Hry o život

Asi nejdoslovnější katastrofa od posledního Harryho Pottera, ale ani ten Potter nevypadal jako inscenovaný televizní dokument a neubíhal svižně jako Stalker. Tím, že se tvůrci snažili narvat do filmu co nejvíc detailů z předlohy, bezmyšlenkovitě okopírovali a umocnili i její zásadní vady vyplývající z její struktury a obrali ji o její hlavní přednost, a sice příběhovost a perfektní plynutí. Řádka scének postavených vedle sebe se holt dokonalou filmovou řečí chlubit nemůže. Implicitně se počítá se znalostí předlohy, a tak spousta očividně důležitých scén a gest zcela postrádá samostatný emocionální náboj. Kupodivu budu hájit nenáviděné Stmívání, neb to si dokázalo s převodem ich-formy poradit i navzdory nesnesitelné hlavní hrdince mnohem lépe: informace sdělované v myšlenkách Katniss nyní nahlas pronášejí postavy, a výsledkem tudíž je, že nikdo ve filmu nemluví normálně, ale jen dramaticky pronáší expozici a filozofické teze. Naproti tomu způsob přemýšlení, který Katniss charakterizuje, byl převeden protagnostčiným zarputilým mlčením, a tak v adaptaci zbylo už jenom podrobné zobrazování událostí, jež ovšem nyní nic neznamenají. Kvůli nepochopitelné roztahanosti je spousta času klást si otázky týkající se toho, že filmový svět HG naprosto nedává smysl: jak proboha můžou hladové hry sloužit jako naděje pro obyvatele nebo pomáhat potlačit vzpouru? Proč Katniss tolik záleží na cizí holce a kde se skrývá její potenciál vyvolat povstání? Proč se hrne za někým, kdo ji chtěl zabít, a jak to že mu najednou padá kolem krku? Proč sadistický vrah brečí a proč děti z distriktu 12 hajlují? Je taky hezké vidět, že jak předloha, tak adaptace na plné čáře selhávají v kritice toho, co zobrazují, byť každá jiným způsobem: zatímco předloha do společenského zřízení otevřeně buší, je však kvůli líbivému zobrazování nechtěně pokrytecká, tak film se tváří jako odvážně syrový válečný záznam, ale přitom nic nesděluje. I ta velice letmo načrtnutá myšlenka podkuřování tupému diváctvu a manipulace skutečnosti ve prospěch dobré televize se nevybíravým převodem ztratila a zůstaly po ní jen mizerné CGI plameny. Neříkám, že je předloha bůhvíjaký literární klenot, ale vzít svižné a celkem chytré dílo a uplácat z něj něco, co se pomalu podobá poslednímu Stmívání, to už chce talent. (11.08.2012)

Tak tenhle film mě neskutečně příjemně překvapil, dokonce tak moc, že zpětně lituju, že jsme na něj nešel do kina. Jenže já čekal biják plnej digitálních efektů a prázdnejch keců, vhodnej pro fagany co si v kině rádi svítěj mobilem, vozej si tam cisternu koly, u sedačky maj vanu s popcornem, pak na csfd vyměněj deset bodů a na profilu maj napsáno,"jsem velkej filmovej fanoušek". Jenže ouha tenhle film je i pro takový průmyslníky jako jsem já. Docela mě mrzí příliš dlouhá druhá, survivalová část filmu, ne že by byla špatná, měla v sobě tempo a díky nastaveným myšlenkám z první části i značné napětí, ale jak přežít v přírodě s nepřítelem za prdelí už nám kdysi dávno předved strejda Rambo, jen šípy měl trošku jinak kalibrovaný. Mnohem víc mě dostála první část filmu, ten systém kterej tam vládnul, smysl tý soutěže, já bejt tvůrcem tak bych se nestyděl a klidně bych se v tom porochnil mnohem dýl. Celková kvalita filmu ale není vůbec špatná a velkou zásluhu na tom mají herecké výkony hlavních představitelů. Jennifer jsem totiž uvěřil absolutně všechno a Joshovi zase vůbec nic. (30.05.2014)

// Ne, tohle fakt není další Stmívání, 2/3 toho filmu jsou parádní, rozklepaná kamera mě baví, atmosféra hustá, herci ve vedlejších rolích taktéž, ale co jsem nemohl vystát byly pasáže od prvního polibků a dál. Snad bude druhý díl chytlavější, obejde se bez otravných klišé a dějově trochu přitlačí na pilu. Chtělo by to. (20.04.2013)

Takže nie. Bol som maximálne otvorený, pretože v zásade nie som hater týchto spotrebných "young adult" báchoriek a fakt mám rád Jennifer Lawrence. Ale... nie. Nič proti opätovnému vareniu podobných námetov, ale čo je veľa, to je veľa. Podobný problém ako s Eragonom - nejaký chytrák vykradne klasiky a potom to primitívnou a vykastrovanou formou servíruje deťom, ktoré to žerú, pretože to hladko kĺže dolu gágorom. Navyše tu ten svet nefunguje. Všetko vyzerá ako televízny film z roku 1990. Ani jedna postava nie je živá, v dialógoch si okrem komentovania základných posunov v zápletke nemajú čo povedať. A paradoxne od chvíle, keď začne "hra o život", vypukne už úplná nuda s nezmyselne roztrasenou kamerou. Ničomu v tom filme som neveril ani minútu. (04.04.2012)

Twilight pro patnáctileté intelektuály. Nemyslím to ale vůbec tak zle, jak to možná zní. Hunger Games jsou prostě určeny pro podobnou věkovou skupinu jako výše zmíněné zlo, ale alespoň se snaží (a v knižní podobě dost možná i úspěšně, nevím, nedokážu posoudit, nečetl jsem) o nějaký společensko-kritický přesah a jde v nich o mnohem víc než o to, jestli si jedna labilní kravka vybere za milence upíra, nebo vlkodlaka. A i motivace hlavní postavy jsou mnohem hlubší. Jako nenáročný blockbuster je film vcelku povedený, zábavný, docela pěkně vypadá (vzhledem k nízkému rozpočtu), výtvarná stylizace Kapitolu a Kapitolanů zaujala. Zajímavější témata jsou spíše jen načrtnuta, nedotažena, ale to se třeba povede dotáhnout v dalších dílech, na které jsem zvědavý. Nejvíc mi tak nakonec vadilo místy až příliš nevěrohodné chování hráčů v Aréně a taky fakt, že jsem tak nějak vůbec nepochopil, jakým způsobem přesně instituce Hladových her pomáhá Kapitolu k nadvládě nad ostatními kraji. Film tedy určitě není nějaká velká pecka, ale s přivřenýma očima jsem se bavil slušně. Jennifer Lawrence výborná. 7/10 (28.03.2012)