Homeland - Zradca

1. série - 80% - Přestože se občas v seriálovém světě objeví příjemná akce nebo snaživí agenti, regulérní nástupce Jacka Bauera chyběl. A do jisté míry chybí pořád, ale s hudbou Seana Calleryho a nekompromisním obrazem politiky i světa špionských úkolů a intrik se stal Homeland jeho vzdáleným bratříčkem. Paranoia kolem seržanta Brodyho, emoce agentky Carrie nebo důvtip sympaťáka Saula vtáhnou do děje nápaditým pilotem i samotným odvážným tématem a je jen škoda, že se ve druhé polovině tempo občas překvapivě zasekne. I tak ale pod křídly Showtime vznikl další sugestivní seriál, jehož první sezóna byla teprve začátkem, který pomohl redefinovat žánr. Tím spíš, že tvůrci i při nejvyšších možnostech nikdy nezašli za hranici, kde by se z jejich dítka mohl stát přepálený zmatek. 2. série - 100% - Když by na nejvyšší hodnocení stačily jen brilantní dialogy; když i ze situace typu prohledávání kanceláře nebo projíždění kolem stojícího auta je bez nadsázky nervy drásající okamžik; když se ústřední parta herců předhání v co nejúžasnějším výkonu - to jsou chvíle, kdy se Homeland stává králem sezóny 2012 a dává nám do hlavy pořádné dilema. Chceme, aby se tvůrci zastavili na adekvátně nízkém počtu sérií nebo budeme Carrie fandit ještě pěkných pár let s rizikem zbytečného natahování zápletky? S paranoiou na druhou, kterou druhá řada přinesla, jsem byl ochoten klidně riskovat druhou možnost, přestože dnes už vím, že ta první by bývala lepší. 3. série - 90% - Unkillable, bringing misery wherever I go. Tíživé, místy zničující a v důsledku tak mnohem méně divácky líbivé než hra na kočku a myš nebo thrillerové naháněčky. Hlavní hrdinové tentokrát padají do nejedné sítě intrik a bolest i zklamání jsou na denním pořádku až tísnivě často. Politická špinavost se o Carrie či Saula otírá snad v každé epizodě a Brody či Dana čelí následkům vlastní minulosti. A seriál tak získává zcela novou tvář, která je na sledování o něco náročnější, ale jako celek se definitivně stává nadčasovým. 4. série - 70% - To, co se po epizodě The Star zdálo jako konec jedné éry a obtížné místo pro začátek něčeho nového, se skutečně stalo koncem jedné éry a začátkem nejistého tvoření nové Carrie, která ale ve výsledku dělá ty samé chyby - jen k nim chybí ona upřímná motivace, díky které jsem se do ní tři sezóny zpátky zamiloval. Celá linka s Aayanem totiž dělá ústřední hrdince medvědí službu a dřívějším činům a kličkám kolem Brodyho ubírá dojem jedinečnosti. Až když ve druhé polovině vygradují linky do výbušných střetů, při kterých tuhne krev v žilách, začínám hlavním charakterům zase fandit. Což nic nemění na tom, že některé zvraty či celé epizody jako by připluly z pozdějších sérií bauerovské 24. To sice není v žádném případě chyba z hlediska kvality, ale Homelandu ubírá jak na výjimečnosti, tak na zdánlivé realističnosti, kterou si v předchozích letech zvládal bez zaváhání udržovat. Od vyloženého zklamání a povzdechu nad začátkem cesty nikam tak pákistánskou baladu zachraňuje civilní finále, které dává prostor hercům, několika všeříkajícím pohledům a kratičkým úderným dialogům. Vtíravý pocit promarněné šance na odchod na samotném vrcholu ale setřást nedokážu. 5. série - 70% - Renesance se (nakonec) nekoná. Zatímco loni se sezóna zdlouhavě rozjížděla, aby získala větší náboj ve druhé polovině, letos je to přesně naopak. Sugestivní pocit paranoie střídají chladnokrevné činy na obou stranách barikády, Carrie je opět na hraně svých sil a intriky brnkají na nervové struny všech zúčastněných - aby se všechno sesypalo na hromádku předvídatelných, náhodných a podivně napsaných klišé. Alex Gansa se jako hlavní tvůrce rád chlubí tím, jak scénáristé nasávají aktuální informace a zapracovávají je do děje. Bohužel mám pocit, že se jim poznámky na téma Islámského státu, úniku informací nebo Vladimíra Putina poněkud pomíchaly a kvůli tomu zašantročily i rozumné pointy. Protože dostal seriál s postavou Allison překvapivě svěží náboj, strašně mě tenhle rozpačitý výsledek mrzí. Tím spíš, že dokazuje, že jestli by tvůrci měli v posledních letech dostat za něco pohlavek, je to za způsob, jakým (ne)umí psát tak vděčnou postavu, jakou je Peter Quinn. 6. série - 80% - Další důkaz, že seriál funguje nejlépe, když rozehrává osudy postav v realisticky dramatických kulisách. Ono nutkání tvůrců být za každou cenu společensky aktuální je totiž i tentokrát ve výsledku na škodu, protože na každou dobrou scénu připadá jeden utahaný dialog s blízkovýchodní vedlejší postavou na politicko-ekonomické téma. Původně jsem byl dokonce ještě větší pesimista. Zatímco na konci minulé řady vše nasvědčovalo tomu, že dny Petera Quinna jsou sečteny, vstupuje do nové série jen pár dějových měsíců od posledních událostí sice ve zbídačeném, ale původním nevratným prognózám zcela nepodobném stavu. Ději ale chci jít naproti, takže když pomine prvotní rozčarování a příběh se přestane soustředit na nezajímavého Sekoua, začne dokonale fungovat paranoidní atmosféra a herecký trojlístek Danes-Friend-Marvel podává výkony doslova dech beroucí. Homeland je opět na začátku, pravděpodobně na tom posledním. Televizní nesmrtelností už tvůrci pohrdli, něco mě ale pořád nutí přát jim cílovou rovinku bez zakopnutí. 7. série - 60% - Gansa a spol. chtějí mít všechno a často kvůli tomu nemají téměř nic. Zabředávají do pokusů o reflexi současných palčivých témat (Rusko, americké prezidentství a důvěra v něj, média) a pokaždé, když už už chytají některou z problematik, pomohou si, tak jako mnohokrát předtím, přestřelkou jak vystřiženou z eskapád Jacka Bauera a tím veškerou svou realističnost posílají velmi rychle k šípku. Zásadní zvraty se občas dějí mimo záběr, případně se otevřeně inspirují oscarovými snímky nedávných let (Argo, Most špionů), v případě nutnosti přibrzdění zápletky přichází ke slovu další kapitola emocionálního vydírání v podobě Franny a celý koncept pomalého finále s příhodně vyřešenými nebo zcela ignorovanými pointami se mi tento rok už definitivně zajídá. Proto díky bohu za fenomenální Claire Danes a spolehlivého Patinkina, kteří k hodnocení sami o sobě přidávají desítky procent a s několika zdatně přihrávajícími vedlejšími herci (Roache, Bridges) jako jedni z mála zúčastněných obhajují další pokračování kdysi výtečného kousku. 8. série - 70% - Po dvouleté pauze ve vysílání a dopředu avizovaném návratu na Blízký východ se mi další kapitola zdála až zbytečná, tím spíš, že experimentování s ruskou stranou naposledy nedopadlo zrovna na výbornou. Docela dlouho to navíc vypadá, že seriál se poněkud "přesloužil", že už v dnešním světě nemá místo a že se vrací k zapomenutým věcem, na které není ve dvacátých letech místo. Od chvíle, kdy přesně v duchu starých dobrých časů začne snad každá linka jít po stránce vývoje události do příkopu, je to ale ten starý dobrý Homeland plný napětí a ve kterém hlavní role hrají právě ti dva, kteří jej táhnou od samého začátku. Jak Claire Danes, tak Mandy Patinkin se překonávají a je škoda, že centrální dějová linka odletí jako když utne a že jedním z hlavních hráčů je ovlivnitelný zbabělec Hayes. Je to právě množství prostoru pro tuhle nevydařenou postavu, které zas a znovu ukazuje, že tvůrci ani na samém konci neumí uhnout od doslovného a až úsměvně zabejčeného zobrazování politických preferencí do vlastních scénářů. Měřítko se kvůli zmíněnému mění do nevěrohodného poměru, což je nejvíc patrné na samém konci, v příjemně přímočarém a zároveň všeobjímajícím finále. Carrie, Saul, Brody, Quinn a všichni ostatní dávno promeškali šanci na mramorovanou nadčasovost a z poslední sezóny mám dojmy stejné jako ze seriálu jako celku, tedy že méně je někdy přeci jen více. Vzpomínám rád, ale bez občas nakyslého dojezdu už si je představit neumím. (13.01.2012) (menej) (viac)