Homeland - Zradca

// 4. řada: Momentálně nejlepší špionážní potažmo válečné drama, které je k dostání. Herci v životní formě, nejdravější akce a nejvyhrocenější emoce, to všechno v narůstajícím tempu ovlečeném navýšeným rozpočtem, živými kulisami a dokonalou hudbou. Homeland je momentální King on the Hill co se televize týče. Tak už k tomu koukejte sednout, protože tady se píše historie. 5. řada: "I wanted the darkness. I fucking asked for it." Tak jo, zpomalíme, hodně to zpomalíme - Homeland letos pečlivě obměnil svojí dosavadní kostru, podobně jako tomu bylo ve čtvrté řadě a tentokrát se vydal do míst, která jsou nám, evropanům, mnohem bližší. A rozpoutal teror. Teror, který byl aktuálnější, než by se nám líbilo. Problém je, že zatímco se tvůrcům podařilo updatovat skoro všechny důležité prvky, na ten hlavní zapomněli. Nového hrdinu. Carrie už jím totiž není a ani být nechce a je to znát.. bohužel je to znát. Tak snad si to uvědomí dřív, než bude pozdě. (06.10.2012)

Dobrá kamera, atmosféra, ta zimní nálada, sem tam i herci mají dobré chvilky. Ale zápletka nijaká, hlavní postavy pro mne nezajímavé, a jestli to mělo stát na charakterech postav, tak ty jsou hodně průhledné a jednoduché přes veškerou paranoiu. Některým postavám ani není co věřit, nakolik jsou povrchně napsány. Ale technicky je to skutečně na výši. Jen pro mne nemastné neslané, bez přídavku čehokoliv navíc, co by mne upoutalo a drželo jako u jiných seriálů. Při tom pomalém tempu mi pak hodně vadí i logické díry. (27.11.2011)

Kolik důkazů s nejednoznačnou interpretací vám musí být předloženo, abyste začali věřit, že je nějaká osoba teroristou? Agence CIA Carrie stačí jediné: Popis teroristy, který obdržela od důvěryhodného informátora, přesně sedí na amerického vojáka, který se právě vrací z Iráku. Já jsem si jistá nebyla, a byť jsem některé zvraty dokázala odhadnout dopředu, v konečném důsledku jsem celou první řadu netušila, jak příběh seržanta Brodyho vlastně skončí. Což, přiznejme si to na rovinu, je u dramatického seriálu vždy příjemné. Ona nejznoznačná hranice mezi “těmi dobrými” a “těmi zlými” byla zkrátka velmi příjemná, takže jsem Homelandu nakonec odpustila i to, že narozdíl od mé velmi, velmi oblíbené Čtyřiadvacítky není emocionálně strhující a že nedisponuje tak charismatickým, sympatickým hlavním hrdinou, jakým je ve 24 Jack Bauer. Druhá řada Homelandu je od většiny záhad oproštěna, jelikož po prvních dvanácti dílech byly karty přece jen vyloženy na stůl. I proto jsem ocenila, že mě stále dokázala šokovat; třeba Saulovo odhalení z konce druhého dílu bych rozhodně nečekala hned v úvodu sezóny a vývoj poslední epizody jsem nepředvídala vůbec. Navíc rozhodnutí scénáristů dát Saulovi, podle mě nejinteligentnější postavě celého seriálu, větší prostor, bylo dle mého názoru jen ku prospěchu. (A předpokládám, že v třetí řadě budu ještě spokojenější.) Jediné, co tedy momentálně můžu Homelandu vytknout, jsou momenty, kdy seriál přece jen přichází o uvěřitelnost. (Proč by CIA svěřila pátrání po nejhledanějším teroristovi světa do rukou tak neprofesionálního týmu? Proč nikoho v celé CIA nezajímá, jak se jisté postavě podařilo utéct ze zajetí? Skutečně je možné za pár hodin ve vyšetřovací cele donutit člověka, aby zcela změnil stranu, za kterou bojuje?) V porovnání s klady jsou ale zatím veškeré výtky pouze maličkostmi. SPOILERoidní úvaha po konci druhé řady: Vůbec bych se nedivila, kdyby za vším stál Brody. Jeho obrat na správnou stranu byl překvapivě rychlý a nikdo neví, proč ho Abu Nazir nechal naživu a o čem se spolu bavili. Navíc jeho vražda viceprezidenta napovídá, že neviňátko se z něj zázračně ze dne na den nestalo. 1. řada 90% | 2. řada 90% (19.04.2013)

Po první sérii jasný letošní seriálový král zámořské produkce. Ideologický skvost, který musí svými postavami a scénáristickou stavbou dělat radost snad všem divákům, kteří už jsou unaveni klasickým "(proti)teroristickým konstruktem". Druhá série jde pak ve všem, co jsem na "jedničce" zbožňoval ještě dál a přináší zcela nečernobílý rozbor postav, na které je radost se dívat. ____ Po třetí sérii, které jsem v úvodu nevěřil ani nos mezi očima a ze které byl v první polovině cítit konstrukt na sto honů, musím paradoxně konstatovat, že odvážnější seriál tu v rámci americké politiky v mainstreamových vodách zřejmě nikdy nebyl. Zdrcující závěr srovnávající muslimský i křesťanský svět pomocí paralely o ceně lidského života na úkor úspěšnosti mise, dospívající k tomu, že rozdíl prakticky neexistuje, je dechberoucí a řadí se k tomu nejpůsobivějšímu, co jsem měl možnost na TV obrazovkách vidět. (17.12.2013)