Skrytá vada

Do detailu vypiplaná konverzační komedie, která je moc dlouhá, ale zkrátit by ji nešlo. Pynchon je mistr jazyka, vytříbených slov neužívá zrovna střídmě, přesto jsou jeho dialogy přirozené, plné ostrovtipu a skrytých narážek. Anderson tohle ctí a snaží se o maximální věrnost originálu. Jeho režisérský um je podepřen kvalitními hereckými výkony, skvělou výpravou a znovu připomínám ohromnými detaily, které se starají o hodně z oné komediálnosti této jinak multi-žánrové detektivky. Běžným filmovým konzumentům ale silně nedoporučuji. What's Up, Doc? (18.02.2015)

PTA má Pynchonove knihy rád (do jednej scény z Majstra sa mu už podarilo prepašovať pasáž z V.), ja tiež, v názore na zmysel ich sfilmovania by sme sa však nezhodli. 95% z toho, čo je v románe, vo filme chýba a je doňho v zásade neprenositeľné. Niečo sa tam dostane cez voiceovery, ktoré sú ale len čítaním z knihy. Zmätené reakcie mnohých komentujúcich naznačujú, že to zásadne nepomohlo. Základná kostra príbehu a pokus o prevod niekoľkých pamätnejších epizód z knihy do filmovej reči je málo a zároveň asi maximum možného. (18.11.2023)

Natočiť dvaapolhodinovú detektívku, kde nie je nikomu jasné, čo sa deje, najmä nie vyšetrovateľovi a tým pádom ani divákovi, je umenie. Napriek tomu som získal klamný dojem, že všetko zrejme do seba zapadá a že všetky scény sú zoradené za sebou presne tak, aby to čo najlepšie vyhovovalo príbehu. Atmosférou a dobou to možno pripomenie Boogie nights, ale Anderson sa aj tak ocitá na úplne novom území a výsledkom je jeho najkomplikovanejší a možno aj divácky najťažší film kariéry. Niet divu, že sa ho naši distribútori zľakli, ale práve v kine by to bol ten pravý vťahujúci zážitok. Pozor, keď sa zjaví nejaká herecká superstar, neznamená to, že jej postave dá scenár zrazu veľa priestoru, znamená to iba, že každý chce hrať vo filme P.T.A. (28.11.2016)

Tak tady to Andersonovi poprvé opravdu ujelo. Mám rád jeho styl, i když určitě nesedne každému, ale dvou a půl hodinová retro detektivka s příchutí humoru a mysteriózna, byla v jeho podání i na mě moc. Phoenix je zajímavý a občas i zábavný, ale filmu chybí tempo, zajímavý příběh i cokoliv poutavého, co by diváka udrželo v pozornosti. (03.04.2015)

Po druhém zhlédnutí mnohem lepší. Člověk je seznámený s konceptem a dokáže si jej mnohem víc vychutnat a vlastně mi celé vrstvení těch relevantních indicií až do zmatku bavilo, ale jakmile se po hodině a půl objasní jediná věc, které se divák může chytnout, tak ten film i po druhý hrozně ztratí. A to zrovna při nejtáhlejší sexuální scéně. Každopádně PTA to sám ví, že ten film je jenom o střídání scén, jak spolu lidi mluví, ale mě tenhle nekinematografický způsob nebaví a furt mi vrtá hlavou, proč každý velký filmař nakonec skončí u toho, že finále natočí nejméně filmovým způsobem ever, a to dialog u stolu. A nevěřte Rob Royovi, formálně je to nejvíc fádní, žádný pro PTA typické jizdy, steadycamy a dialogy většinou nasnímané v jednom táhlem master shotu, jak podle klasické poučky, že komedie v něm fungují nejlépe. (11.09.2015)