Železná Lady

Meryl už je zase na té správné koleji a po šílenosti u které nejeden z jejích obdivovatelů volal v křečích Mamma Mia! ukazuje co umí. Celkem mně fascinovala nejen podobnost s M.T, ale i její správně britská english. Snímek mapuje politickou kariéru Margaret Thatcher a lehce zabrušuje do jejího dětství i soukromého života s manželem. Některé pasáže jsou doplněny o dokumentární záběry, talže to celé vlastně vypadá jako hraný dokument o významné politické osobnosti. Já jsem však očekával, že nám bude Železná lady přiblížena mnohem více a to zejména z té lidské soukromé stránky. Bohužel, Železná je i ve filmu a tak jedinou slabostí, kterou u ní můžeme spatřit je její stáří. Stáří, které vás nemilosrdně sejme a je jedno zda jste byli králem či nuzákem, zda jste rozhodovali o o osudu své země a Evropy či nikoliv. Nakonec z vás zbude věchýtech třesoucích se svalů a pohasínajícího intelektu... U takovýchto vyjímečných lidí si to člověk uvědomuje o to více. Při sledování si asi nejeden divák také nutně uvědomí, jak je takovýchto nekompromisních leaderů dnes v socialistickém světě třeba a to mluvím i o USA .. (o tom našem vládnoucím hnoji ani nemluvě). * * * (25.02.2012)

Vzpomínkově převyprávěný příběh Margaret Thatcherové. Vybírá si stěžejní body její jedenáctileté vlády, kdy tato řízná dáma utvářela dějiny nejen Anglie, ale i celého světa. Občas se ve vzpomínkách dostáváme ještě dále, do období Druhé světové války, jejího mládí a začátkům politické kariéry, kdy neustále narážela na diskriminaci něžného pohlaví v mužském světě vysoké politiky. Meryl Streepová zahrála roli výborně. Ve všech dekádách. Pro výsledný dojem je hodně důležité film sledovat v originálním znění, neboť práce s hlasem a frázování, tvoří skoro nejpodstatnější část tohoto výjimečného hereckého koncertu. Film jinak není ničím pozoruhodný. Spíše konzervativní, rozhodně ne něčím šokující. Když jsem při sledování slyšel mluvit Thatcherovou, jako bych kolikrát slyšel mluvit Klause. Ať už jde o postoj k Evropské unii, odborům, slova jako suverenita, rovná daň, privatizace atd. Reakce veřejnosti na tyto věci jsou též u nás velmi rozporuplné a bouřlivé. Konec konců Klaus se nikdy netajil tím, kdo je jeho životním vzorem. (26.02.2012)

Prvýkrát, čo mi niekde vadil Jim Broadbent. Dobrý film, nezaujatý, konštatujúci a nesúdiaci. Čo rozhodne nepotreboval, bola jeho komická postavička. A halucinácie, popri štátnických gestách, prejavoch a ideách, značne ponižujúce. Tá forma nepustí, rozpráva o zásadovom človeku; jeho rozhodnutia sú možno chybné, no nevyjadruje sa k nim, aby si každý urobil vlastný názor. A pritom ho polku filmu vykresluje ako magora, ktorého vrcholom je revolúcia manželovho šatníku (22.11.2014)

Velmi příjemné překvapení a to myslím pekelně vážně. Celkový příběh je vyvážený a Phyllidě Llyod se podařilo příbližit mi Thatcher nejspíš přesně tak, jak chtěla. Jsou tam sice momenty, ze kterých mi bylo mírně blivno (Maggie přirovnává svůj každodenní boj v parlamentu k válce, kde umírají lidé a u toho hraje oslavná hudba - tohle vážně ne.) Ale nakonec se mi pohled do života ženy, která toho dokázala tolik, ale v žádném případě nebyla dokonalá, líbil. Musím obrovsky pochválit kameru Elliota Davise, která je úžasně hravá, co se týče úhlů, rámování, a kdo ví čeho ještě. No a zatleskat musím i Meryl Streep, které její teatrální výkony v poslední době nežeru, ale tady byla téměř dokonalá. (16.02.2012)

Bylo by to určitě za víc hvězdiček, kdyby... Kdyby byl tento životopis natočen jinak. Kdyby byly více rozvinuty pohnutky Margaretiny neústupnosti. Kdyby byly výrazné momenty její vlády více důrazně popsány na úkor senilního blábolení se zesnulým mužem. Kdyby Margaret Thatcherová obecně vzato nebyla tak rozporuplná osobnost. Kdyby se mi během celé druhé poloviny filmu nechtělo tak ukrutně spát... Dobrou noc. (09.02.2014)