Železná Lady

Politika Spojeného království 20. století je natolik populární, že si vyžádala za pochodu nesčetně referencí v médiích všech druhů. Z té masy, které jsem se účastnila, snad více mohu doporučit Audienci u královny hranou v ND, jejíž součástí je také příběh Thatcherové. Ale chápu, že fanoušci Meryl si zde přijdou na své. (15.07.2017)

Pozitiva: Meryl Streep a její maskérský tým (stejně uvěřitelná jako pisklavá fúrie v sedmdesátých letech i jako shrbená stařenka o téměř čtytřicet let později), Jim Broadbent a on sám, a mladá alter ega titulní hrdinky a jejího manžela... a to je všechno. Jsem schopen pochopit, že Phyllida Lloyd neměla v úmyslu točit historickou biografii, ale spíš portrét baronky Thatcherové jako ženy, který měl stavět do kontrastu její velikost na vrcholu slávy, a nepříliš veselý podzim jejího života - o jehož podobu se z velké části zasloužila svým chováním a rozhodnutími sama. Bohužel vše je podáno velmi povrchně. Pár vět proslovu jejího otce, jemuž mladá Margaret zbožně naslouchá, nemůže dost dobře fungovat jako vysvětlení, proč byla hlavní hrdinka právě takovou ženou a političkou, jakou byla. Nemluvě o tom, že o dějinách britské politiky se z Železné Lady taky dozvíte velké kulové krom toho, že nějak někdy stávkovali popeláři a horníci a v podstatě všichni, že ve Velké Británii operovala IRA, a že byla válka o Falklandy. Toť vše. To, že úvodní scéna s nákupem mléka je vlastně vtip, nemáte šanci pochopit z žádného místa filmu. Objevují se pořád nějaké politicky činné postavy, jejichž jména většinou ani nezazní, i když jde zjevně o důležité lidi (míněno důležité pro děj). Vztah Thatcherové s jejími dětmi je načrtnut (respektive rozčrtnut do celého filmu) jen tak, že mladá Thatcherová zanechala své děti napospas ani nevíme čemu (byl její muž v domácnosti? měla chůvu? poslala je do internátní školy?), aby se od ní následně po čtyřiceti letech dcera nechala chladně úkolovat a mohla za ni žehlit její senilní úlety, a syn se někdy během těch let odstěhoval do Jihoafrické Republiky (možná hned v osmnácti, možná ve čtyřiceti, možná to byl špión nebo možná pekař... who knows?). Celý tento film je zkrátka a dobře úplně špatně uchopený, v důsledku čehož nemá šanci zaujmout. Nebo asi přesněji řečeno zaujmout dokáže, protože divák pořád čeká... ale jaksi se ničeho kloudného nedočká, což ho spolehlivě odrazuje od jakékoliv byť i jen částečné reprízy. Zapomnění je pro takhle promrhaný potenciál ještě zoufale mírný trest. 50% (22.05.2016)

Nebýt Meryl Streep, tak film je nekoukatelný. Zasloužený Oscar za tuhle roli. Od celého filmu jsem čekal úplně něco jiného. Do 105 minut příběh Iron lady nacpat nejde a o to více mě zarazilo, když snad 30% stopáže sledujete Iron lady ve stáří, kdy ji tak trošku už hrabe. Obrovské zklamání. Tahle látka měla obrovský potenciál. (14.05.2012)

Každý film, v ktorom hrá Meryl Streep je niečím výnimočným. Okrem iného aj (alebo najmä) tým, že v ňom hrá Meryl. Aj u menej vydarených je teda úplne nevyhnutné túto pridanú hodnotu nielen registrovať, ale i zohľadňovať. Koľko hviezd by ste ubrali filmu "Gilda", ak by v ňom namiesto Rity Hayworth pobehovala tuctová buchta bez charizmy? Jednu? Dve? Podivne zblúdilé jedno- a dvojhviezdičkové hodnotenia "Železnej lady" v komentároch síce nešetria chválou na fajnové herectvo či charizmu hviezdy, paradoxne nevykazujú ochotu to oceniť. Toľko na margo doceneného-nedoceneného castingu. Z filmu samotného založeného na flashbackoch sála chladná odťažitosť, ťažko povedať, či tvorcovia chceli portrétovanej vzdať hold alebo železný monument pokryť hrdzou. Vynaliezavá dramaturgia, ktorá zachytáva "železnú" lady ako lady "voskovú" (čo považujem za vlastnú tému a hlavný prínos filmu) hovorí skôr o antipatiách. Pozoruhodný portrét inej britskej ježibaby-svätice ("Kráľovná") nutkavo vnucuje ilúziu akéhosi míľnika, od ktorého "sa patrí" odvodzovať hodnotiace kritériá všetkého ostatného životopisného (britského). Nenechajte sa pomýliť, rozdiel v kvalite je celkom zanedbateľný. Šťavnatým bonusom je samozrejme konská dávka "nekompromisnej" verzie britského akcentu. Tu treba zdôrazniť, že bez špecifickej razantnej dikcie viazanej na originálne znenie žiadny dabing nedosiahne pôsobivosť pôvodnej zvukovej stopy. PS ad curriculum vitae: Tá žena mala zrejme vysoké IQ, ale nepochybne nízke EQ, čo je pre pracovníka vo verejnej službe veľmi nešťastné vybavenie, keďže priamo ovplyvňuje životy ľudí (čo mám presne na mysli, zainteresovaní vedia). Jedinú akceptovateľnú formu thatcherizmu vidím vo vete, ktorú Meryl predniesla a o ktorej sa dá reálne predpokladať, že je od Thatcherovej: "Pohŕdame tými povaľačmi, ktorí len berú, ber, berú a ničím neprispievajú na spoločnosť." (09.02.2013)

Nebyť typologicky presne zvolenej a samozrejme rigorózne hrajúcej Meryl Streep tak potom ani pes neštekne. Ono to aj tak po týždni z hlavy vyfučí, kedže Ms. Lloyd akosi ušlo, že curriculum vitae tak povestnej političky by malo vychádzať predovšetkým z detailného zmapovania jej aktívnej kariéry, prípadne neopomenuteľných okamihov zo súkromia a až potom by mohlo (ale nemuselo) dôjst k zbytočne okázalému dramatizovaniu (schýza). Takto v pamäti ostane len záblesk z ďalšieho životopisného "romániku", ktorý k svojmu predobrazu síce vzhliada, no veľký úspech mu na poli dômyselných biopicov teda neprináša. Tak nejak zjednodušene by sa dalo povedať, že Phyllida sa skrátka preflashbackovala... (10.01.2012)