Réžia:
Paul NewmanScenár:
Stewart SternKamera:
Gayne RescherHudba:
Jerome MorossHrajú:
Joanne Woodward, James Olson, Kate Harrington, Estelle Parsons, Donald Moffat, Terry Kiser, Geraldine Fitzgerald, Nell Potts, Bruno Dietrich (viac)Obsahy(1)
Život Rachel Cameronové, učitelky z Nové Anglie, je malý a bezpečný. Až příliš malý a příliš bezpečný pro toužící ženu, která chce podniknout něco – cokoli – aby se vyhnula staropanenství. V tomto působivě lidském filmu spojili své hvězdné talenty Paul Newman a Joanne Woodwardová: on debutoval jako režisér a ona podává jeden ze svých nejlepších výkonů na filmovém plátně. Oba za svou práci získali Ceny newyorských filmových kritiků a Zlaté glóby, film si připsal čtyři nominace na Ceny Akademie, včetně nominace za nejlepší film. Newmanovi se poté sešli na dalších vynikajících filmech (Skleněný zvěřinec, Pan a paní Bridgeovi, Zánik Empire Falls), žádný z nich však citlivostí, pochopením a uměleckým mistrovstvím Rachel, Rachel nepřekonal. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (12)
Jde sice o knihu na plátně ("A Jest of God - Boží vtip od M. Laurence), čemuž odpovídá pomalé tempo filmu, jenže v tomto případě nejde o film, ale o Joanne Woodward, která JE třicetipětiletou starou pannou žijící s maminkou v jednom zapadákově. Newman v podstatě omezuje režii na zaznamenání její tváře, chůze - milostná scéna v půli filmu je opravdu bolestně realistická - a nechá nás nahlédnout do života ženy, které ujíždí (nebo už dávno ujel) vlak. Závěrečný "happyend" je spíše rezignací s nepatrnou stopou naděje. Ale opravdu nepatrnou. ()
Rachel, alias dekadentní Bridget Jones minulýho století, je učitelka, co žije v zapadákově se svou osamělou matkou, holka je to pěkná, chytrá, zábavná i zvláštní, akorát má smůlu na to, že žije v zapadákově. A tak si trošku zalezla do ulity, z který se pak vyhrabat, aniž by vás museli uvařit, je strašně těžký. Bylo až bolestný sledovat příběh pětatřicetiletý starý panny, která neztrácí naději a chce... To se dneska bez toho panenství odehrává spoustě holek, co maj pod šatama všechno jak se patří a přece ne a ne brknout o toho pravýho. A krásná ukázka fanatickejch pošahanejch pánbíčkářů v kostele - to se Newmanovi a hlavně opět famózní Woodward povedlo, jako ostatně celej film. ()
Bylo skoro až bolestné sledovat a prožívat děj filmu. Snaha Rachel získat kontakt s lidmi, bezútěšná touha po změně, její strach a ta zvláštní stopa povrchnosti, která nás i dnes všude obklopuje, byla ve filmu silně zasazená (myslí tím matku Rachel a jiné lidi, díky kterým postava Rachel tak citově zakrněla). Režisérovi i hlavní herečce velké díky, že tento film nezvdali, když jim studio odmítlo zaplatit náklady a hlavně velké díky za nádherný filmový zážitek. ()
Po průměrném zážitku u Harry a syn jsem doufal, že práce Paula Newmana na postu režiséra bude tentokrát podle mých představ, ale bohužel. Celý film se jen tváří jako rádoby psychologická emocionální podívaná a jakási retrospektivní intermezza z pohledu malé Rachel měly u mě spíše rušivý účel. Hudba, která zaujímá sotva 1% filmu ten nudný styl vyprávění také moc nevyžehlila. Podtrženo, sečteno-průměrná a suchá záležitost, která zůstává nad vodou díky hereckému koncertu Joanne Woodward. 70% ()
Slabota, ve filmu se nebylo čeho chytit. Všude samé plakání chudinky osamělé,ještě ke všemu stereotypní postava (pro muže je ochotná udělat téměř cokoli- vyspat se na prvním rande, uzavřená šedá myš, která neříká, co si myslí, žádné výrazné osobnostní rysy, zkrátka žena typu- "kinder, kuche, kirche". Člověk by skoro řekl, že místy to snad točil konzervativní režisér, nebýt zobrazení sekty). Co zaujalo- vzpomínky, kam chodila jako malá dívenka, záběry na mrtvé, paralelní dění /jak si Rachel představuje dění okolo sebe/, nevím, jestli byl ten psycho-analytický komentář na konci filmu vhodný,pokus o happy-end ? ("možná si najdeš partnera, je to možné, ale nikoli pravděpodobné...) ()
Galéria (7)
Fotka © Warner Bros. Pictures
Reklama