Rachel, Rachel

Jde sice o knihu na plátně ("A Jest of God - Boží vtip od M. Laurence), čemuž odpovídá pomalé tempo filmu, jenže v tomto případě nejde o film, ale o Joanne Woodward, která JE třicetipětiletou starou pannou žijící s maminkou v jednom zapadákově. Newman v podstatě omezuje režii na zaznamenání její tváře, chůze - milostná scéna v půli filmu je opravdu bolestně realistická - a nechá nás nahlédnout do života ženy, které ujíždí (nebo už dávno ujel) vlak. Závěrečný "happyend" je spíše rezignací s nepatrnou stopou naděje. Ale opravdu nepatrnou. (17.10.2009)

Rachel, alias dekadentní Bridget Jones minulýho století, je učitelka, co žije v zapadákově se svou osamělou matkou, holka je to pěkná, chytrá, zábavná i zvláštní, akorát má smůlu na to, že žije v zapadákově. A tak si trošku zalezla do ulity, z který se pak vyhrabat, aniž by vás museli uvařit, je strašně těžký. Bylo až bolestný sledovat příběh pětatřicetiletý starý panny, která neztrácí naději a chce... To se dneska bez toho panenství odehrává spoustě holek, co maj pod šatama všechno jak se patří a přece ne a ne brknout o toho pravýho. A krásná ukázka fanatickejch pošahanejch pánbíčkářů v kostele - to se Newmanovi a hlavně opět famózní Woodward povedlo, jako ostatně celej film. (29.12.2012)

Bylo skoro až bolestné sledovat a prožívat děj filmu. Snaha Rachel získat kontakt s lidmi, bezútěšná touha po změně, její strach a ta zvláštní stopa povrchnosti, která nás i dnes všude obklopuje, byla ve filmu silně zasazená (myslí tím matku Rachel a jiné lidi, díky kterým postava Rachel tak citově zakrněla). Režisérovi i hlavní herečce velké díky, že tento film nezvdali, když jim studio odmítlo zaplatit náklady a hlavně velké díky za nádherný filmový zážitek. (01.05.2010)

Po průměrném zážitku u Harry a syn jsem doufal, že práce Paula Newmana na postu režiséra bude tentokrát podle mých představ, ale bohužel. Celý film se jen tváří jako rádoby psychologická emocionální podívaná a jakási retrospektivní intermezza z pohledu malé Rachel měly u mě spíše rušivý účel. Hudba, která zaujímá sotva 1% filmu ten nudný styl vyprávění také moc nevyžehlila. Podtrženo, sečteno-průměrná a suchá záležitost, která zůstává nad vodou díky hereckému koncertu Joanne Woodward. 70% (05.06.2011)

Slabota, ve filmu se nebylo čeho chytit. Všude samé plakání chudinky osamělé,ještě ke všemu stereotypní postava (pro muže je ochotná udělat téměř cokoli- vyspat se na prvním rande, uzavřená šedá myš, která neříká, co si myslí, žádné výrazné osobnostní rysy, zkrátka žena typu- "kinder, kuche, kirche". Člověk by skoro řekl, že místy to snad točil konzervativní režisér, nebýt zobrazení sekty). Co zaujalo- vzpomínky, kam chodila jako malá dívenka, záběry na mrtvé, paralelní dění /jak si Rachel představuje dění okolo sebe/, nevím, jestli byl ten psycho-analytický komentář na konci filmu vhodný,pokus o happy-end ? ("možná si najdeš partnera, je to možné, ale nikoli pravděpodobné...) (29.02.2016)