Železná Lady

Britská režisérka Phyllida Lloydová po svém úděsném debutu Mamma Mia! přichází se svým druhým filmem a tentokráte už v něm zpracovává ryze britské téma - biografii ,,Železné lady" Margaret Thatcherové. V předešlém faktu už je však první háček, neboť biografickým je film jen z části, z té další jde o psychologickou studii stářím a halucinacemi trápeného seniora, kterým je shodou okolností právě někdejší britskou premiérkou. To by samo o sobě nebylo na závadu, kdyby tato skutečnost měla nějakou hlubokou výpovědní hodnotu, ale spojení Železná lady - bezbranný starý nemocný člověk mi příliš nefunguje. Jistě, chápu ten primárně se nabízející paradox a pokušení zobrazit kontroverzní političku a vůdkyni coby chvějící se stařenku, ukázat, že Železná lady nebyla v jistých momentech života zase až tak železná, ale přijde mi to laciné a tak trochu škoda. Asi bych také nejásal nad tvůrčím konceptem, který by mi coby divákovi ukázal Ronalda Reagana, souputníka baronky Thatcherové, v biografii coby dementního staříka postiženého Alzheimerovou nemocí, i když je tato nemoc nesporným a neopominutelným životopisným faktem, Reagana bych ale jako divák chtěl viděl rastrem politiky, ne rastrem jeho jistě hrozné nemoci. Žensky empatický přístup paní režisérky zřejmě zabil politický rozměr, možná také ten fakt, že Margaret Thatcherová byla političkou vysoce kontroverzní a tvůrci nechtěli její politickou dráhu interpretovat jednostranně, proto použili k jejímu vykreslení metodu ,,kočkopsa" (jak by řekl nejmenovaný český barončin epigon), ani černá, ani bílá, ani hodná, ani zlá, prostě naše paní premiérka. Velikost britského impéria, jako třeba v úchvatné loňské Králově řeči, oslavena rozhodně není. Co je však nesporným faktem, to je úžasný a strhující herecký výkon Meryl Streepové, jestli za tuhle roli nedostane letos Oskara, tak už vážně nevím... PS: (připsáno 27.2.2012) Takže, Meryl, gratuluji, získala jsi ho zcela po zásluze... (25.02.2012)

Pro mě osobně byly paradoxně nejzajímavějšími pasážemi Železné lady ty, kdy dáma už v žádném případě není z oceli a spíš se jen zmateně šourá po obrovském domě. Takhle totiž zahrát člověka se stařeckou demencí, to chce nejen kuráž a talent. Jakmile se ale chce film věnovat historickým souvislostem, je bohužel trochu epizodický. A navíc ve snímku o významné političce zobrazit pouze její klady není úplně košér. Meryl Streep však dokáže i tohle zastínit. (30.05.2012)

Na to, že místy problesknou tak hluboké a kontroverzní myšlenky jde o plytké plácnutí do vody, kdy je zřejmé, že scénárista nevěděl jaké stanovisko má k samotné postavě Margaret Thatcherové zaujmout. Nicméně už kvůli uhrančivé Meryl Streep těch sto minut uteče jako nic - jen celek nevzbuzuje téměř žádné emoce – měli bychom jí nenávidět nebo milovat? Nada! Coby fiktivní biografie by zvolená forma mohla působit jako zajímavý experiment, ale jako ilustrace skutečného života je proklatě nedostačující. PS: Meryl Streep by měla ještě stihnout natočit životopisný film o Meryl Streep,protože nikdo jiný jí nezahraje lépe, než ona sama. (24.02.2012)

Ono by šlo dát jednu hvězdu za masky, druhou za Meryl, třetí a čtvrtou za zjištění, že Margaret Thatcher je schizofrenní, respektive že sama odstartovala Falklandskou válku (vážně to bylo tak jednoduché?), no a pátou třeba za hudbu, dobrou práci kadeřníka nebo povedený výkon Broadbenta. Jenže já jsem řekl ne! Šmankote, vždyť Lady T. je jednou z nejvýznamnějších žen, co kdy vstoupila do mužského politického ringu, navíc to točila další osobitá žena, tak proč to z toho nedýchá? Možná bylo záměrem promítnout senilní roztříštěnost bývalé premiérky do stylu vyprávění filmu, spíše ale došlo k promítnutí toho, že se s původně zamýšleným scénářem před natáčením zahýbalo. Očekával jsem portrét silné ženy silný tak, jak silný je název filmu, leč nedostal jsem víc, než co si můžu přečíst na Wikipedii. Při zálibě lady Lloyd vydělávat si na chleba vařením polívčiček o slavných lidech ze všech koutů Světa jsem docela rád, že Občan Havel už je natočený. P.S: Miluju tě, Meryl. (12.03.2012)

Meryl Streep - záruka úspechu, keď nie diváckeho, tak aspoň akademického. No musím sa priznať, že oscarové výkony nevytrhli film zo šedého priemeru mojej diváckej škály spokojnosti. Jej a ani ostatným hercom nie je čo vytknúť, všetci predvádzali krásne divadelné výkony. Chyba bola za kamerou. Režisér akoby sa bál kontroverznejšieho spracovania, bál sa zaujať postoj, všetko je to nezaujaté, neosobné, chladné. Divák si akurát osvieži spomienky na nedávnu minulosť, pripomenie si historické fakty, no nič z toho sa nezaryje pod kožu tak, ako to v životopisných filmoch býva zvykom. Osobný a politický život premiérky tak pôsobili pomerne fádne a neverím, že boli tak nezáživné ako zanechal dojem tento film. Ako pocta by si to zaslúžilo teda viac, no ako film len 60%. (14.10.2014)