Skrytá vada

Inherent Vice je síce hviezdne obsadená, komediálne snaživá, bizarná kriminálka - pozor však na jednu vec. Je veľmi tenká hranica medzi tým, či si ju naplno užijete alebo ju rezolútne zavrhnete. Paul Thomas Anderson nakrútil vzhľadom na žáner prekvapivo nezáživný počin, ktorý si od vás vyžaduje veľmi veľkú pozornosť. Áno, tento film zďaleka nestojí za pozornosť. Režisér usporadúva 2,5-hodinovú hru s divákom, kde skúša jeho pozornosť a trpezlivosť. Stačí, ak podceníte jednu na pohľad bezvýznamnú scénu a ste na dobro stratení. Pri tak dlhej, konverzačnej a dejovo zamotanej snímke možno divákovu tendenciu strácať pozornosť a tápať chápať aj ako metaforu pre Docovu dezorientáciu v spletenci postáv a udalostí. Skrytá vada je tak nezáživné filmové sústo, no len pre pozorných a pripravených. (31.05.2019)

Skrytá vada je zvláštní film, nevypočitatelný a potměšilý. Právě v tom spočívá jeho kouzlo, ale i riziko. Je příjemné pro jednou nesledovat odhadnutelnou žánrovou rutinu, jenže se závěrečnými titulky se taky snadno může stát, že bezradně pokrčíte rameny a řeknete si, co tím autor vlastně chtěl říct... Scénář vypadá, jakoby se na něm podílelo několik scénáristů, kteří se periodicky dostávají ke slovu. Zadání sice dostali stejné, ale každý se pohybuje na půdě jiného žánru. Ve hře jsou i jiná vysvětlení. Vše může mít na svědomí kolísající hladina drogy v žilách jediného scenáristy. V určitých momentech se postavy a dění ve filmu propadají do psychotických stavů a filmový svět se zbaví slupky normality. Možná, že psychotickým stavům podléhá sám filmový hrdina, jehož očima snímek sledujeme. Kdysi zvolil příliš jednoduchou cestu, jak - dočasně - svoji neuspokojivou existenci vylepšit, a čím dál tím víc ztrácí kontrolu nad svými smysly i činy. Nemůžu říct, že bych byl okouzlen, film nemá přitažlivou fasádu ani útroby, s kýmkoliv a čímkoli je obtížné se ztotožnit, postavy jsou spíš weird než cool, ale originalita v tomhle případě zachraňuje mnohé. Režisér mnohé možná mate, ale snímek má pevně pod kontrolou a pracuje s tím nejlepším, co je v herecké branži momentálně k dispozici. Navíc poselství tohohle morálně nejednoznačného kousku je nakonec přesvědčivější než kázání společenských autorit a varování lékařských kapacit. Celkový dojem: 75 %. (11.09.2017)

Film, který mi spíš imponuje, než že by se mi líbil. PTA tu už úplně ignoruje diváky způsobem, kdy už je Inherent Vice vyloženě negativ diváckého filmu. Což bude mnohým nepochybně přinášet velké potěšení a musím přiznat, že mě v podstatě bavilo, jak moc nesledovatelný ten film je. PTA navíc po dlouhé době ukázal, že voiceover, když je použitý podobně vynalézavě, má pořád svoje kouzlo. (06.04.2015)

Těšil jsem se a to strašně moc. A teď jsem zklamanej - strašně moc. O čem to vlastně je? Nedokážu pořádně říct, Inherent Vice má skvělé obsazení a vypadá i pěkně (to má PTA vždy povedené), horší je to s příběhem.. možná lépe řečeno jeho konstrukcí. Příběh plyne celkem slušně ale nijak Vás nevzruší nebo nevyvede z míry, najednou zjistíte že uběhly dvě hodiny a něco málo se začíná dít, ale moc nechápete, proč to trvalo dvě hodiny se k tomu dostat. KRITIKA? Je to neskutečně ukecané.. z toho vyplývá, že je to někdy i nudné. Velké množství postav vytváří i plno dějových linií, které mě vrací k prvnímu bodu kritiky - je to toho až moc a nudí to. POCHVALA? nedokážu pořádně říct.. z míry mě snad vyvedla akorát reakce Phoenixe na fotku dítěte kojeného matkou co fetovala herák. To byl záblesk možná až geniality.. který ale oslnil asi jen tak na pikomakohero-sekundu.. (16.02.2015)

Po druhém zhlédnutí mnohem lepší. Člověk je seznámený s konceptem a dokáže si jej mnohem víc vychutnat a vlastně mi celé vrstvení těch relevantních indicií až do zmatku bavilo, ale jakmile se po hodině a půl objasní jediná věc, které se divák může chytnout, tak ten film i po druhý hrozně ztratí. A to zrovna při nejtáhlejší sexuální scéně. Každopádně PTA to sám ví, že ten film je jenom o střídání scén, jak spolu lidi mluví, ale mě tenhle nekinematografický způsob nebaví a furt mi vrtá hlavou, proč každý velký filmař nakonec skončí u toho, že finále natočí nejméně filmovým způsobem ever, a to dialog u stolu. A nevěřte Rob Royovi, formálně je to nejvíc fádní, žádný pro PTA typické jizdy, steadycamy a dialogy většinou nasnímané v jednom táhlem master shotu, jak podle klasické poučky, že komedie v něm fungují nejlépe. (11.09.2015)