáckého pisálkovského týmu. ----- Pokud bychom hledali koherentní interpretaci filmu, lze říct, že se jedná o velmi sofistikovaný výsměch filmovým fandům. Postavy starého Weylanda a androida Davida jsou ekvivalenty filmových fandů (první investuje nemalé prostředky do svých obsesí, druhý absorbuje veškeré vědění, stylizuje se podle oblíbených postav, neustále trousí hlášky a vše, co ví o lidech a životě, má z filmů). Jejich společným cílem je vydat se na bájné místo, kde byl stvořen jejich vesmír, aby se setkali s Tvůrci (jak příznačné označení), kteří jim mají zodpovědět veškeré otázky. A když se k nim konečně dostanou, Tvůrce je jejich otázkami akorát popuzen a vyjebe s nimi. Rovina reálného života je zde také zastoupena postavou Elizabeth. Coby obraz manželky filmového fandy je démonizována jako lůno, z něhož vzejde zdeformovaná bestie, ale když fanda přijde o všechno po traumatizující a vpravdě kastrační zkušenosti s Tvůrcem, nakonec stráví zbytek své existence jako impotentní schránka, která jen bude vozit starou za jejími zájmy. ___ Více v recenzi pro Cinepur. (15.06.2012)

Small thing has big beginnings? Mediální kampaň a pozvolné vypouštění informací nafoukly očekávání k prasknutí a pak někteří lupou hledají hloubku a filozofické aspekty tam, kde vůbec nejsou a v minulosti ani nikdy nebyly. Mně stačí poznání, že za mým vznikem stojí maminka a tatínek a že život je až po okraj naplněn kompromisy.. Zdá se, že Prometheus byl bohy dříve milován, avšak nyní jej za jeho opovážlivost rozbořit ideály připoutali ke skále, kde mu orel ostrým zobákem kritiky trhá játra z těla. Věřím a snad to nebude trvat dvanáct generací, že se objeví Héraklés, zabije orla obrazem rituálního předání tekutiny do rukou Space-Jockeye, co hodlá na Zemi zasít život, zoufalá Elizabeth Shaw sepne ruce k modlitbě a Prometheus se v očích všech navrátí tam, kam celou dobu patří, na Olymp. A nebo taky ne a já těch pár nelogicky bzučících much, co mi krouží nad opulentní hostinou, budu muset navždy tolerovat.. Ať to dopadne jakkoliv, "Engineer" Scott má jako stvořitel zvláštní výsadu - stvořil Promethea, protože mohl. Jeho božství zdůrazňuje skutečnost, že mi všichni budeme rádi, když v osmé dekádě života udržíme moč, on si drží výsostné postavení mezi filmovými režiséry.. Dodatek: Fassie jako android vládne a vůbec bych se nedivil, kdyby začali fanynkám prodávat jeho dekapitovanou verzi, tzv. "Cestovního Fassbendera". Jen aby jim ten bílý sajrajt, co z něj vytéká, neznečistil zavazadlo.. (12.06.2012)

Třetiřadá hororová srajda. Podotýkám, že kampaní jsem nepoznamenán a očekávání byla zhruba jen v tom smyslu "Sci-fi od Scotta, to by mohlo být docela fajn." Ale není, je to fail na tak mnoha levelech, že vážně pochybuji o duševním zdraví Scottově i producentů, kteří si naprosto nesmyslným scénářem rozhodli špinit si jméno. Vlastně to není ani scénář, spíše splácaná fanfiction dvou fandů, kteří viděli Vetřelce, četli Lovecraftovo V horách šílenství a dali to dohromady. Není tam jediná originální myšlenka, jen to ze začátku klade mnoho zajímavých otázek. Ale pak si tvůrci uvědomili, že vůbec neví, jak je zodpovědět, tak tam rozjeli krvavou řežbu a mutanty a výbuchy a přerostlé žížaly a doufali, že lidi budou omlouvat nelogičnost a zmatenost tím, že "je to sci-fi a to přece není reálný, tak jakýpak copak." Alibismus, nic jiného, tohle prostě není chytrý, ani zajímavý blockbuster, tohle je čiré zoufalství. Pláč nad tím, že Director's Cut to napraví neberu - když už teda musím film přestříhávat, měl by dávat v kině smysl, odmítám to totiž absolvovat znovu na domácím kině a doufat, že to možná pochopím. (08.06.2012)